Jako blesk zasáhla veřejnost středeční zpráva o nenadálém úmrtí spisovatele Jana Nouzy, který žil a tvořil v jihočeské obci Lužnice. Tři týdny předtím oslavil své 69. narozeniny. Byl dlouholetým členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a držitelem jihočeské literární ceny Číše Petra Voka za celoživotní dílo.

Znám byl především jako autor s nesmírně hlubokým lidským cítěním, což se odráželo nejen v jeho vztazích, ale také v knihách. Velice miloval jižní Čechy a byl hrdý na své jihočešství. Mezi přáteli rád dokazoval, že jeho rod zde „po meči" existoval už od roku 1590. Možná to byl i důvod, proč se tak pečlivě věnoval psaní kroniky obce.

Ti, kdož jej znali, vědí, že podstatnou část života strávil v pojízdném křesle. Zavinil to úraz při docela obyčejné hodině tělocviku na hornickém učilišti v Meziboří u Litvínova, kam jako patnáctiletý chlapec nastoupil. To nasměrovalo jeho život naprosto jinou cestou než u ostatních teenagerů té doby. Několikaleté putování po operačních sálech a rehabilitačních zařízeních jej nakonec trvale posadilo na invalidní vozík.

Ve věku 69 let zemřel 23. ledna 2013 spisovatel Jan Nouza.Byl ale statečný, nestěžoval si, nezatrpkl. Našel si svou cestu, jak uplatnit své schopnosti a pomáhat druhým. Psal a publikoval, nejen o svých zkušenostech a prožitcích, ale i o osudech druhých, kterým život rozdal  problematickou kartu, o lidech s postižením.

Spisovatelskou kariéru odstartovala povídka publikovaná v roce 1965, ale jeho první kniha měla premiéru až o 13 let později. Následovaly další tituly, také povídky, fejetony, reportáže, rozhovory a články pro tisk a rozhlas. Byl i autorem filmové novely, scénáře pro televizní dokument a asi rok zaskakoval za Jana Potměšila v TV pořadu Klíč.

Mezi čtenáři si vydobyly oblibu zejména jeho knižní tituly jako Z návsi je k nim blízko, Námluvy s jezevčíkem, Rytíři naděje, Amor na útěku nebo Třeboňsko v obrazech. Jeho povídky se objevily i v antologiích Století lásky a nenávisti, Měsíc ve dne či Každý běží svou míli. Některé z nich byly přeloženy do němčiny, polštiny či ruštiny. Dokonce po roce 1989 působil v Lužnici tři roky jako místostarosta.

V roce 1986 se oženil, stal se pyšným otcem a následně vlídným dědečkem dvěma vnoučatům. Mezi ocenění, která získal, patří kromě Číše Petra Voka čestné uznání za prvotinu Z návsi je k nim blízko, Cena ministra zdravotnictví Za dlouholetou práci ve prospěch lidí se zdravotním postižením, Cena Jiřího Wolkera za román Nezůstat sám a několik dalších cen od Vládního výboru pro zdravotně postižené.

Ve věku 69 let zemřel 23. ledna 2013 spisovatel Jan Nouza. Na snímku při práci.

Ale vždy a všude byli pro Jana Nouzu na prvním místě lidé, zejména ti, kteří potřebovali pomoc společnosti. „Celý život potkávám skvělé lidi a taková setkání jsou pro mne honorářem, který vám nevyplatí žádná účtárna na světě," říkal empatický autor.

Jeho nečekaný odchod znamená velkou a bolestnou ztrátu pro okruh jeho blízkých, přátel, ale i široké veřejnosti, nejen té čtenářské. Bude nám všem chybět jeho pochopení a snaha vždy nezištně podat přátelskou ruku. S Janem Nouzou se budeme moci naposledy rozloučit 29. ledna od 13 hodin v třeboňském kostele svaté Alžběty.

HANKA HOSNEDLOVÁ
Autorka je publicistka