Městečko na severní hranici píseckého okresu, v něž žije kolem 1600 obyvatel doznalo po roce 1989 postupně značných změn. Řadu let v něm lidé našli obživu v místních průmyslových podnicích , ať již šlo o kovozpracující, textilní, potravinářské a zemědělské obory. Postupem procesu privatizace a konkurence větších podniků v kraji, přežily do dneška zejména jen Drůbežářské závody a několik živností.

Nelze se divit zastupitelstvu města, že hledalo příležitosti k oživení pracovních příležitostí a k získání finančních zdrojů pro rozvoj obce. V dobrém úmyslu využilo zájmu nedaleké továrny cihlářského průmyslu v Letech a směnou pozemků v nedaleké lokalitě Nerestce-Kakovice umožnilo výrobci otevření skrývky ložisek cihlářské hlíny.

Ložisko je mocné – průměrná roční těžba předpokládá zdroj 42 tisíce tun s dobou těžby minimálně do roku 2029 možná až do roku 2044 ! Představa zvýšení zaměstnanosti, případně i finančního přínosu patrně při jednání podcenila velmi důležitou otázku přepravu suroviny od ložiska k výrobě.

Investor hodlá využít pochopitelně cestu nejkratší, tj. po silnici Blatná-Mirovice, Táborskou komunikací městem Mirovice a dále křížením rychlostní komunikace I/19 dále do Letů. Frekvence přepravy nákladními automobily o nosnosti 22 tun vychází z potřeby až 64 jízd tam a zpět.


Záměr prezentovala cihlářská firma již před několika léty a byl tvrdě odmítnut občany města. Především z důvodu, že trasa přepravy vede v Mirovicích zástavbou vesměs rodinných domků, navrhovaný přínos vyšší zaměstnanosti nepatrný a nepochybně i nízký vliv na růst maloobchodního obratu, jestliže se trasa vyhýbá koncentraci obchodních jednotek na náměstí.

Není třeba zdůrazňovat, že již současný stav frekvence na komunikaci I/19 Táborská a objektivní způsob řazení vozidel na stoupání vozovky, má kritické dopady na hluk, na vibraci zdiva, omítek, negativní vliv na prostředí lidí v domcích se zahrádkami i na běžný pohyb lidí při přechodu komunikace z jedné strany na druhou.

Navíc po zavedení mýta využívají komunikace Táborská tisíce osobních , nákladních vč.těžkých vozidel ze západu na východ republiky, v době rekreační sezony pak i nepřetržitá šňůra vozidel k Orlické přehradě a zpět, včetně přepravy na rekreační lokality Moravy a Slovenska.


Občané města uvítali iniciativu města k projektování obchvatu města, který by jedině umožnil vytvoření uspokojivých podmínek pro žití i mnoha starých lidí, kteří mají Mirovice za domov pro klidné stáří. Rozhodně by občané také uvítali, kdyby se rozvoj města ubíral cestou vytváření podmínek pro rekreaci, jak tomu bylo i dříve.

Bez ohledu na původní odmítnutí veřejnosti, přichází firma Wienergerger, cihlářský průmysl a.s. se záměrem znovu. Ve studii o vlivech na životní prostředí, kterou ani nemají běžní občané k dispozici, požaduje prostřednictvím Krajského úřadu Jihočeského kraje stanoviska v rekordní krátké době dvaceti dnů.

Ve studii je řada nepřesností, ať již jde o východiskovou frekvenci vozidel na komunikaci Táborská, tak i na délku těžby suroviny /buď do r.2029 nebo v jiné části do roku 2044/. Nejsou respektovány sezónní vlivy frekvence.

Studie je uzavírána stanovisky, že vlivy transportu co do hluku, imisí atd. se jen nepatrně odchylují od přípustných, resp.východiskových parametrů. Ve studii není např. uvedeno, jakým způsobem byla východisková přeprava měřená v minulých létech, přepočtena jakýmsi růstovým koeficientem na rok 2008 , tedy roku, kdy se projevily nepředvídané vlivy zavedení mýta na komunikacích spekulativními trasami přepravců.

Domnívám se, že by zastupitelstvo města mělo znovu záměr odmítnout,minimálně do doby realizace obchvatu města Mirovice tak, jak je projektován.

Mělo by znovu investorskou firmu přinutit hledat jiné řešení trasy transportu, byť nákladnější. Rozhodně nejde o firmu průměrnou. Základní kapitál dosahuje jedné miliardy korun. Jde o nizozemsko-rakouský kapitál, který řídí dozorčí rada složená z Rakušanů – s výjimkou místopředsedy. Jediným akcionářem je nizozemská firma Wienerberger International N.V. Zaltbommel – Nizozemské království. Firma ovládá značné množství jednotek cihlářské výroby v republice. Je tedy obrem proti městu Mirovice – a řízena rakouskými občany by měla respektovat obavy našich občanů se stejnou vážností, jakou má k našemu Temelínu.

Firma by si měla uvědomit, že při investici na více než 30 let by měla dále hledat, s ohledem na občany městečka, jiná než maximálně rentabilní kriteria ve svém zájmu a nepřiživovat se na řešení současných vlivů na životní prostředí, které město v rekonstrukci komunikací prosazuje.

Vypracoval: Ing Zdeněk Králíček
Táborská 181
Mirovice.