Na začátku zmínil několik oborů antropologie, mj. kostní, fyzickou, kulturně sociální či růstovou antropologii. Ta se zabývá vývojem od dětství a tím mají referenční data dětští lékaři, endokrinologové, ad. Relativně opomíjeným oborem je ergonomická antropologie, př. jak se vám sedí na židli, jestli vám sedí boty či oblečení. Podle pana docenta jsme byli světovou velmocí ve výrobě obuvi. Nadpoloviční většina se vyvážela. Dnes je tomu obráceně, obuv se dováží, většinou z Číny. Je nekvalitní a nepružná. Rodiče, kteří ji dětem kupují, jim tak mohou od počátku poškozovat vývoj chodidla. A pro zajímavost: kdo chce podpatek vyšší než 5 cm, ničí si klenbu nožní.

Dítě se nevyvíjí rovnoměrně. Jsou vývojová období, která jsou rychlejší, pak pomalejší. Pan docent doplňoval svá slova projekcí tabulek s referenčními daty. Např. průměrná tělesná výška se mezi lety 1951 – 2001 zvýšila v průměru o 8 cm. U žen ve stejném období je to o 2 cm. Před více jak sto lety přitom byla průměrná tělesná výška u mužů necelých 168 cm (r. 1870) a u žen něco málo přes 158 cm (r. 1880).
Na dvou grafech pan docent posluchačům ukázal vývoj BMI od 50. let. Nejzajímavější zjištění pro všechny přítomné byl fakt, že v 50. letech byl podíl obézních matek v grafu větší než v současnosti. Připomněl ale, že bylo tehdy 68% žen v domácnosti, dnes tomu tak není. Podíl obézních otců se v současnosti zvyšuje (11%). A obezita u dětí rovněž. Dětská populace je dnes zatížená televizí či počítači a nemá dostatek pohybu.

V druhé části besedy se věnoval svému životu. Vzpomínal na dětství i na protivínskou školu, kam chodil. Nedílnou součástí vzpomínek byly i Žďárské Chalupy, kde s rodiči bydlel a odkud chodil po louce (dnes hráz rybníka) do školy. Vzpomínal, jak v zimě ti mladší museli prošlapávat ve sněhu cestu těm starším. O gymnaziální třídě mluvil jako o pokusné dvanáctiletce. Tehdy museli chodit na praxi – oni do Kovosvitu. Velmi rád vzpomínal na „matikáře“ pana učitele Talafouse. I na Přírodovědecké fakultě, kde vystudoval obor biologie – chemie, byla matematika. Pan docent v souvislosti s plánovanou povinnou maturitou z matematiky vyjádřil názor, že současní absolventi pedagogických fakult ji sami nemohou učit, protože ji jako takovou prostě neumí.

Součástí jeho dalšího profesního života byly výzkumy, mj. v Nížkově v kostnici, kde bylo 426 lebek. Pro zasmání říkal příhodu, jak tam přišly jednou děti z MŠ a ptaly se, kde mají ty lebky uši. Část života strávil na Kriminalistickém ústavu, kde prováděl identifikace. Dnes mají počítačové programy, tehdy byly složité procesy, jak takovou identifikaci provést. Když uhořeli tři kluci ve stohu slámy u Příbrami, kde byl „pasťák“, dva identifikovali, třetího ne. Teprve po odborné expertíze, kterou provedl na kriminalistickém ústavu, bylo možné definitivně potvrdit, kdo je třetí oběť. Pak pracoval dva roky jako plánovač a nakonec nastoupil na Ústav sportovní medicíny.

Získal několik ocenění, např. Hrdličkovu medaili (1994); to poslední pak týden před besedou. V závěru přítomným ukázal fotografie ze zahraničních pobytů, např. Vancouver, Bilbao, zmínil Brusel, Budapešť či Polsko.

Následovaly dotazy, zprvu na grafy, které promítal, pak přišly i dotazy ohledně jeho názoru na vývojovou řadu člověka, zda je člověk neandertálský součástí vývojové řady člověka, či nikoli, nebo na to, jak to vypadalo s kostrou Jiřího z Poděbrad. V diskuzi zmínil některá slavná jména, která měřil, jako byl Antonín Panenka, nebo např. Uljana Semjonovová (měřila přes 2 m). Zavzpomínal také na dobu, kterou strávil na Kriminalistickém ústavu: jednou se dělala skrývka a byl nalezen hromadný hrob. Okamžitě z toho novináři udělali nafouklou bublinu, že za tím jsou Němci. Pozval si k tomu proto kolegy a vyrazili tam. Sebrali materiál, kostry, hřebíky, apod. Udělali expertízu a dokázali, že se nejedná o válečný zločin, ale že je to rušený hřbitov staršího data. V novinách pak vyšla kraťoulinká zpráva, že je informace o hromadném hrobu dementována.

Pan docent na závěr podepsal Protivíňákům svou knihu Běh života jihočeského Sinuheta. Další beseda se uskuteční 19. dubna.

Za PVK Petra Čecháčková