Malé výstavní síně Prácheňského muzea patří v červnu autorské výstavě malíře a historika výtvarného umění Jaromíra Zeminy, rodáka z Předního Ždírce v Podkrkonoší. Výstava má příznačný název Přítelkyně kresba.
„Čím déle se pohybuji ve světě umění, tím víc miluji kresbu a tím víc se upevňuje moje přesvědčení, že ze všech výtvarných disciplín nám ona umožňuje proniknout nejhlouběji do nitra umělce. Ba odvažuji se tvrdit, že je nejpřesnějším a nejpřesvědčivějším důkazem autorovy tvůrčí potence. Dílo Leonardovo a Michelangelovo, Rembrantovo a Seghersovo, právě tak jako Degasovo a Picassovo dává tomuto ménu tvrzení důkazy nezvratné,“ říká osmdesátiletý umělec.
Jaromír Zemina studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1959 až 1961 pracoval v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. Potom až do roku 1992 působil v Národní galerii v Praze nejprve ve sbírce moderního umění a v osmdesátých letech byl hlavním kurátorem sbírky zahraniční malby 19. a 20. století.
První umělecké vzory měl ve svém otci Otakarovi a bratranci Vladimíru Janouškovi, jako kreslíř čerpal inspiraci hlavně u Degase a Picassa, z českých kreslířů pak u Jiřího Johna.
Veřejnosti je Jaromír Zemina znám především jako autor knih o výtvarném umění. První byla v roce 1963 studie Svět Jana Zrzavého. Po roce 1968 nemohl veřejně publikovat. Jeho obsáhlá netradiční monografie o malíři a grafikovi Jiřím Johnovi vyšla až v roce 1988.
Před šesti lety se ke čtenářům dostala Zeminova kniha Z cest a cestiček. Zachycuje autorovy zážitky z cest za posledních pětadvacet let a jeho pohled na navštívené krajiny jako na umělecká díla.
V současné době Jaromír Zemina žije v Praze a věnuje se kurátorské práci, autorskému psaní a fotografii.