Další kolo ČP v dálkovém plavání proběhlo v Dolní Vltavici u lipenské přehradní nádrže. Nejlepšími plavci se stali Matěj Kozubek z Bohemians Praha a Michaela Ulipová z plzeňské Slavie.
Ve vodách Lipna byla k vidění řada zajímavých výkonů. Jedním z oceněných byl i dvaasedmdesátiletý Bedřich Hanuš z Brna. Nejstarší účastník závodu se poprvé zúčastnil již v roce 1972. „Pamatuji si na ten den úplně přesně. Byl červen, úplně černá obloha, půlmetrové vlny a voda měla šestnáct stupňů. Plavalo se na Lojzovy paseky a zpátky, celkem dvacet kilometrů a každého plavce doprovázela loďka," vzpomíná na svůj debut Bedřich Hanuš.
Závod v dálkovém plavání v Dolní Vltavici se tenkrát konal již pošesté. Kolikrát se od té doby závodů v lipenské přehradě zúčastnil, už plavecký veterán ani nedokáže spočítat.   „Bydlelo se v chatkách přímo v obci Lipno, tam co je dnes lyžařský areál," vzpomene si na své začátky Hanuš.
Přeskočme ale čtyřicet let a vraťme se do současnosti.
Minulou sobotu plaval Bedřich Hanuš pětikilometrovou trať a dosáhl na svůj věk úctyhodného výkonu 2 hodiny a 28 minut. Že skončil jednadvacátý, mu vůbec nevadí. Poseděl s přáteli, večer se pobavili u muziky. „Líbí se mi, že přijdu mezi mladé lidi. Všichni mi tykají a já si připadám jako jeden z nich. Ani mi mezi nimi nepřipadá, že už mám tolik roků," má dobrý pocit bodrý Moravan.
Parta okolo vody byla ostatně dobrá vždy, stejně jako kamarádská atmosféra.
„Možná i proto, že nejde o peníze, vždyť dostáváme jenom medaile a diplomy, tak co si můžeme závidět. Dnes jsem tedy dostal navíc ještě dort a čepici," směje se vždy veselý veterán s typickým brněnským přízvukem.
Hanuše také těší, že dálkové plavání si získává čím dál větší oblibu a závodů se účastní stále větší počet dětí.  To je oproti minulosti velká změna.
„Dřív se plavalo jen deset a dvacet kilometrů. Delší trať plavali myslím dva nebo tři závodníci a tu kratší kolem deseti plavců. Kratší tratě se začaly plavat až později. Nebylo to jako dneska, aby plavalo třeba třicet dětí,vzpomíná na začátky dálkového plavání.
Rozmach tato sportovní disciplína zaznamenala až poté, co byla zařazena do rodiny olympijských sportů. Stalo se tak na hrách v Pekingu v roce 2008. Mistrovství světa se ovšem pořádalo již předtím.
„Do té doby bylo dálkové plavání téměř neznámou disciplínou," říká plavecký veterán Bedřich Hanuš.
Že by však za svého mládí neměl o motivaci postaráno, to říci rozhodně nemůže. „Motivaci jsme si našli vždy, protože jsme do toho byli blázni. Člověk musí ten sport milovat i nenávidět a pak žádnou speciální motivaci nepotřebuje," je přesvědčený Hanuš.
Sport byl ostatně, jak sám nadšený sportovec říká, únikem z každodenní reality, která v tehdejším Československu panovala. „Byli jsme tady zavření jako v kleci a co jiného jsme tedy měli dělat než sportovat," ptá se.
Odpověď ale samozřejmě zná velice dobře.
Vzpomíná, jak byl každý víkend vyplněný sportem. S partou jezdili do Tater lézt na skály, běhali na lyžích, plavali, byli zkrátka aktivní.
V létě se zase účastnil silničních a přespolních běhů, dělal i triatlon. „Triatlonu se říkalo železný muž. Plavaly se čtyři kilometry, 180 kilometrů se jelo na kole a běžel se maraton. Každý sport se vyvíjí, ale potřeba lidí se bavit zůstává stejná. To platilo v minulosti stejně jako dnes."
Díky sportu se Hanuš i v pozdějším věku cítí stále ve velmi dobré kondici.
Otužuje se při zimním plavání. „Nějaké zdravotní problémy ve svém věku též mám, ale nepodvoluji se jim. Žiju pořád naplno," uzavírá  naše povídání Bedřich Hanuš z brněnského oddílu Fides.