Atmosféru na trénincích českobudějovického Jihostroje zpříjemňuje sympatická dáma. Fyzioterapeutka Andrea Chalupová. Profesionální sportovce v žádném případě nešetří. Spíš naopak. Aktuálně se o tom přesvědčil reprezentační smečař Petr Michálek.

Povídáme si přímo nad Michálkovým kotníkem. Jeho výron v první fázi vypadal hrozivě, před dvaceti roky by „vyfasoval" sádru a byl by tři měsíce mimo hru. Teď je za tři týdny zpátky v sestavě. Fixace už není nutná?
Každý výron má nějaký stupeň vážnosti. Záleží na tom, jestli je to natažené, natržené, přetržené, podle toho se odvíjí následná léčba. Nějaká doba fixace je samozřejmě nutná.

Na jak dlouho?
To je právě podle stupně  postižení. Může být čtrnáct dní, tři týdny. Standardní doba je čtrnáct dní naprostého klidu.  Berle, odlehčení, ortéza.

A pak?
Je třeba, aby se vazy začaly zase zpevňovat, aby stabilizovaly kotník.  Proto je nutné nohu postupně zatěžovat.

To už tak brzy se hráč po zranění vrací do tréninku?
Samozřejmě nemůže hned nastoupit přímo do tréninkového procesu, ale pozvolna každý den zvyšuje zátěž.

Musí se věnovat velmi pečlivě náročné rehabilitaci?
Určitě to je hodně důležitá věc. Od šetrného protažení, mobilizačních technik. Důležitá je fyzikální terapie, některé formy elektroterapie urychlují regeneraci.

Jak to vypadá konkrétně u zranění Petra Michálka?
U něj  jsme se každý den věnovali v rámci podpory regeneračních procesů právě distanční elektroterapii, pak následovala fyzioterapie zaměřená na mobilizační techniky, protahování a postupně zvyšování zátěže.

Pohled na jeho oteklý kotník je  jen pro silné nervy…
Určitě byl otok dost velký. V podstatě jsme postupovali proti tomuto edému pomocí kyneziotapingu, který je hlavně u sportovců v současné době velmi dobrou pomocí. Lymfodrenáží a tímto přístupem.

Z laického pohledu šlo u Michálka o rozmasírování otoku směrem nahoru?
To by se moc nemělo. To je pro kotník bolestivá záležitost. Otok se sice vyžene nahoru, ale stejně se ten proces neurychlí. Otok je ochranný, ten prostě naskočí vždy, proti tomu se bojuje  až třeba od nějakého třetího dne, ale rozmasírovávání  by nemělo bolet.
Jakým je Petr Michálek pacientem? Jako správný chlap stěžuje si na bolest?
Peťa zrovna docela opravdu fňuká. Fyzioterapie, hlavně v té akutní fázi, by ale neměla být bolestivá. Určitě ne.

Jaký tedy byl  Michálkův program po zranění?
Čtrnáct dní byl v klidu, v ortéze a s berlemi. Od desátého dne fyzioterapie jsme už zkoušeli volejbalové techniky, dovednosti, příjem z místa. Po čtrnácti dnech už zkoušel skákat. V Innsbrucku byl v Lize mistrů dokonce i nasazen, přestože ještě hrát neměl.

Takže v Michálkově případě velké urychlení?
Toto se extrémně urychlit ale nedá. V jeho situaci jsem docela spokojená, jak uzdravování postupuje.

Fanoušci Jihostroje se často ptají, kdy se vrátí do reprezentační formy?
Těžko odhadovat. Zatím to jde dobře, ale nějaké komplikace se mohou objevit. Minimálně týden ještě bude určitě intenzivně rehabilitovat. Pak už by mohl smečovat i při tréninku. Postupně. Bude tam samozřejmě také důležitá  psychika. Obava z pohybu. Tam to bude i na Peťovi, jak se k tomu postaví. Jak to bude v tréninku zkoušet.

Není v případě urychlení návratu nebezpečí opakování nepříjemného zranění?
Je samozřejmé, že u běžné populace se k rekonvalescenci takto nepřistupuje, tam by to asi byla dlouhodobější klidová záležitost. Určitě by se nejednalo o okamžitý návrat ke sportu. Stabilizačním cvičením, dynamickým, balančními plochami, svalovým korzetem se to dá  zpevnit natolik, že by snad neměly být recidivy. U volejbalistů se to ale strašně těžko předpovídá a naplánuje. Většinou mají poměrně násilné záležitosti.

Zranění ke sportu patří…
        
Právě. V tomto případě to není normální zranění, kdy jen běžíte a přivodíte si výron. Stalo se mu to při dopadu na spoluhráčovu nohu, to potom nevydrží ani zdravý vazivový aparát…