Zajímavý předvánoční dárek připravila pro milovníky historie regionu putimská spisovatelka a novinářka Jaroslava Pixová, která ve svých knihách mapuje především mlýny a osudy mlynářů na Blanici, kde se vydala proti proudu řeky. Čtenáři se mohou těšit na knihu nazvanou Kde řeka zpívala aneb Čarovná léta kolem Smetiprachu. Autorka opouští řeku Blanici, ale ne téma mlýnů a mlynářů. Oslovily ji břehy řeky Otavy, kde má kořeny také její rodina.

Křest této novinky a autogramiáda s její autorkou se uskuteční ve středu 26. listopadu v přednáškovém sále Prácheňského muzea v Písku. Publikaci vydalo nakladatelství Blanice za podpory obcí Čížová a Vojníkov.

Tentokrát se Jaroslava Pixová při mapování vodních mlýnů zaměřila na oblast řeky Otavy pod Vojníkovem a Vrcovicemi zvanou lidově Cajska a také levý břeh pod Topělcem a Borečnicí.

Kniha popisuje historii pěti mlýnů, které tu stály do začátku šedesátých let minulého století, než se kvůli stavbě Orlické přehrady zbouraly. Čtenáři se dozvědí mnoho zajímavých a často dosud nepublikovaných informací, které se týkají mlýnů Panského, Herinkova, Topinkova, Tlučkova a Smetiprachu a dále Hesounova přívozu a restaurace a přívozu Vrbů pod Borečnicí. „Jediným stavením, které tu zůstalo, je samota zvaná Kavkovna na pravém břehu řeky Otavy, což je rodiště mé maminky, která na tato místa velmi ráda vzpomínala a některé vzpomínky i sepsala," uvedla Jaroslava Pixová k obsahu své nové publikace.

Mimoto v knize také popisuje rušný život chatařů, trempů, vodáků i Sokolů, kteří jezdívali do své ubytovny, ale také život letních hostů, z nichž mnozí bývali z řad umělců – herců, hudebníků i režisérů. „To vše jsem se snažila zachytit podle vyprávění pamětníků. Knihu jsem doplnila mnoha dobovými fotografiemi," dodala Jaroslava Pixová.

O svém vztahu k historii vodních mlýnu píše Jaroslava Pixová v knize Na břehu Blanice: „Řeky jsou odedávna zdrojem životadárné vody. Proto byly nejstaršími obyvateli vyhledávány a v jejich okolí kypěl život. Voda znamenala i zdroj hnací síly, což bylo také záhy zužitkováno v podobě vodních mlýnů. Starobylé budovy mlýnů, které se ještě občas vynoří při tocích řek, působí dnes trochu romanticky i tajemně zároveň. Jsou připomínkou starých časů, kdy se odtud ozýval klapot mlýnského kola a život zde ubíhal v jiných tóninách než dnes. Osudové okamžiky, které zhruba před padesáti lety začaly postihovat postupně jeden mlýn za druhým, způsobily utichnutí jedné z institucí, která bývala odnepaměti nepostradatelnou součástí života."