V Brně startovali nejlepší čeští atleti a atletky. Mezi nimi se také v pátek 26. července prezentovala v dresu TJ VS Tábor Adéla Záhorová, bývalá atletka milevského Sokola, která nastupovala do soutěže ve skoku dalekém proti deseti dalším soupeřkám. V prvním a druhém pokusu Záhorová přešlápla a tak se musela soustředit na třetí pokus, aby se dostala do finálové osmičky a měla v soutěži další tři pokusy. To se podařilo a ve třetím pokusu za podpory větru +0,4 m/s skočila 570 cm a pátým místem si zajistila finálovou osmičku. V té však exmilevská atletka neměla ani jeden platný pokus a tak v pořadí klesla a na MČR žen se umístila na celkovém sedmém místě výkonem 570 cm.

Medailové pořadí ve skoku dalekém žen bylo toto:

1. Barbora Hůlková, TJ LIAZ Jablonec nad Nisou 637 cm, 2. Kateřina Cachová, USK Praha 628 cm, 3. Michaela Kučerová, USK Praha 627 cm.

V sobotu 27. července se pak do trojskokanského sektoru postavila druhá exmilevská atletka Karolina Černá, nyní PSK OLYM Praha. V první sérii pokusů většina závodnic přešlápla. Exmilevská atletka však v protivětru -1,3 m/s skočila přes hranici dvanácti metrů, přesně 12,02 m a po prvních pokusech figurovala na třetím místě. Druhý pokus přešlápla, ale v pořadí držela bronzové umístění. Ve třetím pokusu měla silný protivítr -2,6 m/s a dolétla na 11,78 m. V pořadí klesla na čtvrtou pozici. Čtvrtý pokus byl dlouhý 11,96 m, pátým skočila na rovných 12 m, ale v pořadí byla stále čtvrtá. V poslední sérii skočila v protivětru -0,5 m/s nejdále, ale výkon 12,05 m na medailové umístění nestačil. Na MČR žen tak Karolina obsadila "bramborové" umístění. Čtvrté místo je však úspěchem.

Pořadí medailistek:

1. Emma Maštalířová, SK Jeseniova 12,42 m, 2. Lucie Májková, USK Praha 12,40 m, 3. Šárka Vachata, TJ Sokol Kolín-atletika 12,34 m.

Po mistrovském závodě se Karolina vyjádřila ke svému startu následovně:

"Do závodu jsem nastupovala se čtvrtým nejlepším výkonem a věděla jsem, že pokud bych chtěla medaili, tak bych musela překonat své letošní maximu. To jsem na stejném stadionu skočila před měsícem, ale v úplně jiných podmínkách. Počasí na mistrovství závodu moc nepřálo. Téměř celý den pršelo a při skocích foukal protivítr, takže na osobní maxima se moc nehrálo. S výkonem 12.05m i s umístěním jsem nakonec docela spokojená."

V Brně startoval i nadějný písecký atlet Roman Budil. Jeho trať na MČR byla pětka, tedy 5 000 m mužů. V konkurenci třinácti nejlepších českých vytrvalců si atlet z atletického oddílu Atletika Písek vedl nadmíru úspěšně. Svěřenec trenéra a svého otce v jedné osobě držel tempo vedoucích závodníků a bylo na něm vidět, že svůj sobotní závod rozběhl s přehledem a dodržoval svůj taktický plán. Kilometr před cílem nasadili k trháku Jiří Homoláč a Jan Friš, čelo závodu se roztrhalo, ale písecký běžec stále držel dobrou pozici na pátém místě. Jak se blížil cíl závodu tak se začal Roman posouvat svým strojovým tempem vpřed. Z pátého místa se probojoval na čtvrté a vzápětí předběhl i třetího běžce a ocitl se na medailové pozici. V cílové rovince dokonce snižoval náskok druhého Jiřího Homoláče a od druhého místa ho dělila sekunda a čtyřicetšest setin. Zaběhnutý čas znamenal osobní rekord a v průběžných letošních republikových tabulkách ČASu se Roman posunul na čtvrté místo a vévodí jihočeským tabulkám. Dosavadní největší úspěch píseckého borce.

Pořadí na stupních vítězů bylo následující:

1. Jan Friš, TJ Dukla Praha 14:29,05 min., 2. Jiří Homoláč, VSK Univerzita Brno 14:32,28 min., 3. Roman Budil, Atletika Brno 14:33,76 min.

Po závodě nám nadějný písecký atlet zhodnotil svůj výkon, své umístění takto:

"Již před závodem jsem se cítil velmi dobře , při rozklusání a rovinkách jsem měl nohy lehké a bylo zřejmé, že forma přišla v ten správný čas. Po startu jsme vyběhli tempem, které mi bylo sympatické a věděl jsem, že pokud vydržím první dva kilometry v první skupině takřka u čela závodu, tak bych měl být schopen toto tempo zvedat. Metu dvou kilometrů jsme probíhali v čase 5:57 min. a začalo se zvedat tempo, pole se trhalo a vznikaly rozestupy. Běžel jsem v přední skupině, kterou jsem musel asi čtyřikrát doběhnout. Metu tří kilometru jsme probíhali v čase 8:51 a stále se tempo zvedalo. V závodě mě podporovali táta/trenér s mým bratrem Jakubem a dokonce jako překvapení přijeli Ondřej Kohout, z atletického oddílu Chyšky, s kamarádem Tomášem Zavadilem který vše fotil. Zbýval nám poslední kilometr a první trojice začala více zvedat tempo a já jsem běžel na páté pozici za hodonínským Davidem Kákonou. 800m do cíle jsem šel před Davida a těšil jsem se na poslední kolo. Když zazvonil zvon do posledního kola, začal jsem finišovat a doběhl jsem třetího závodníka Dominika Sádla na metě 300m před cílem. Na posledních 100 metrech jsem ještě zkoušel doběhnout Jiřího Homoláče který běžel na druhém místě. Nakonec jsem se Jirkovi přiblížil na 1,4 vteřiny. Poslední kolo jsem zvládl za 59,75s, čímž jsem si přilepšil k celkovému času a osobnímu rekordu, který jsem vylepšil o 20 vteřin. Musím říct, že radost jsem měl i z toho, že jsem po dvou kilometrech měl poslední tří kilometry za 8:36,7 min. Děkuji rodině a příbuzným za podporu a zázemí, především trenérovi za perfektní tréninky, které mě stále posouvají dál a za trpělivost a snahu, kterou má. I když jsme neměli štěstí na MČR do 22 let v Praze, kde jsem musel vzdát kvůli lýtku, ve kterém mě píchlo a musel jsem tři týdny stát. Trenér mi dokázal za krátkou dobu připravit skvělou formu, za to mu patří velký respekt!"

Autor: Josef Fuka