Kliknutím zvětšíteDo šampionátu jste vstoupili výhrou 6:1 nad Itálií, ale byl to asi těžší zápas, než jste sami čekali…
Bylo to tak. Italové na nás vletěli. Šli do vedení 1:0, ale pak jsme se naštěstí probrali a průběh utkání jsme otočili. Počítali jsme, že to bude jednodušší. To je pravda. Itálie však měla v kádru několik naturalizovaných Kanaďanů, což bylo znát. Ale zvládli jsme to a vstup do turnaje se nám povedl.
Hned první den turnaje jste odehráli ještě jeden zápas a Velká Británie už byla podle výsledku skutečně papírově slabším soupeřem?
Ano. Vyhráli jsme 13:1. Británie byla nejslabším ze sedmi účastníků turnaje. Na rozjezd to byly dobré dva zápasy.
Třetím soupeřem v pořadí byli Slováci, ze kterých jste měli před šampionátem celkem respekt.
Byli jsme přesvědčeni, že Slovensko bude hodně silné. V kádru mělo i několik hokejistů. Utkání se nám ale povedlo a vyhráli jsme přesvědčivě 5:0. Slováci kvalitu měli, ale podcenili nás a mysleli si, že to půjde samo. Jenže jsme hráli naši hru a zaskočili jsme je.
Výborně vám vyšel i duel se Švýcarskem, které jste deklasovali 8:0.
Švýcaři hodně běhali, ale my jsme hráli hlavou a vždycky jsme si počkali na tu správnou příležitost. Bylo to utkání, ve kterém nám vycházelo všechno.
Až v pátém zápase základní fáze turnaje jste ztratili první body s domácí Kanadou.
To byl první opravdu prubířský kámen. Vedli jsme 1:0, ale Kanada otočila na 1:2. Povedlo se nám ještě vyrovnat a rozhodující gól jsme dostali ve třetí minutě prodloužení z přesilovky. Byl to těžký zápas. Hrálo se prakticky o první místo v základní části. Ale věděli jsme, že ten úplně nejdůležitější duel nás teprve čeká.
To bylo utkání s USA, ve kterém se rozhodovalo, jestli postoupíte do finále?
Ano. Systém turnaje byl takový, že první dva celky po základní části postupovaly do finále a týmy na třetím a čtvrtém místě hrály o bronz. Když se to tak vezme, tak s Amerikou to bylo vlastně takové semifinále, protože vítěz zápasu šel do finále proti Kanadě a poražený jenom do zápasu o třetí místo.
Klíčový duel turnaje jste zvládli, i když se pro vás nevyvíjel nejlépe.
Prohrávali jsme už v osmé minutě 0:2. O přestávce jsme dostali od trenérů trošku kouř, zvedli jsme se a nakonec jsme 4:2 vyhráli. Vyrovnat se nám podařilo v polovině třetí třetiny a pak jsme hned dali rychlý vedoucí gól. Pečetili jsme dvě minuty před koncem do prázdné při power play soupeře.
Tím jste si zajistili nejhůře stříbrné medaile. Mohli jste tak jít do finále proti Kanadě s čistými hlavami?
Mohli, ale úplně se nám to nepodařilo. Lehce jsme to nezvládli. Prohráli jsme 1:3, když jsme nejvíce doplatili na naše přesilovky. Neměli jsme ani štěstí. Klíčový gól na 1:2 jsme dostali po dost nesmyslném vyloučení, kdy nás poslali rozhodčí do čtyř. Potom navíc nepřerušili hru, když dostal náš gólman do masky. To nás dostalo hodně do kolen. Bylo to velice sporné rozhodnutí.
Rozhodčími zápasu byli domácí Kanaďané?
Jeden Kanaďan a jeden Čech… Trošku křivdu jsme cítili, protože jsme měli pocit, že sudí tlačili Kanadě káru už v našem prvním vzájemném utkání. Občas byly proti nám přesilovky, že jsme ani nevěděli, za co vlastně byly. Ale stalo se. Nemůžeme si stěžovat jen na rozhodčí. Sami jsme hráli také dost přesilovek, a kdybychom je proměňovali, tak jsme vyhráli. Já sám jsem tam měl také několik střel, ale nepadalo mi to tam.
Před dvěma roky na mistrovství do šestnácti let jste zůstali bez medaile čtvrtí. Z tohoto pohledu je stříbro velký úspěch. Souhlasíte?
To určitě. Byl to velký úspěch. Před dvěma roky se mně osobně dařilo lépe, ale nedosáhli jsme na týmový úspěch. Letos to bylo opačně. Mně to tolik nešlo, ale máme medaili, což je super. Jsem za ni strašně rád. Týmově jsme to zvládli. Mužstvo táhli zase jiní kluci, kteří s námi ani před dvěma roky v Anglii nebyli.
Jaké byly vaše osobní statistiky na turnaji?
Jeden gól a čtyři asistence.
Před dvěma roky jste byl nejproduktivnějším hráčem šampionátu. Kam se ztratily ty vaše góly a asistence?
Těžko říct. Hrál jsem ve třetí lajně. V Anglii jsem nastupoval v jednom útoku s pardubickým hokejistou Jirkou Buckem a oba jsme udělali deset bodů. Když s ním nastoupím, tak je to, jako kdybychom spolu hráli odmalička. Na hřišti si rozumíme, i když se tolik neznáme. Tady nás trenéři rozhodili s tím, že chtějí rozložit sílu do všech útoků. To se podařilo, měli jsme vyrovnané formace. Týmový úspěch je důležitější než moje statistiky.
Úspěch vaší výpravy ještě umocnilo zlato naší dvacítky?
To rozhodně. To byl velký úspěch.
Kde máte stříbrnou medaili?
Zatím leží na stole a čeká, kam ji umístím. Ještě nevím přesně kam, ale někam si ji pověsím.
Po stránce ubytování bylo v Kanadě všechno v pořádku?
Bylo. Oproti Anglii před dvěma roky bylo všechno na mnohem vyšší úrovni. Bydleli jsme v prostorných a dobře vybavených bytech. Nemohli jsme si na nic stěžovat. Trošku horší už to bylo s jídlem.
Jaká byla atmosféra na zápasech?
Hrálo se na zimním stadionu, kde bylo jedno menší a jedno větší hřiště. Na tom menším bylo i méně místa pro fanoušky, kteří se za námi přiletěli podívat a byli výborní. Diváci přišli ve velkém počtu až na boje o medaile. V základní části tolik nechodili. Na finále bylo určitě přes tisíc lidí.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
