Lidský popel, který se nevejde do tříkilové urny, se v krematoriu hodí do kýble od primalexu 
a skončí na skládce. Roman Týc to viděl na vlastní oči. Viděné ho inspirovalo k projektu 3 kila osudu. V českokrumlovském Egon Schiele Art Centru (ESAC) šokuje 
a provokuje, obrazy vytvořil 
z lidského popela zbylého po kremacích. Kromě toho udělal sérii 20 deka osudu, v galerijním obchůdku prodal 
12 'obrázků': zarámované pytlíčky s lidským popelem včetně zbytků zubů.

Záměrně tak člen skupiny Ztohoven, jež má na kontě mj. simulovaný atomový výbuch v televizi, porušil zákon o pohřebnictví. A do střetu s dalším zákonem se teď dostal znovu: zbytky vyhozených náhrobků vydláždil 
v Českém Krumlově kus Hradební ulice. V galerii jeho aktivity již třikrát zkoumala policie.

3 kila osudu V Egon Schiele Art Centru Roman Týc záměrně šokuje. Obrazy vytvořil z lidského popela zbylého po kremacích. Upozorňuje tak, že část popela, jenž se nevejde do tříkilové urny, končí na skládkách. Poté, co díla vystavil v Praze a radnice prohlásila, že není prokazatelné, zda jde o popel lidský, udělal sérii 20 deka osudu. V obchůdku centra prodával 12 'obrázků', jejichž obsah tvořily pytlíčky s lidským popelem, kde byly i zbytky zlatých zubů. Záměrně tak člen skupiny Ztohoven, která má na kontě mimo jiné simulovaný atomový výbuch v televizi, porušil zákon 
o pohřebnictví. Všechny 'obrázky' prodal. 3 kila osudu budou 
v Egon Schiele Art Centru do 
1. ledna 2014.

„Je to za hranicí, chci systém vyprovokovat, aby zareagoval, když zákon říká, že se na ostatcích nesmí člověk obohacovat. Je to útok na umění, společnost, systém i na sběratele," řekl o expozici 
3 kila osudu Roman Týc, známý také díky akci, kdy vyměnil panáčky v semaforech na pražských přechodech.

Ze zbytků náhrobků těch, jimž nebyl prodloužen nájem hrobu, vytvořil nejdřív objekt Neplatiči, který je součástí výstavy. To, čím v létě vydláždil kousek Hradební ulice, je de facto 'odpad' z těchto náhrobních kamenů. Dlouho nevěděl, jak s nimi naložit, až si při své stáži v Schiele Centru všiml rozbité dlažby.

„Najednou mi připadalo tak nějak přirozené, že toto by mohlo být to místo ve veřejném prostoru, které může náhodného kolemjdoucího vytrhnout z každodennosti. Jsou to vyhozené náhrobní kameny 'neplatičů' hrobového místa. To, že žijeme v prostředí, kde s námi zachází jako 
s materiálem, je o to smutnější," napsal Roman Týc na síti facebook.

Na nároží byly vymleté kostky a umělec tam položil úlomky zlikvidovaných pomníků. Praxe je taková, že když se nájem hrobu nezaplatí, náhrobek se doslova rozmlátí a zbytky se pak kupí na hromadách za hřbitovní zdí.

„Je to velká rána, když si kolemjdoucí uvědomí, co to na nároží je. Během vteřiny člověk spadne na zem a problémy se jeví malicherné. Přijde mi to jako velmi pádné upozornění, připomínka pomíjivosti a je to velmi dojemné," říká Hana Jirmusová Lazarowitz, ředitelka ESAC.
Jenže Roman Týc opět porušil zákon. Tentokrát má problém s památkáři – Hradební ulice je majetkem města Český Krumlov.

„Tím se pan Týc dopustil nezákonného nakládání s cizím majetkem a momentálně mu za toto nelegální jednání hrozí postih. I v případě, že by dotčená část ulice byla soukromým majetkem, je potřeba mít k jakýmkoliv úpravám 
v městské památkové rezervaci  závazné stanovisko památkové péče," popsala mluvčí města Olga Kneiflová.

Zákon tak umělec porušil již podruhé. Poprvé prodejem lidského popela. Všech 12 'obrázků' se podle ředitelky galerie prodalo velmi rychle. Aktivity Romana Týce v Schiele Centru zkoumali letos policisté již třikrát, prošli celou výstavu, mluvili s autorem 
i ředitelkou ESAC. „Ale žádný závěr jsme zatím nedostali," upřesnila Hana Jirmusová Lazarowitz.

Všem, kdo by v dláždění ulice pomocí vyhozených náhrobků viděli lacinou provokaci či neúctu, poslal Roman Týc nepřímo vzkaz na facebooku. „Na mém profilu mi kamarád napsal: Byl jsem teď v Arménii, kde dávají hroby svatých přímo do cesty, aby po nich lidé museli šlapat a byla vidět jejich nicotnost".

GLOSA: Memento moriRoman Týc vydláždil kus českokrumlovské Hradební ulice úlomky z vyhozených náhrobků. Že by další pobuřující čin od tvůrce portrétů z lidského popela? Ani bych neřekl. Slovu bouře bych se ale nebránil. V Týcově realizaci spatřuji jako historik dvě bouřlivá poselství. První se týká náhrobků, hřbitovů 
a našeho vztahu k nim. Druhé postojů dřívější a současné společnosti ke smrti.
Hřbitovy se v dějinách stěhovaly. Nejdříve byly přemístěny daleko od lidských příbytků, aby se k nim posléze během rozrůstání předměstí zase přiblížily. Městské hřbitovy nevypadaly vždy tak, jak je známe dnes. Svou podobu, jejíž součástí se stalo i umění náhrobku, získaly většinou až 
v 19. století. Náhrobky vždy přirozeně chátraly, nezřídka byly přesouvány z místa na místo. Samotní kameníci z těch opuštěných vylamovali nápisové desky, aby si opatřili kvalitní materiál. Ke skutečně brutálním nájezdům „vykradačů hrobů" však začalo, podle historika umění Romana Prahla, docházet až v době konzumního komunismu. Typičtí hřbitovní škůdci, pubertální vandalové, diabolikové ničící kříže a profesionální zloději obchodující se starožitnostmi brousí po hřbitovech dodnes. Tolik poznámka k případným úvahám o morálnosti Týcova nakládání se zlikvidovanými náhrobky. V jeho snaze složit ze zapomenutých úlomků znovu celek vidím stejně pietní postoj jako v případě vytváření portrétu z popela.
A chození po „náhrobkové dlažbě"? Může být vnímáno různě. Jako šlapání po památce zemřelých, jako provokace zacházející za hranice legálnosti? A jsme zase u pokrytectví doby a společnosti zbavené duchovního rozměru. Týcovu dlažbu lze interpretovat jednoznačně. Je moderním mementem mori, jež bylo samozřejmou součástí života našich dávných předků. Je slovy pamatuj na smrt! 
v naší klamně nesmrtelné skutečnosti.
Václav Grubhoffer, kulturní historik