Nejen o výstavě jsme hovořili se sochařem Petrem Staňkem.

Jste rodákem (1945), krásné moravské metropole Olomouc. Vyučil jste se tesařem a navštěvoval rovněž večerní studium na Lidové škole umění v Olomouci. Po absolvování tehdy povinné vojenské služby v roce 1966 jste vykročili se svojí manželkou na společnou cestu životem. V roce 1980 jste se rozhodli emigrovat do západního Německa. Co vás po tolika letech strávených v normalizačním Československu nejvíce přimělo k odchodu z vlasti?

Po srpnové invazi po mém nesouhlasu se vstupem vojsk nastala šikana v zaměstnání, situace ve státě se neustále zhoršovala s nastupující normalizací, ruská všudypřítomná armáda v Olomouci rovněž nepřidala k dobré atmosféře k životu. V roce 1980 praskl pytel trpělivosti a vycestovali jsme celá rodina do tehdejší Jugoslavie na dovolenou a odtud zamířili do Německa.

V Německu jste tři roky zastával nejrůznější zaměstnání. Do jakých profesí jste byl nucen nahlédnout, abyste uživil rodinu?

Začínal jsem jako číšník, uklízeč, řidič, prodával jsem Drogerieartikel Americké firmy AMWAY a skončil jako montér plastových oken

V roce 1983 jste otevřel vlastní Atelier umělecké slévárny v Kolíně nad Rýnem, místě vašeho bydliště. Co vás právě k tomuto druhu profese vedlo, když jste byl původně vyučen tesařem?

V listopadu 1983 jsem otevřel v pronajaté hale vlastní Atelier. Pro začátek uměleckou slévárnu. Začal jsem odlévat pro sochaře, kterým jsem nabízel své služby. Byli to umělci z Kolína, Düsseldorfu, Bonnu a okolí. Viděl jsem v té činnosti nejlepší způsob, jak se dostat do branže.

Vaše firma odlévala bronzové plastiky a sochy profesionálních umělců, nejrůznějších velikostí, často následně umístěných ve veřejných prostorech měst, ale i drobné plastiky pro interiéry. Bronzové sochy zhotovené ve vašem Ateliéru putovaly do USA, Luxemburku, Islandu a ponejvíce do Německa. Jakým způsobem přicházely zakázky?

Ústní propagace a hlavně spolupráce s firmou „Bronzen Plein“ ve Speicher Rheinl. Pfaz. Pro tuto firmu jsem odléval 25 roků metodou litido ztracené formy. Tato firma měla kontakty téměř do celého světa no a já se snažil.

Jaká zakázka byla pro vás nejzajímavější?

Jako zakázku z nejzajímavějších považuji sochu spisovatele a duchovního z Islandu. Byla 230 cm vysoká a byla pro mne velkou výzvou. Zajímavá a kompletně autorská zakázka (vlastní modelování), byla pro budovu kliniky „Herzzentrum“ v Kolíně nad Rýnem, odlévání lidského srdce (80 cm), které je umístěno před klinikou.

Od roku 1984 začaly vznikat i vaše autorské práce. Jaké vlastní realizované plastiky si nejvíce ceníte a proč?

Mezi zakázkami zvenčí byly pauzy, které jsem využíval k vlastní tvorbě. Je to třeba CAP, který svou jednoduchou konstrukcí nezapře to, co představuje, konferenční stůl UNIKAT, Kající se mnich (Mea Culpa), Zbožňovatelé ženskosti a spousta jiných. Některé práce vznikaly spontánně, jiné pod vlivem momentální nálady či pocitu. Do každé jsem vložil kousek svého já

V roce 2016 jste se s manželkou vrátili do České republiky, ale vaše kroky nemířily na rodnou Moravu, ale do jižních Čech. Bydlíte nedaleko Písku v obci Dobev, v příjemném rekonstruovaném domečku s půvabnou zahradou, s citem opečovávanou vaší manželkou. Nechybí ani ateliér pro vaši práci, pouze jste neobnovil charakter slévárny. Ale kovovou plastikou se zabýváte dodnes. Jakým hlavním impulsem byl váš návrat do vlasti?

Pro jižní Čechy jsme se rozhodli, protože od roku 1990 jsme navštěvovali kromě jiného i Písek, kde žije bratr mojí ženy, více než 50 roků. A při našich návštěvách nám dokázal ukázat jižní Čechy v celé své kráse. Tímto bylo naše rozhodnutí snadné a kontakty se zdejšími lidmi jen potvrzují, že jsme se rozhodli správně.

Vaše díla si mohli zájemci o kovovou plastiku prohlédnout již v Německu na několika soukromých výstavách a výstavě v Kolíně nad Rýnem, místem vašeho německého bydliště. Zatím poslední výstava se konala již v České republice, v roce 2015 ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, v únoru 2015. Tato současná výstava v Prácheňském muzeu v Písku není, jak říkáte a doufáte, ještě zdaleka poslední. Přeji vám do vaší další práce především pevné zdraví, hodně tvůrčí energie, dobrých nápadů a radosti ze zajímavé práce.


Rozhovor vedla Irena Mašíková Konštantová, kurátorka výstavy.