Odletěli jsme do Paříže, byl to božský pocit! Vy, narození před rokem 1989 v bývalém východním bloku tomu rozumíte, psal se rok 1995.

Uvidíme Paříž a setkáme se s Jiřím Kolářem!

Krásný člověk, pracovitý, velkorysý. Dohodli jsme se rychle, vybrali řadu věcí. Ani v nejmenším nechtěl mluvit do koncepce výstavy a katalogu. „Vím, že to uděláte dobře,"  řekl. Výstavu doplněnou o zápůjčky z dalších evropských sbírek a muzeí jsme pak připravili nejen v Krumlově, ale také v Pasově, Grazu, Vídni, v Římě…

Naposledy jsem Jiřího Koláře navštívila v Praze, byl po další mrtvici, už jen ležel, mluvil ztěžka, ale rozuměla jsem všemu, co mi svým klidným hlasem říkal. Nikdy nezapomenu na větu: „Kdyby mi sloužily nohy, vrátil bych se do Paříže třeba pěšky.“ Jak jsem mu rozuměla! A bylo mi zároveň líto, že chce pryč, kvůli němu i kvůli naší zemi, tolik pro nás všechny udělal.

V srpnu 2002 byl Krumlov pod vodou, já hlídala sbírky v nezabezpečeném domě, pak ho čistila, tahala nábytek, řešila finance. Až za víc jak 14 dní, když nás znovu napojili na elektriku, jsem se dověděla, že Jiří Kolář zemřel a že pohřeb už byl. Vím, že mu bylo osmaosmdesát, byl po mrtvici, nechodil a skoro nemluvil, ale… A pak mi dala jeho žena Běla Černé jablko se záznamem asi rok starého Kolářova textu:

Konec vše uhasí.
Ruce chromé, srdce vyhaslé.
Duši ledovou, hlavu vykradenou,
paměť děravou, naději zčernalou,
důvěru rozvrácenou,
hořkost vládne všemu.

Egon Schiele Art Centrum vystavuje do konce října dílo Jiřího Koláře.

V jeho ateliéru jsem pak byla ještě mockrát, připravovali jsme výstavu a katalog i Běle Kolářové; mluvila jsem o Jiřím s ní i s mnoha dalšími lidmi. Byl výjimečný, milý a vstřícný ke všem, zároveň zvláštně tichý. Sochařka Věra Janoušková mi mnohokrát vyprávěla, jak častokrát jen díky Kolářovi měli co jíst: „Přišel a něco u nás koupil, byl to noblesní chlap!"

Výstava ke 100. výročí narození Jiřího Koláře v Egon Schiele Art Centru je mým rozloučením s velkým umělcem a vzácným člověkem, rozloučením, které se mělo konat už v roce 2002, ale kvůli povodním se nekonalo.

HANA JIRMUSOVÁ LAZAROWITZ
Ředitelka Egon Schiele Art Centra

(Egon Schiele Art Centrum Český Krumlov prodlužuje výstavu Jiřího Koláře do začátku ledna 2015.)

Jiří KolářPřed sto lety, 24. září 1914, se narodil výtvarník, básník a překladatel Jiří Kolář. Jeden ze stěžejních českých umělců 20. století se nejprve realizoval převážně jako básník, později se přiklonil k výtvarnému umění, které ho proslavilo. Byl znám i jako odpůrce komunistického režimu, kterým byl donucen k emigraci. Usadil se ve Francii (1978), kde získal i občanství.

Rodák z jihočeského Protivína se vyučil na Kladně truhlářem, vykonával pak i jiné profese. Od roku 1943 žil jako svobodný umělec. Ve 40. a 50. letech 20. století se věnoval především básnické tvorbě (například sbírky Očitý svědek a Prométheova játra) a byl členem surrealistické skupiny 42. Kvůli členství v této skupině a kvůli přátelství s představiteli české avantgardy, kteří emigrovali, byl v 50. letech vězněn.

Egon Schiele Art Centrum představuje výstavou Ostatky ráje osobnost Jiřího Koláře, od jehož narození letos uplyne 100 let. V popředí na snímku Upovídaná loď, 1967.Časem se obrátil hlavně k výtvarnému umění, ale za nastupující normalizace se opět několikrát střetl s režimem a byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Koncem 70. let emigroval a v nepřítomnosti byl odsouzen k ročnímu vězení a ztrátě veškerého majetku. V roce 1980 získal francouzské občanství.

Obrazy, reliéfy a objekty Kolář tvořil vlastními metodami roláže, proláže, muchláže, chiasmáže, asambláže, auto či antikoláže. Od 60. let uskutečnil přes 300 výstav, například v roce 1978 uspořádalo Guggenheimovo muzeum v New Yorku jeho velkou výstavu, což mu dopomohlo ke světové slávě.

Vydal deset monografií a několik desítek dalších publikací, například několik knih pro děti. Napsal rovněž řadu divadelních her, jež byly hrány v Česku i v zahraničí a za svou činnost získal mnoho vyznamenání. Zemřel 11. srpna 2001 ve věku 87 let. (čtk)