Stát teď pomineme, ale shnilého jsme i tak našli dost. Stačilo zajít do supermarketů.

Někde to podle stavu zboží vypadalo, že kolem pultů se zeleninou a ovocem naposled prosvištěl možná na kolečkových bruslích někdo před pár dny. Jinde by se naopak z fleku dala natáčet reklama na vitamíny. V jedné prodejně to jde, v druhé to nejde.

Je to vždycky jenom o lidech, potvrdila jedna z vedoucích. A možná to byla ze všech těch vět, kterými se různě vedoucí vymlouvali a omlouvali, ta nejpravdivější. Ano, vždycky je to o lidech. Jde o to, s jakou chutí, ne–li přímo láskou, své povolání každý vykonává. A ono je to vždycky poznat. Někdy už na první pohled. Jako u těch shnilých banánů, rajčat i salátů.