Poprvé v divadle, a to v píseckém Fráni Šrámka 16. června v 19.30 hodin, uvedou herci muzikál Tep královské krve. Postavy ztvárňují vesměs lidé z Písecka a okolí. V rozhovorech se představují tři Písečáci – autor textů Leoš Voronin, choreografka Michaela Bicanová a představitel Vojty Jaromír Křivánek.

Michaela Bicanová, 
choreografka
Tanec, to je její život. Michaela Bicanová se mu začala věnovat v roce 1998 v písecké skupině Idea. „Tato taneční skupina se během let rozrůstala o nové tanečníky a v roce 2005 z ní vzniklo taneční centrum Z.I.P.," vysvětlila choreografka, jejímž velkým vzorem je Ladislav Beran. Od roku 2005 se stala v Z.I.P.u lektorkou a choreografkou dětí ve věku 6 – 15 let. Od roku 2013 je hlavní lektorkou a choreografkou celého tanečního centra dětí od 3 do 18 let. Na kontě má řadu významných ocenění z tanečních soutěžích.

Zatím jste představení odehráli v milevském domě kultury, nyní vás v Písku čeká divadlo. Bude to představovat nějaké specifikum oproti kulturáku? 
 

Především pro zpěváky to bude nová výzva, musí se rychle zorientovat v novém prostředí s odlišnou akustikou i jinou atmosférou. Tanečnice zde vystupovaly již mnohokrát, takže budou mít trochu výhodu. Ale všichni fungujeme jako jeden tým, takže to pěkně muzikálově rozbalíme. Divadlo má přece jen pro tento druh představení mnohem lepší zázemí, tak doufám, že si všichni s novým prostorem poradí.

Působíte v tanečním centru Z.I.P. V čem je rozdíl připravit choreografii k tanečnímu vystoupení dětí ze Z.I.P. a k muzikálu? 
Rozdíl vidím úplně ve všem. Na muzikálu učím tančit zpěváky a napůl herce, kteří jsou zvyklí zpívat pouze na jednom místě a moc se po jevišti nepohybují. Zpěváci se toho naštěstí vůbec nebáli, takže spolupráce s nimi byla perfektní. I publikum je jiné než u dětí, tam fandí především rodiče a muzikály navštěvuje veřejnost. Také počet tanečníků na pódiu je mnohem skromnější vzhledem k omezenému prostoru. 
 

Choreografie stavím vždycky pocitově a jinak to není ani u muzikálu Tep královské krve. Vždycky kladu důraz na výraz a u muzikálu to platí dvojnásob. Tanečník musí být napůl herec, protože je součástí celého děje, pokud ztvárňuje něco nadpřirozeného, musí to být z mimiky obličeje vždy poznat. Choreografie se dělaly skoro samy, protože hudba od Gabči Molové (autorka hudby Gabriela Molová je z Milevska) mě velmi inspirovala.

Jaký výjev z muzikálu bylo nejnáročnější připravit z pohledu choreografie?

Pro mě byla nejtěžší scéna, kde se chlapi tak trochu perou. Hlavním cílem bylo, aby se nikdo nezranil. Ze začátku se toho herci báli, občas to byl pěkný nervák, ale nakonec si to vlastně užívají (úsměv).

Jaromír Křivánek, 
představitel Vojty

Jaromír Křivánek se zhruba před deseti lety přistěhoval do Písku. Jak říká, prošel se kolem řeky a prostě si Písek zamiloval. „Od té doby se tu cítím doma," podotýká. Jaromír Křivánek se vyučil v oboru brašnář – sedlář a poté vystudoval píseckou zdravotnickou školu. „Šel jsem pracovat do zdravotnictví, jenže ani to mě neuspokojilo. Zajímám se o zdraví spíše z oblasti lidské duše, pochopení světa a nalezení nových cest k sobě. Ve volných chvílích se věnuji masážím, reflexní terapii, bachově květové terapii a harmonizaci čaker pomocí drahých kamenů," vysvětluje. 
 A jaký je jeho vztah k hudbě? Jak jmenuje, vyrostl na country, zpívá ve sborech Sonitus a Moraviachor a chodí na soukromé hodiny zpěvu. Vystupování v muzikálu ho velmi baví a naplňuje. „Spojení hlasu s herectvím je úžasné," říká představitel Vojty, který v domě dětí a mládeže vede kroužky zpíváme s kytarou.

Hrajete roli Vojty, který je, jak je napsáno, sveřepý mladý muž s touhou zažívat nová dobrodružství. Co s ním máte společného?
I já rád prožívám nová dobrodružství, ve společnosti bývám občas družný i zamyšlený, Vojta je více družný. Má rád děvčata a rád s nimi flirtuje. V tom jsem s ním také celé zajedno, i když v osobním životě budu trošku zdrženlivější. Rád posedí v krčmě s kamarády. Není mi to cizí. A to že se nechá strhnout i k činům, kterých později lituje? No, i já jsem se občas ve svém životě nechal strhnout. Myslím, že Vojtovi v mnoha věcech rozumím. Mám pocit, že i v mém životě jsem se všech těch věcí, kterých se Vojta dotýká, občas dotkl i já. Proto se mi tak dobře hraje. Mám tu postavu rád, dobře jsem se s ní sžil.

V čem lze příběh vztáhnout na dnešní dobu? Řešili tehdy lidé úplně jiné problémy a starosti, nebo se vlastně moc nezměnilo?

Na dnešní dobu? Je tam všechno z dnešní doby, láska, nenávist, bujaré veselí, závist, vášeň a boj s tím vším dohromady. Boj se svědomím, s tím, zda podlehnout povinnosti, nebo vlastní touze. Je tam spousty krásných obratů, které se dají zcela přesně napasovat na dnešní společnost a starosti lidí moderního světa. Jen ty mobilní telefony tam chybí… (smích)

Už máte naplánované i představení v Táboře. Kde byste se ještě rádi představili?

Já? Všude, kde bude publikum, které by nás rádo slyšelo.

Leoš Voronin,
 textař



Leoš Voronin je rodilý Písečák.  „Jsem nejmladší ze tří sourozenců, byl jsem trochu mazánek a obě sestry to občas za mě pěkně slízly. Bohužel oba rodiče už zemřeli a zůstala nám jen babička, která letos oslaví neuvěřitelných 91 let. Po celou dobu práce na muzikálu mě velmi podporovala a sledovala, jak postupně tvoříme celý příběh," říká Leoš Voronin, který má velmi rád sport, a to v jakékoliv podobě. „Ovšem jednoznačně vítězí kolo a tenis nade vším. Věnuji se také hudbě a zpěvu. Mám ovšem velmi málo času na tyto kratochvíle, protože podstatnou část týdne trávím pracovně v Německu," představuje se textař muzikálu.

Chtěl byste žít v polovině 18. století, tedy v době, kdy se děj odehrává?

Ne, určitě nechtěl. Jsem rád, že jsem se narodil v dnešní době a mohu využívat vynálezů a moudrostí, které vymysleli velcí lidé v minulých staletích. Díky dnešní době jsem mohl také ochutnat atmosféru muzikálů a společně s Gábinou si splnit sen a vytvořit projekt Tep královské krve.

Proč jste vlastně zasadil děj do prostředí královské rodiny? Co pro vás bylo inspirací?

Vše se vlastně psalo od námětu, který měla Gábina už nějaký čas v hlavě a s tím také přišla. Moc si přála mít příběh o Marii Antoinettě. A tak jsme z tohoto základu začali tvořit. Z dostupných pramenů se moc o dospívání budoucí královny neví, a tak jsme vytvořili smyšlený příběh podpořený historickými fakty. Je až s podivem, že po dobu psaní scénáře a textů, což bylo rok a půl, jsme se nijak zásadně názorově nerozešli. I když finálovou píseň jsem musel na Gábinino přání třikrát přepisovat.

Jste obdivovatelem Luciana Pavarottiho, Rolanda Villazóna a Karla Gotta a jejich textařů. Jak vás ovlivnili?

Na písních Karla Gotta se mi líbí, že texty, které pro něj psali pánové Zdeněk Borovec, Jiří Štaidl, Eduard Pergner a další, mají příběh, každá píseň něco vypovídá. Oni je stvořili a Karel Gott jim dal „život". A operní pěvce L. Pavarottiho a R. Villazona obdivuji od doby, kdy jsem objevil kouzlo opery a začal zkoušet své první operní arie.