S tvorbou dvou píseckých umělců se veřejnost může seznámit ve vestibulu hotelu Bílá růže. Ve středu 22. června od 17 hodin se zde koná vernisáž výstavy obrazů Marcely Uhrové, na které zazní verše jejího manžela, básníka Richarda Uhra. Dlouholetou učitelku Základní umělecké školy Otakara Ševčíka přijdou pozdravit také žáci hudebního oboru této školy.

Marcela Uhrová po maturitě na píseckém gymnáziu absolvovala obor učitelství prvního stupně a výtvarná výchova na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Právě letos má za sebou padesát let pedagogické činnosti.

Po začátcích na ZŠ E. Beneše se věnovala dětem ve výtvarném oboru ZUŠ v Písku, které pod jejím vedením dosáhly mnoha výrazných úspěchů v soutěžích v České republice a zejména v zahraničí. Stejně úspěšná je v posledních letech při práci se zdravotně postiženými mladými lidmi ve stacionáři Duha a občanském sdružení Horizont. Obrazy klientů z Horizontu mohou zájemci ještě do konce června vidět v budově Městské knihovny v Písku.

Své práce Marcela Uhrová vystavovala v galerii sv. Štěpána v Praze, v Milevsku, v galerii Portyč a divadle v Písku, v jihlavském divadle a na dalších místech. Na výstavě v hotelu Bílá růže, která se koná pod záštitou senátora Miroslava Krejči, představí akvarely a pastely.

Její manžel Richard je sice rodákem z Českých Budějovic, ale vyrůstal v Písku. Do roku 1962 pracoval jako pokrývač, klempíř a hromosvodář, tedy v profesích, kterým se vyučil. Potom byl několik let vychovatelem v píseckém domově mládeže a přitom stačil vystudovat a složit maturitu na Střední průmyslové škole stavební v Písku.

Ani s tím se však nespokojil, nejprve složil zkoušky pedagogickémo minima a potom dálkově vystudoval učitelství na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. To už učil na Středním odborném učilišti v Písku, se kterým se úplně nerozloučil ani po odchodu do důchodu.

Richard Uher své první básně otiskl v roce 1967 v časopise Divoké víno, potom publikoval v různých novinách a časopisech a podílel se i na literárních pořadech v rozhlase a televizi.

Jeho verše najdeme v almaších Proudy a v Píseckých čítankách, společně s básníkem a novinářem Karlem Šmídem vydali osm drobných sborníků Každý má právo něco nevědět. Jeho knižním debutem byla básnická sbírka Tvář člověka je čas s ilustracemi Františka Doubka vydaná Jihočeským nakladatelstvím v roce 1979. K tisku je připravena sbírka Pět prstů.