Po tom, co viděla film, vyprávěla o tom, jak příjemné a realistické jsou její běžné sny. „Jsem ráda, že se lidé u filmu smáli a že se smáli i mně,“ říká v rozhovoru 45letá zpěvačka.

Písecký deník je na Facebooku. Klikněte ZDE!

Změnily se nějak vaše sny po natáčení tohoto filmu?

Sny se pořád mění, zvláště proto, že se plní. V tom případě si musíte vymyslet nový sen. Po tom, co jsem ten film viděla, musím říct, že se strašně těším, až mi zase zazvoní telefon a Franta Brabec řekne: Ahoj, Lucko. Já ho ani nenechám domluvit a řeknu, že to beru. Všechno, co jsem s ním udělala, stálo za to a věřím, že tomu tak bude i do budoucna. Doufám, že si mě nechá (smích).

Věříte na čistění peřin v přeneseném významu, je možné se takhle jednoduše zbavit něčeho, co člověka trápí?

Kdyby existovala čistírna, která odstraňuje z peřin špatné sny, bylo by to krásné. Většinou člověk hledá pomoc u boha, ale musí hledat především u sebe. Takže pomoc hledejme ne u boha, ani ne v čistírně nebo u nějakých drátků nebo mocných lidí.

Člověk musí spoléhat na sebe, protože špatné sny jsou vlastně myšlenky, které v sobě člověk má, přes den je dusí a ony v noci vyplavou na povrch. Sny umějí také navést tam, kde se trápí podvědomí. Trochu si s tím hraju, baví mě to, mám mnoho snářů. Moje mysl je velice ukecaná, takže si mám s čím v noci hrát.

Jste alergická na peří a hrála jste ve filmu, kde se peřím nešetří. Máte doma klasické peřiny, nebo moderní z umělých vláken?
Ačkoliv jsem alergická a měla jsem při natáčení trochu honičku, mám doma peřiny s peřím. Nesnáším umělé věci, a tak se budu radši dusit než mít pocit na těle, že mě přikrývá něco umělého.

Když jste byla malá, měla jste nějakého svého bubáka, strašidlo, kterým vás rodiče děsili?

Rodiče mě ničím nestrašili. Ale měly jsme jako děti jedno strašidlo. Byla to hra na krvavé koleno, kterou jsme hráli v průjezdu, kde jsem se strašně bála. Byly tam sklepy a tma. Tahle hra mě dost děsila. Teď už se asi rok nebojím (smích).

Ve filmu v jednu chvíli zlé sny utečou ze sklepa, kde jsou zavřené, což je dost strašidelná scéna. Myslíte, že to není na děti příliš drsné?

Ne. Když jsem viděla začátek posledního Harryho Pottera, myslím si, že na ně jdeme opravdu velmi něžně. Milovala jsem Harryho Pottera a neměla jsem ráda Pána prstenů, ale ten poslední Potter je úplně stejně blbý. Žádná romantika, samé násilí, nemá to žádné hranice. Někde to přeci musí bouchnout a my se vrátíme k laskavým příběhům, které točí František. A já jsem mu za to vděčná.

Jak se stalo, že jste dostala roli Zdeničky? Šla jste na konkurz?

František se ve filmech obklopuje přáteli a my jsme dlouholetí přátelé. Natočili jsme spolu už několik videoklipů, třeba i Troubu, a natočili jsme spolu i film Král Ubu. Myslím si, že když František našel nové téma, zavolal svým kamarádům, s nimiž je zvyklý pracovat. Takže třeba s Karlem Rodenem jsem se na plátně nepotkala poprvé.

Právě Karel Roden hraje vašeho manžela, který má strach z výšek, ale když jde do tuhého, dokáže se přemoci pro lásku k dětem. Je to čistě pohádková představa, nebo i dnes existují takoví lidé?
Určitě existují. Řeknu vám jeden příklad ze zvířecí říše, který ale platí i u lidí. Je vědecky dokázáno, že čmelák nemůže létat, protože je příliš veliký, má malá křídla a vydává málo energie. Ale nikdo mu to neřekl, tak létá.

Možná překonal sám sebe, a tak je to i u lidí. Myslím si, že každý z nás má nějakého svého bubáka, ale když na to jde silou své vůle a říká si, že to dokáže, tak se mu to nakonec povede. Člověk musí v životě pořád něco překonávat, svoje myšlenky a svoje vlastní chyby. I já se snažím být tím čmelákem.

Stalo se vám při natáčení něco výjimečného? Ve filmu jezdíte na kole, to vám nedělalo problémy?

Jsem holka z vesnice, na kole jezdím, takže to bylo bez problémů. Celé natáčení bylo malebné a hezké, spíš bych chtěla pochválit lidi ze štábu. Zatím to nikdo nezmínil, ale víte, jak skvělý byl catering? Víte, jak nám ty dvě dámy, kterým jsme říkali Emilky, skvěle vařily, jak se o nás staraly? Připadala jsem si jako v lázních, hrála jsem si, měla jsem kolem sebe kamarády a kdybychom natáčeli rok, byla bych jako Helenka Růžičková.

Jak vám vyhovovalo hraní v odlehčené poloze?

Bavilo mě to, navíc mám takové období, kdy mám spíš chuť se smát. Vážnějším rolím se vyhýbám, ale kdyby nějaká přišla, nebyla by k zahození. Hraní mě baví a považuji ho za součást svého povolání.

I zpěvák by měl umět prožít písničku, aby ji lidé pochopili a cítili, že zpěvák ví, co zpívá. Měl by být schopen přenášet emoce. Jsem ráda, že se lidé u filmu smáli a že se smáli i mně. U nás se všemu tleská a když se lidi zasmějí, je to pro mě největší odměna.

Budete písničky z filmu hrát i na svých koncertech?
Měla jsem to v plánu. Dvě z nich se dost často hrají v rádiích, myslím si, že si o to lidé začnou říkat. Zatím jsem si o tom s kapelníkem nepovídala, ale je to možné.

Kde v Písku se vám nejvíce líbí?
Nejvíce jsem si oblíbila váš úžasný most, o kterém jsem slyšela, že je jeden z nejstarších. Nicméně nadšená jsem byla v galanterii, kam jsem při natáčení zašla. Galanterií už dnes mnoho není a já původním povoláním švadlena to umím ocenit. Moc jsem si užila všechny ty nitě, látečky, háčky a klubíčka.