V prvních pěti závodech domácího šampionátu ani jednou nechyběl na stupních vítězů. Ale z posledních dvou podniků v Opatově a Petrovicích vytěžil vždycky jen čtvrtou příčku a nakonec byl rád, že před zle dotírajícím Martinem Krčem udržel o pouhé dva bodíky titul vicemistra republiky.
Málokdo věděl, že na vině byly zdravotní problémy. „Týden před Opatovem jsem měl na tréninku kvůli velké technické závadě opravdu pořádnou nehodu. Vyvázl jsem s obrovským štěstím víceméně bez poskvrny. Víceméně znamená přeražený nos, zlomený palec a přetržený vaz na palci,“ popisuje svůj karambol.
Jihočech tak stál jsem před rozhodnutím, zda pokračovat v sezóně a pokusit se uhájit druhé místo v mistrovství republiky, nebo to vzdát a čekat na další sezónu. „Po konzultaci s lékařem, který mě ujistil, že na devadesát procent si palec už nezhorším, jsem se rozhodl zkusit závodit. Tejpování, prášky, injekce, ale i strach, že mi řídítka někde vypadnou z ruky a ještě víc si ublížím. S tímto jsem odjel poslední dva závody,“ přiznává.
Bylo to skutečné utrpení. „Po každé jízdě se mi už nechtělo nastoupit na další a dostat další dávku bolesti. Nakonec se mi podařilo druhé místo uhájit a získat titul vicemistra republiky. Jsem za to strašně rád, protože závěr sezóny pro mě byl opravdu náročný a komplikovaný,“ je si vědom.
Teď se může věnovat své zraněné ruce. „Původně to vypadalo na operaci, ale nakonec jsem jenom dostal sádru. Teď už mám ruku zafixovanou a bude trvat nějakých pět až šest týdnů, než mi ji sundají. Mám tak alespoň spoustu času si odpočinout. Následovat bude rehabilitace a pak se uvidí, co bude dál,“ nechce příliš plánovat budoucnost.
„Chtěl bych poděkovat své přítelkyni za podporu v těžkých chvílích. O tomto zranění jsme z jistých důvodů nemluvili. Teď už je dobojováno, takže mohu odtajnit, proč jsem se přestal objevovat na pódiu,“ vysvětlí.
