Chyšecký junior Ondřej Kohout vybojoval šesté místo na MČR

Jako malý jsem hrál rok fotbal. To ale nebylo nic pro mě i kvůli tomu, že mám od malička problémy se zrakem. Na základní škole začali spolužáci hrát kuželky, tak jsem to taky zkusil. Když se u nás v Táboře napustila vodní nádrž Jordán, začal jsem ve čtrnácti veslovat. Na úkor veslování jsem ale skončil s kuželkami. Veslování mě dost bavilo, a to i díky skvělému kolektivu, který na loděnici byl. Zúčastnil jsem se i několika závodů a u veslování bych asi i zůstal, kdyby nepřišel zlomový moment v posledním dni roku 2016. Na silvestrovském běhu v Jistebnici, kde můj otec jako každý rok, běžel 15 kilometrů, jsem suverénně vyhrál svojí kategorii a od té doby jsem začal běhat zhruba třikrát týdně jen tak pro radost. Na tělocviku byl běh pro mě vždy to nejoblíbenější. V deváté třídě jsem se zúčastnil i školních závodů. Začal jsem běhat sám od sebe, ani nevím proč. Možná mě baví vyhrávat.

Jaké byly vaše atletické začátky?

Moje atletické začátky, aniž bych to vnímal, začaly na prvním stupni základní školy. Jako většina dětí jsem měl placené svačiny ve školní jídelně. Hned jak paní učitelka ukončila hodinu, začal každodenní závod do školní jídelny. Trasa měla cca 300 metrů, byla plná zatáček a seběhů ze schodů. Nechyběly ani nástrahy v podobě učitelů, kteří hlídkovali na chodbách, slova „neběhej, stůj“ byla na denním pořádku. Ve třídě nebylo lepšího běžce. Mnohokrát se mi stalo, že jsem byl v jídelně úplně první, a to jsem porážel i děti, co měly třídy blíž, takže byly ve výhodě.

Jaká je vaše nejoblíbenější disciplína?

Rozhodně pět tisíc metrů na dráze. Líbí se mi už proto, že se její průběh dá změnit. Na příklad závod na osmistovce vám může pokazit jen to, že špatně odstartujete. Při pěti kilometrech se může projevit vaše taktická vyspělost a vytrvalost.

Probíhají nadále atletické tréninky? Nebo trénujete individuálně?

Trénuje mě Roman Budil z Vodňan, takže teď se musím připravovat z 90% samostatně. Někdy se domluvíme na společném tréninku s Kubou Budilem. Většinou když běžíme stejný závod. Tréninky pak probíhají buď v Písku, nebo v Netolicích.

Máte raději rychlé tempové závody nebo ty, ve kterých rozhoduje až závěrečný finiš?

Radši mám závody, kdy se o pořadí rozhoduje až v průběhu. Nejsem moc typ na finiše.

A co závodění na atletických stadionech nebo na speciálních běžeckých mítincích?

Závody na dráze mám rád, ale nejvíce se mi libí silniční běhy.

Hlídáte si jako běžec váhu? Jak striktně dodržujete životosprávu?

Váhu si nějak moc nehlídám. Jím většinou třikrát denně, v sezoně vážím mezi 61 až 64 kilogramy. V přípravném období to může být i víc. Snažím se stravovat tak, aby mi jídla při trénincích neškodila. Samozřejmě nekouřím, pivo nemám rád, takže ani nepiju. Snažím se vstávat a ukládat ke spánku vždy ve stejný čas.

Kolik kilometrů měsíčně naběháte v přípravném období?

V průměru je to kolem 350 kilometrů, ale například v dubnu tohoto roku to bylo zhruba o sto víc, protože se neběhaly závody.

Máte nějakou oblíbenou destinaci na soustředění?

Nemám, je mi to jedno.

A jak vůbec pojímáte tuto sezónu? Nechybí vám trošku motivace?

Je to takové hektické, ale já si svoje cíle splnil. Motivace mi nechybí. I kdyby pandemie trvala tři roky a závody by nebyly, tak bych to vydržel. Běhání mám rád, je to vlastně takový můj smysl života.

Rekordmanem v běhu na 10 km je Joshua Cheptegei. V čem si myslíte, že je tak jedinečný?

Hraje tam roli hodně faktorů. Dalo by se to rozebírat dlouze a odborně. Ve zkratce… Afričtí běžci jsou jiní než mi Evropané.

Kdo je vaším vzorem?

Emil Zátopek

Jaké jsou vaše osobní cíle a sny? Je to například olympijská medaile?

Cílů a snů pár mám, ale o olympijské medaili jsem nikdy nepřemýšlel.

V letošním roce jste byl osmý na MČR juniorů v běhu na 5 km v Ostravě-Vítkovicích a šestý na MČR v silničním běhu na 10 km Běchovice-Praha. Kterého umístění si víc vážíte?

Závod ve Vítkovicích nebyl lehký, ale více si cením výkonu v Běchovicích.

Cítil jste určitou nostalgii, možná hrdost, nebo čest, běžet na tradičním závodě Běchovice-Praha?

Určitě. Byl jsem hlavně rád, že se vůbec běželo. Do poslední chvíle viselo ve vzduchu to, že se závod může ze dne na den zrušit. Běchovice-Praha je můj neoblíbenější závod. Starty mám zatím pouze tři. Pokud to bude v mých silách, chci běžet každý další ročník. Závod má prostě své kouzlo, tradici a atmosféru.

A jakého úspěchu si vážíte ze všeho nejvíc?

Nejvíce si cením šestého místa z MČR v Běchovicích, kde jsem si splnil osobní cíle. Tedy doběhnout právě do šestého místa a pokořit hranici 35 minut. Obojí se mi podařilo.