Prosvítit močály žlutých mlh zářící jiskrou geniů, jejichž smysl nemohou ani všichni smrtelníci postihnout. Slova, jež v roce 1980 napsal do své autobiografické koláže, do velké míry naplnil. Jeho goblény jsou světoznámé, sám utkal kolem 200 tapiserií. Silně ho poznamenala tragická smrt jeho první ženy a ovlivnila v mnoha směrech ladění velké části díla. Jihočeský malíř, grafik a autor tapiserií Jiří Tichý, který se jako umělec 'snažil pochopit smysl a najít účel', zemřel 
24. března 2013. Bylo mu 88 let.

„Vstřebal podněty umělecké avantgardy 20. století, ale též byl jejím aktérem. České umění mu vděčí za kus svého věhlasu," napsal o něm Vlastimil Tetiva, kurátor Alšovy jihočeské galerie, jež jeho díla často vystavovala a mnoho jich i vlastní.

Patřil mezi osobnosti autorské tapiserie, která v 60. letech proslavila českou textilní tvorbu na bienále ve švýcarském městě Lausanne. Zdůraznil to historik umění Jaromír Procházka. „Po roce 1968 se jeho kontakty obracely spíše na západní svět. Moje vzpomínka je spjata s tím, že Jirka Tichý byl nejenom výtvarník, ale také filozof, což se projevovalo v celé jeho tvorbě: velice se zajímal o otázky prostoru a času, nad tím meditoval a hloubal," připomněl Jaromír Procházka.

Ve věku 88 let zemřel 24. března 2013 Jiří Tichý, jihočeský výtvarník a filozof, jehož dílo zná celá Evropa. Nejvíc ho proslavily tapisérie. Na snímku tapisérie Věčný problém, rok 1975.Jiří Tichý, rodák z Českých Velenic, získal výtvarné základy v Pardubicích. Stěžejní bylo setkání s Vladimírem Sychrou. Ten kromě toho, že 
v Pardubicích maloval oponu pro divadlo E. F. Buriana, začal učit kreslení na škole, kam Tichý chodil. Za okupace se rodina přestěhovala do Prahy, kde se přátelil se surrealisty. A na čas se jím stal.

Začínal u Filly

„Tichého obrazy, kresby 
a grafiky z té doby vznikaly 
z meditace nad osudem věcí, ale směřovaly k pochopení podstatných hodnot lidského bytí – relativity času, trvání, proměn, naděje, úzkosti," uvedl Vlastimil Tetiva.

V roce 1945 nastoupil Jiří Tichý na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, do ateliéru Emila Filly. K jeho spolužákům patřili Libor Fára či Alena Ladová. Po dvou letech přestoupil k Antonínu Kybalovi. Zde se seznámil se svojí první velkou láskou, Jolou Potažnikovou. Pamětníci mluví o souznění… jenže hned druhý den po svatbě Jola tragicky zemřela.

„Tato neblahá událost ovlivnila život Jiřího Tichého na delší dobu, dokonce přestal malovat. Ale nakonec se 
k umění vrátil, našel v něm novou sílu a inspiraci. Život 
a smrt provázejí celou jeho tvorbu: objevují se v kolážích i reminiscencích přírodní lyriky, autor se ptá po smyslu všeho bytí a způsobu života 
v něm," vysvětlil kurátor.

Jako charakteristika sedí dvě slova: všestranný výtvarník. Promlouval stejně přirozeně malbou, grafickým listem, kresbou, smaltem nebo tapiserií. Za velmi zajímavé považují odborníci jeho otisky z reálných předmětů, třeba ze schodů, progresivní byl také ve smaltech. Originální 
v každé technice.

Miloval knihy a hudbu

Ve věku 88 let zemřel 24. března 2013 Jiří Tichý, jihočeský výtvarník a filozof, jehož dílo zná celá Evropa. Nejvíc ho proslavily tapisérie. Na snímku v Paříži v roce 1968.Díky gobelínům, jež zdobí řadu budov ve světě, ho zvali na přední sympozia a výstavy. Protože měl za hranicemi renomé, mohl cestovat i po roce 1968, přestože srpnovou okupaci odsoudil a stal se z něho trpěný výtvarník, odsunutý na okraj zájmu.
Miloval hudbu, pod jejím vlivem často tvořil. Miloval knihy (přátelé obdivovali jeho knihovnu), v cyklech vzdal hold Shakespearovi i Apollinairovi. „Naslouchal a pozoroval – bez chvatu rozplétal složitosti a pojmenovával jednoduchosti. Zrakem zachytil lyrickou notu přítomnou ve hmotě, očistil ji, nechal jí látkovost a přidal jiskru citu," napsal Vlastimil Tetiva.

Rozplétal i slovem psaným. Takto přemýšlel v textu Několik otázek z 21. června 1991. „Gobelíny jsou velmi zvláštním spojením lyriky a umění 
s dobovou představou universa. Tapiserie současného věku integrovala epiku a lyriku do zcela nové  podoby a kvality. Snadno poznáme, zda srůst imaginace a poselství vyvře 
v jednolité vyvážené dílo."
V případě Jiřího Tichého je odpověď jasná. Řídil se totiž zjevně slovy, která sám vepsal do autobiografické koláže již 
v roce 1980. Za těch 33 let nezestárla ani o vteřinu. „Život zašifrovaný jenom do faktů 
a dat je zcela nesrozumitelný. Vynechejte je a vyjde vám buď  ŽIVOT, nebo NIC."

JIŘÍ TICHÝ

Narodil se 10. září 1924 v Českých Velenicích. Malíř, grafik, autor tapisérií. Po pardubickém gymnáziu absolvoval pražskou VŠUP v ateliérech Emila Filly
a Antonína Kybala (1945 – 49). Pracoval jako pomocný dělník, reklamní grafik na stavbě lipenské přehrady, od roku 1956 jako výtvarník ve svobodném povolání. V roce 1962 spoluzaložil skupinu Kolektiv, jež sdružovala jihočeské umělce, snažící se 
o moderní výraz. Proslul tkaním tapisérií, mnohokrát se zúčastnil Mezinárodních bienále tapiserie v Lausanne. Sám utkal kolem 200 tapisérií, mnoho i velkoformátových. Psal básně, eseje, články o teorii umění do kulturních časopisů, přednášel na VŠ.

Měl výstavy v Českých Budějovicích, Praze, ale hlavně v zahraničí: ve Francii, Japonsku, Německu, Rakousku, Španělsku i Švédsku. Jeho dílo je ve sbírkách Národní galerie a Uměleckoprůmyslového muzea, vlastní je soukromníci v Evropě i v Indii. Alšova jihočeská galerie spravuje na sto jeho prací: tapiserie, smalty, olejomalby, grafiky, serigrafie, monotypy, frotáže, koláže a kresby. Získal Cenu města České Budějovice za rok 2003. Zemřel 24. března 2013.