Ředitel Vladimír Šindelář vyjmenoval, že kromě zbraní, uniforem a dalších válečných artefaktů chtějí na výstavě představit co nejúplnější seznam obětí II. světové války z Milevska a okolí.

Pro obyvatele to bude jistě zajímavé. „Naposledy bylo něco takového publikováno roku 1947. Jsou zde i snímky z pohřbu kapitána Sažinova, po němž je v Milevsku pojmenována jedna z ulic, ukázky dobových platidel, ceny a mzdy v Milevsku za časů Protektorátu nebo ukázky dobového milevského tisku se zprávou o Heydrichově smrti," upřesňuje Vladimír Šindelář.

Doplnil, že k vidění také bude jeden z pověstných červených plakátů, kde byla za heydrichiády uváděna jména popravených osob. Třeba jako Anny Hákové, táborské lékařky, rozené Procházkové z Milevska, která pocházela z domu čp. 90 na milevském náměstí u kostela a byla za heydrichiády v Táboře popravena za to, že při oslavě pátých narozenin svého syna v táborském hotelu Grand vypnula rádio, kde právě vysílali smuteční tryznu za Heydricha. „Její tragédií navíc bylo, že byla v době popravy ve vysokém stádiu těhotenství. Ani za německé okupace nebylo oficiálně možno popravit těhotnou ženu, ale tehdejší stanné soudy probíhaly pouze na úrovni dálnopisů mezi táborským a pražským gestapem. Táborští gestapáci prý úmyslně tuto skutečnost do Prahy nenahlásili, a tak manželé Hákovi skončili 11. června 1942 v Táboře před popravčí četou," vysvětluje ředitel.

Výstavu Když utichla děla… muzeum připravilo ve spolupráci s Muzeem Policie ČR v Praze, Památníkem Pankrác, Husitským muzeem v Táboře a soukromými sběrateli. Například muzeum policie zapůjčilo kolekci vojenských samopalů. I ty budou pro návštěvníky zajímavé. „Jsou zde i některé méně známé typy, například francouzský samopal MAS 38 – tímto typem byl podle některých pramenů zastřelen italský vůdce Mussolini. Je zde i ruský samopal Děgťarev vzor 1940, jehož se dochovalo jen velmi málo, protože už roku 1941 jej vystřídal výrobně jednodušší samopal PPŠ 41," popisuje Vladimír Šindelář.
Policejní muzeum do Milevska zapůjčilo dokonce i čs. samopal ZK 383, předválečný výrobek brněnské Zbrojovky, který však už naše armáda, jak vysvětluje ředitel, kvůli Mnichovu nestačila zavést do výzbroje. „Tento samopal má podobně jako kulomety lehkou dvojnožku, což je však u samopalů naprostá rarita. Kdysi v sedmdesátých letech minulého století jsem hovořil s pamětníkem milevských událostí v květnu 1945 a on mi tehdy řekl, že v tehdejší budově vojenského velitelství (dnes budova gymnázia) měli z automatických zbraní pouze „samopal s dvojnožkou". Po delším pátrání se nakonec ukázalo, že to byl právě brněnský samopal ZK 383. A i když policejní muzeum má ve sbírkách pouze jeden jediný kus, byli ochotni nám jej na výstavu půjčit," říká.

Památník Pankrác zapůjčil například originální služební odznaky gestapa, „bicí" nástroje z pražské Pečkárny, ženský oděv z koncentračního tábora Ravensbrück (ženských oděvů tohoto typu se na rozdíl od mužských dochovalo jen málo) nebo dvě oprátky z doby působení Mimořádného lidového soudu v Praze roku 1947. Muzejníci si vybrali oprátky Haralda Wiesmanna, velitele kladenského gestapa, což byl jeden z hlavních strůjců lidické tragédie, a dále Viliama Gerika, bývalého anglického parašutisty, který nakonec přešel na stranu gestapa. „Husitské muzeum v Táboře nám zapůjčilo pěknou kolekci dobových plakátů a soukromí sběratelé nám poskytli uniformy britského RAF i čs. jednotek na Západě. Předmětů na výstavě je ovšem daleko víc, a tak všechny zájemce o tuto problematiku srdečně zveme," uzavírá Vladimír Šindelář, ředitel Milevského muzea.