Jak už to bývá, rozhovor se také stočil na jiné oblasti života, z nichž jedna byla o bývalém táboře v Letech a jeho památníku. Jezdíme tam pravidelně od jeho založení, při každé cestě na Prahu. Venčíme tam našeho pejska, před dlouhou cestou. Jsme vždy připraveni po něm uklidit případné znečištění a ne proto, že tam jsou kamery, ale protože slušní lidé po svých pejscích uklízí. Dokonce jsme tam několikrát potkali pána, který se o toto místo pečlivě a svědomitě stará. Běžní Romové tam nejezdí. Od nepaměti si své mrtvé nosí v duších, protože jako kočovníci je pochovávali na místech, kam se už mnohdy nikdy nevrátili.

V rozhovoru jsem uvedl (netuše, jak se má slova potvrdí), že uvedené místo, se pravidelně stává politickou kartou, kterou někdo vytáhne a hraje s ní do voleb. Už je to takový folklor, kterému nelze upřít výsledek, že tam nyní stojí důstojné, po všech stránkách dokonalé pietní místo. Že kartu znova někdo vytáhne, mne nepřekvapilo. Spíše se obávám, že se stane trumfovým esem, se kterým bude snaha hru vítězně ukončit. Že se jedná o politickou kartu, je zřejmé z prohlášení, o snaze vše stihnout do konce volebního období. Kde je ten etický rozměr nápravy křivd, když se zase jedná hlavně jen o volby a jejich výsledek?

Zatím se nikde neobjevila částka (alespoň já jí nikde nečetl), za jakou cenu by měl být vepřín vykoupen, a kolik by stála následná likvidace. Je zajímavé, že se to má podařit v době, kdy je zařízení po mnoha létech zchátralé a opotřebené. Kdy klesly ceny výkupu vepřového masa následkem enormních dovozů, a okolo obchází tajemný démon prasečího moru? Nechte vepřín vepřínem, ať si majitelé poradí sami. Provedl někdo anketu u řadových Romů, co tomu říkají? Tím nemám na mysli někdy podivné představitele romských organizací, ale ty, kteří se právem hlásí k romské komunitě, řádně pracují a příkladně se starají o své děti. Potkal jsem v životě mnoho slušných Romů. Jedním z prvních byl řidič policejního auta na Praze 7 jménem Vladár, z období kolem roku 1968. Slušný, vždy řádně ustrojený, vymydlený fešák, který navíc úspěšně boxoval za pražské Uhelné sklady. Z nás takzvaně bílých, se mu nikdo v ničem nevyrovnal, zejména v oblibě u opačného pohlaví. Nebyl to jediný slušný a poctivý Rom, kterého jsem potkal. Jistě i nyní je mnoho podobných, kterých by se měl někdo zeptat, zda ty neskutečné miliony raději neutratit, za něco smysluplnějšího. Například na podporu talentovaných romských dětí a jejich propagaci jako vzor pro ostatní. Na více kontaktních terénních pracovníků a nevím kde všude peníze lépe použít.



Nikde se také nehovoří o tom, které politické uskupení, má na svědomí zrůdné postavení vepřína na tomto místě. Nehovoří se o tom, kdo tam pracoval jako dozorce a jak se k zadrženým choval. Možná by bylo zajímavé, ke kterému uskupení se hlásí někteří potomci jedněch či druhých. Jsou známé případy vrahů, jejichž potomci se hrdě hlásí k uskupení svých otců a dědů, kteří tyto zločiny páchali. Ale s tím se nedá nic dělat, jen to něco o naší společnosti vypovídá.

Stejné zařízení také stojí v bezprostřední blízkosti obce Přílepov, kde žijí lidé. Ne náhodou se vypráví, že v neděli si obyvatelé vaří jenom zelí a knedlíky, protože vepřové k nim přichází oknem. Ale to nikomu (na rozdíl od místních), už mnoho let nevadí.

Vladimír Mikuláš, spisovatel a bývalý kriminalista