V srpnu 1744 vpadla do Čech pruská vojska, která pak obsadila Prahu, Tábor i České Budějovice. V té době byl v Písku zřízen velký vojenský sklad se zásobami mouky a ovsa.

Rodina královského podkomořího utekla před Prusy z Prahy do Písku, kde se na náklady obce ubytovalav domě č. 1 na Velkém náměstí. Do Písku přijeli také husaři a obávaní panduři podplukovníka Trencka, ale naštěstí zakrátko odtáhli bojovat s pruským nepřítelem.
Při správní reformě v roce 1750 se Písek stal opět sídlem Prácheňského kraje. Krajský úřad sídlil v obecním domě U Zlatého kříže, který však město muselo pro úředníky upravit. V čele úřadu stál krajský hejtman. Byl zrušen úřad královského rychtáře (ale v praxi se tato funkce udržela déle). Změna nastala i ve správě města – vznikl magistrát v čele s purkmistrem a se třemi radními, z nichž alespoň jeden musel složit předepsané zkoušky.

V roce 1770 bylo z důvodu sčítání obyvatelstva a domů (pro daňové účely) nařízeno očíslování budov. Číslo 1 dostal tzv. Dům městské kompanie – prý proto, že v něm bydlel krajský hejtman František Václav Perglár z Pergláru. Až v roce 1785 bylo nařízeno označit názvy jednotlivé ulice. V témže roce se na radnici začalo úřadovat zásadně německy.

Ačkoli měl Písek hrdelní právo, nebyl zde až do roku 1751 stálý kat. Od tohoto roku zde působil jako kat a ras Antonín Nimburský. Od roku 1766 sídlil v Písku hrdelní soud pro celý Prácheňský kraj. Do 70. let 18. století spadají také pokusy obnovit na Písecku těžbu zlata, ale ta se brzy ukázala jako nerentabilní.

Do 18. století spadajíi začátky pošty v Písku.V domě č. 35 u Kamenného mostu (dnes roh Tř. Národní svobody a Čechovy ulice) byla sběrna dopisů, místnosti pro cestující, hostinec i stáje pro výměnu koní. V roce 1779 byl v Písku zřízen stálý poštovní úřad s dědičným poštmistrem Václavem Jirešem.

V roce 1760 slavili písečtí domnělé tisícileté výročí města, které odvodili z nespolehlivé Hájkovy kroniky. Nechali ulít nový zvon sv. Zikmunda a přelít dva další zvony.

V roce 1762 bylo v Písku dvanáct cechů, přičemž některé z nich sdružovaly více řemesel. První manufakturu v Písku si pro textilní výrobu zřídili v roce 1765 bratři Dominik a Václav Jirešové. Roku 1766 vznikla přádelnická škola. V letech 1774 – 1811 stála u svatotrojického hřbitova drátovna – v místě středověkého mlýna na rozemílání zlaté rudy a pak obilního mlýna.

V Písku byly triviální školy, kde se od roku 1776 vyučovalo německy. Hlavní škola byla zřízena až v letech 1793 – 1794. V roce 1778 zahájilo vyučování gymnázium, které se sem přestěhovalo po zrušení jezuitského gymnázia v Klatovech. Bylo umístěno v upraveném domě (tzv. Brychtův dům) na Alšově náměstí, který stál v místě bývalé základní školy. Pět tříd navštěvovalo 77 žáků, vyučovací řečí byla latina.

Kromě radnice dostaly v době Marie Terezie barokní fasádu i některé domy, např. č. 2 na Velkém náměstí, č. 31 a 32 v Jungmannově ulici, na Drlíčově dům U Bílého beránka a další. V roce 1758 byla přestavěna budova děkanství u hlavního kostela, ale dnes vidíme její fasádu klasicistně upravenou.

Ve 40. letech 18. století byla k jižní lodi kostela Narození Panny Marie přistavěna nákladem bohaté vdovy Boženy Hanzlíkové kaple sv. Jana Nepomuckého s freskou od Jana Karla Kováře, hlavního malíře broumovsko-břevnovského opatství. K jižní straně kaple byla roku 1850 přistavěna výklenková kaplička pro sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1762, která do té doby stála před severní stranou kostela. Roku 1757 byl ve velké věži kostela nad zvonicí zřízen byt věžného s černou kuchyní. Roku 1745 nechal radní Jan Brichta zhotovit pískovcovou sochu klečícího sv. Václava, která stojí před hřbitovní zdí u kostela sv. Václava.

Radnice ve východním křídle hradu byla natolik sešlá, že se město rozhodlo postavit novou. Základní kámen byl položen v roce 1740, ale stavbu přerušila válka o dědictví rakouské a následné finanční potíže. Město tížilo neustálé vydržování armády, vyžadované příspěvky na války a nařízení vybudovat kasárna. Přes dvacet let stála budova nové radnice rozestavěná, úřadovalo se proto ve 2. patře domu č. 1 na Velkém náměstí.

V letech 1741 – 1742 okupovala Písek francouzská a bavorská vojska. V listopadu 1741 přijel do města bavorský kurfiřt Karel Albrecht (Albert) činící si nárok na český trůn. Po slavnostním uvítání městskou radou byl ubytován v domě U Zlatého kříže (stál v místě dnešní Komerční banky). Pobyl ve městě jeden den a spěchal dobývat Prahu. V Písku a jeho okolí se pak střídala vojska Marie Terezie a vojska francouzsko-bavorská. Městu to přinášelo nedostatek potravin, drahotu a nutnost ubytovat důstojníky v měšťanských domech.
Jednou z památek na tuto dobu je Budějovická kaplička a také pojmenování Na Logrech, které upomíná na vojenský tábor (lágr), který si tu vybudovalo rakouské vojsko.

Během krutých mrazů v zimě 1741-1742 spálili francouzští a bavorští vojáci, ubytovaní v polních leženích, místním obyvatelům nejen zásoby dříví, ale i ploty, stromy a vybavení domácností. Začátkem ledna zrušili polní ležení, pěchota se přesunula do města a jízda do okolních vesnic. Pět tisíc vojáků se ubytovalo v jednotlivých domácnostech, měšťané přežívali ve sklepech. Následkem veliké zimy, nedostatku potravini hygieny a šířením nakažlivých nemocí zemřelo mnoho civilistů i vojáků. Vojenský lazaret byl v klášterním kostele Povýšení sv. Kříže, zemřelí vojáci byli pohřbíváni do hromadných hrobů u zdi svatotrojického hřbitova.

MĚSTSKÁ SLAVNOST

V době francouzského obsazení města v červnu 1742 a následně jeho dobývání rakouským vojskem měli písečtí strach, aby nenastalo vraždění obyvatel a ničení města jako za třicetileté války. Obraceli se o pomoc k patronce města Panně Marii a učinili slib, že všichni obyvatelé města na důkaz vděčnosti za své zachránění a k slávě Panny Marie vykonají velké procesí, při němž bude nesen obraz Matky Boží z děkanského kostela k morovému sousoší, kde děkan vykoná slavnostní bohoslužbu. Procesí se konalo poprvé v únoru roku 1743 a pak pravidelně od roku 1744, vždy v neděli po 8. červnu.

Hana Týcová, Městská knihovna Písek