Svůj první titul jste získal před dvěma roky. Který z nich bylo těžší získat?
Těžko říct. Co se týká výsledků v průběhu turnaje, tak byl asi snazší ten letošní. I když herně jsem se trochu trápil už ve skupině. Shodou okolností jsem byl před oběma přebory nemocný. Asi i proto jsem si nedával žádné cíle a nic mě nesvazovala. Možná také proto to takhle dopadlo a vyhrál jsem.

Ve čtvrtfinále jste vyřadil dalšího rakouského legionáře Miroslava Bauera 4:1 na sety. Mohlo se projevit, že spolu chodíte právě na Pedagog trénovat?
S Mírou jsem hrál ve čtvrtfinále už loni a dopadlo to stejným výsledkem. Určitě bylo vidět, že se známe. Rozhodl první set, kdy jsem zvládl koncovku. Odskočil jsem na 3:0 a pak přišla trochu komplikace ve čtvrtém setu, kdy už jsem vedl 7:1 a on už si z toho dělal trochu srandu. Podcenil jsem to a pak jsem se trochu strachoval. Ale zvládl jsem to a vyhrál v pěti setech.

V semifinále jste vyhrál bez ztráty setu s domácím Pavlem Kortusem mladším.
Čekal jsem velký boj. Ale ještě více než předtím s Mírou rozhodl první set, ve kterém jsem prohrával 4:8 a neměl jsem moc co hrát. Pavel hrál hodně agresivně a velmi dobře. Pak mi tam ale něco padlo, v koncovce jsem měl štěstíčko a vyhrál jsem ji. Tím jsem se ještě více uvolnil a byl jsem na vlně. Dva sety jsem vyhrál poměrně snadno. Ve čtvrtém to ale byla zase velká bitva a dotáhl jsem to do konce zase s neuvěřitelnou klikou.

Ve finále jste zvítězil 4:2 nad Filipem Korbelem ze Studené. Věřil jste si na tohoto soupeře?
Právě, že moc ne. Díval jsem se na jeho semifinále s Michalem Vávrou, dlouho jsem stál a moc jsem si nevěřil. Už jsem byl tak nějak spokojený s druhým místem. První set jsem vyhrál celkem lehce, druhý jsem zase úplně stejně prohrál. Pak přišly tři vyrovnané sety a ve dvou z nich jsem zvládl koncovky. Vedl jsem 3:2 a v šestém setu už byl Filip trochu odevzdaný, takže jsem měl navrch.

Mohlo být znát, že váš finálový soupeř předtím odehrál dva těžké zápasy na sedm a šest setů?
To si nemyslím. Je to mladý kluk a na fyzický zápřah je zvyklý ze třetí ligy. Řekl bych, že to byl spíše taktický boj, než že by rozhodovala fyzička. Rozhodovaly hlavně servis a příjem.

Vyhovovalo vám, že se vyřazovací boje hrály na čtyři vítězné sady?
Mně to sedí. Hlavně z psychického hlediska. Vím, že když prohraji jeden nebo dva sety, tak mám pořád ještě šanci to otočit.

Na Pedagogu pravidelně trénujete. Byla pro vás znalost prostředí také výhodou?
Určitě. Znám stoly i míčky. Je to pro mě známé prostředí, což mi docela hrálo do karet.

Dlouhodobou soutěž hrajete v Rakousku. Kolikátou sezonu?
Šestou. Tři roky jsem byl v Mettmachu a teď jsem třetím rokem v Linci v klubu Uniqa Biesefeld. Prvním rokem hrajeme druhou Bundesligu, což je druhá nejvyšší rakouská soutěž. To mi také prospělo, protože tam absolvuji těžké zápasy.

Jakou máte bilanci vítězství a porážek?
Šedesát procent vítězství. S tím jsem zatím spokojený. Jako cíl jsem si dal mít padesát procent. Vstup do sezony se mi úplně nevydařil, ale postupně jsem se zlepšoval. Je to znát i na mém sebevědomí, které u mě bývá kamenem úrazu.

Díky titulu krajského přeborníka jste se kvalifikoval na mistrovství republiky do Teplic. Pojedete?
Chtěl bych. Většinou ale termín mistrovství republiky koliduje s mými zápasy v Rakousku. Pokud by to však vyšlo, tak bych rád jel.