Autor v současné době pracuje jako grafik a osvětlovač v plzeňském divadle.

Právě rozbitá skla divadelních reflektorů byla inspirací pro poloabstraktní fotografie, které tvoří první část písecké výstavy.

Petr Baštýř začal fotografovat po příchodu na českobudějovické gymnázium. „Dodnes si pamatuji na svůj první fotoaparát. Byl to takový plastikový přístroj značky Smena, na kterém se prakticky nic nedalo nastavit, ale fotky dělal solidní. Strýc mě naučil celý laboratorní proces na černobílou fotografii, takže jsem si snímky dělal sám. Doslova mě vždycky uchvátil okamžik, kdy se na fotopapíře začaly objevovat první obrysy budoucí fotografie,“ připomněl si začátky Baštýř.

S úsměvem už dnes vzpomíná na svůj první film, který nafotografoval v rodné vesnici nedaleko Týna nad Vltavou.

„Většina snímků byla značně podexponovaných, ale přesto si dodnes pamatuji, jak mi fotky v laboratoři doslova vznikaly pod rukama,“ dodal.

Po ukončení studia na gymnáziu přestal také s fotografováním, ale s příchodem digitální fotografie se k této své zálibě vrátil. Rozhodlo hlavně to, že digitální fotografie není tak časově náročná jako klasická. Úsporu času považuje Petr Baštýř za největší výhodu digitální fotografie.

„Nemohu jednoznačně říci, zda dávám přednost barevné digitální fotografii nebo černobílé klasice. Například fotky čoček z divadelních reflektorů by bez barvy nemohly vzniknout. Ale jsou témata, která si o černobílou techniku přímo říkají, “ myslí si Petr Baštýř.

Při vernisáži si velmi pochvaloval prostory v písecké Sladovně. „Je to pro výstavy ideální prostředí, které není tak determinující jako například galerie,“ dodal.