Richard Krajčo: Mám rád Český Krumlov

České Budějovice – Tak malá šatna u hvězdy rozměru Kryštof překvapí. „Když vám lidé píší, že je to pro ně zážitek, je vám pak jedno, jakou máte šatnu a v jakém hotelu spíte," říká 36letý Richard Krajčo, který s kapelou koncertoval ve vyprodaném sále KD Vltava v Českých Budějovicích.

Koncert v Kulturním domě Vltava jste vyprodali za 24 hodin. Z Českých Budějovic je Roman Jabůrek, který se stará o vaši balónkovou show, v létě přijedete na festival Okolo Třeboně. Jaký máte k jižním Čechám vztah?
Mám rád Český Krumlov, kam jsem vždycky rád jezdil na výlety a trošku se tam uklízel. Jinak vztah k jižním Čechám se teď snaží budovat náš pódiový zvukař Martin Štecher, který se sem k Budějovicím přestěhoval.

Jak to budování vypadá v praxi?
Pořád říká, že bychom měli přestat fandit Baníku, tak se trošku špičkujeme. Ale my jsme srdcem samozřejmě pořád v Ostravě. Do jižních Čech moc nezavítáváme, i když je fakt, že na podzim jsme byli v Jindřichově Hradci a Strakonicích. Jižní Čechy jsou na koncerty takové zvláštní.

Říká se, že třeba divadelní publikum je tu trochu chladnější.
Zkušenost kapel je taková, že nám pokaždé říkali: tam nejezděte, tam nechodí lidi. Tak my tedy můžeme říci, že za poslední roky máme s jižními Čechami dobré zkušenosti a že jsme se sem těšili.

Já si vás pamatuji z roku 2001 a koncertu v českobudějovickém klubu New York. Vzpomínáte si na to?
To si pamatujeme, bylo to na podzim. Vzpomínali jsme na to, když jsem tu nedávno měl nějakou práci a byl jsem tady s trumpetistou. Byli jsme v Bazilice a bavili jsme se o tom, že to bylo někde blízko, takový podzemní klub asi tak pro 200, 300 lidí. Máme zážitek, že tam za námi tehdy do šatny přišla opilá fanynka, bohužel tam usnula a my jsme ji nemohli dostat pryč. (úsměv). Nebylo to od nás moc hezké, ale vzali jsme fixy a celou jsme ji pomalovali.

Ozvala se vám pak ještě někdy?
Potom se vzbudila, nic nevěděla, odešla a pak už se nikdy neozvala, takže nevíme, jestli to cestou zjistila. A to je jeden ze zážitků, na které do smrti té hudební kariéry nezapomeneme.

Mimochodem, co jste tu měl nedávno za práci?
Hráli jsme tady jenom s trumpetistou, tak jako by uzavřeně.

Z Českých Budějovic pochází váš již zmíněný balónkář. Kde se vzala vaše balónková záliba?
Když jsme jeli před rokem halové turné k Inzerátu, tak jsme slibovali fanouškům, že se jim pokusíme předvést koncert české kapely, ale se světovou show. Přemýšleli jsme nad vším možným a jedna součást byly balonky. Tam to bylo jednoduché: nafoukali jsme 2000 balonků, pověsili jsme je pod halu, spustily se na ten dav a vypadalo to monumentálně. Do klubů jsem si říkal, že nechci, aby to byl "jen" klubový koncert, takže celé nové turné má přívlastek Stadiónová show ve vašem klubu. Roman nám do toho padnul: poslal nějaká videa, a já jsem si říkal, že než dělat v klubu nějaké sítě, mohli bychom na to jít trošku rafinovaněji a myslím, že jeho nápady přesně takové byly. Na podzim byly jenom balónkové bomby a teď máme ještě děla.

Jak vás zaujala?
Tak není to samozřejmě ten wau efekt, což je na efektech obecně nejhezčí, ten první okamžik. Proto jsme se trošičku vrátili i k těm bombám, ale ty neumožňují dát dovnitř velké balony, a děla naopak nahrnou větší balony do davu. Myslím si, že tato kombinace je ideální.

Pro koncert jste si vybrali Kulturní dům Vltava. Jak na vás působí?
Úplně v pohodě. Jsme za ta léta zvyklí na všechno a začínali jsme v přesně takových místech, jaká jste zmiňoval, klub New York. Známe malé, zaplivané kluby, kde nám bylo dobře. Myslím, že ani moc nejde o to, kde hrajete. Důležité je, co vznikne na koncertě, a pak je jedno, jestli jste v Tesla aréně, v ČEZ aréně v Ostravě, kam na vás přijde 13 000 lidí, nebo jako tady, kde jich přijde tisíc. Důležité je, co se na koncertě stane, na to se těším. Když lidé zpívají, tančí a píší vám potom, že je to pro ně opravdu zážitek na dlouhou dobu, je to pro muzikanta největší odměna. Pak je vám jedno, jakou máte šatnu, v jakém spíte hotelu, to už jsou takové podružné věci.

Kryštof je prostě vztah… Po zvukové zkoušce mě zaujal váš telefonát, vedený v angličtině. Padlo v něm město New York, což se, předpokládám, váže k nové desce.
Ano, zrovna mi volal producent, že bukuje letenky, tak chtěl vědět první a poslední den ve studiu. V květnu jdeme natáčet první půlku nové desky, pět písniček. Ptal se, kdy mají přesně přiletět a kdy budou odlétat, tak jsem mu to ozřejmil a moc se těšíme, až kluci přiletí.

Už máte adepta na nový hit, jakým se stala naposledy písnička Cesta?
Nevím, jestli můžete před natáčením s nějakými hity počítat. Ale máme dvě, které by mohly být singlovky, ale ze všech pěti písniček jsme tak nadšeni, že to teď nedokážu říct. A hlavně jsou ve stádiu našeho demoprocesu: nahráli jsme je, poslali jsme je do New Yorku a v dubnu je začneme aranžovat a připravovat do nahrávací části, takže se může ještě spousta věcí změnit.

Když jsem byl v lednu na finále Dětské Porty v Praze, písnička Cesta kralovala: zpívali ji malé děti i pětadvacetiletí. Jaké máte s Cestou zážitky vy a objevila se nějaká předělaná verze, která vás "sestřelila"?
Sestřelil mě celý nápad, který jsme uskutečnili. Protože jsme viděli, že se na Youtube množí cover verze, požádali jsme naše fanoušky, aby se nahráli, aby to hráli od C zhruba v tomto tempu a že z toho sestříháme fanouškovský klip. Lidé to skutečně udělali, přišlo nám přes 200 videí, od malých dětí až po velké soubory, a my jsme z toho sestříhali osmiminutový klip, který teď visí na našem kanálu na Youtube. Zatím ho zhlédlo asi 150 000 lidí, což je docela úspěch. Lidé tam psali: co Čech, to muzikant a píseň Cesta lidi spojuje. To je hrozně hezké.

Jaký je příběh této písně?
Původně ani neměla být na desce. Byla vybrána až jako poslední z mého šuplíku, protože jsem si myslel, že to sdělení je příliš osobní a říkal jsem si, že na Inzerát se možná nebude hodit. Ale na soustředění, kde jsme vybírali písničky, jsem ji zahrál a kluci jednoznačně řekli, že tam musí být. Když jsme ji dělali s americkými producenty, řekl jsem jim, že mám představu, že konec bude pompézní, bude trvat šest nebo sedm minut. Oni říkali: to nedělej, to je megahit,a když bude mít sedm minut, nebude nikoho zajímat. Já jsem se od toho nenechal odradit, udělali jsme ji dlouhou, a když jsme ji masterovali v New Yorku s Tedem Jensenem, řekl, že kdybychom tuhle písničku poslali Adele, tak z ní udělá celosvětový hit. Písnička se takto sama prodrala na desku, ani jsme s ní nepočítali jako se singlem. A poprvé v naší historii se nám stalo, že jsme nasadili Inzerát, pak Křídla a začali nám volat lidé z rádií, že chtějí Cestu. My jsme říkali: to není singl, ale oni, že ji chtějí hrát. Já jsem mezitím Cestu slíbil do filmu Křídla Vánoc, tak jsem řekl: dobře, ale, prosím, počkejte, až bude film, uděláme klip a vypustíme ji jako regulérní singl. V podstatě je to písnička, kterou si všichni ti lidé vybojovali, a to je na ní nejkrásnější.