Režisér Dušan Klein, který oslavil nedávno své 70. narozeniny, se do paměti diváků určitě vryl mnoha filmy a televizními inscenacemi. Nezapomenutelné jsou jeho filmy Dobří holubi se vracejí, Andělské oči, Konto separato, Vážení přátelé, ano či série úspěšných filmů o básnících. Nedávno zavítal pracovně do Písku.

Co vás sem přivedlo?

Právě připravujeme s Českou televizí nový český třináctidílný seriál s názvem Cukrárna. Jeden z dílů zasadil autor do Písku, a tak jsem si Písek prohlížel. Seriál totiž píše rodák z jižních Čech Jan Míka.

Ten žije v Táboře, ale ten se mu nezdál tak zajímavý a hezký. Proto vybral Písek. Naposledy jsem tady točil před čtyřmi lety a je vidět, jak se město zvelebuje.

O čem nový seriál bude?

Je ze současnosti a měla by to být spíš humorná záležitost. Měl by vyplnit mezeru, která na televizním trhu v současnosti je, protože většinou se točí seriály pro mladé a o mladých.

Tady by to mělo být o starší generaci žen, které odcházejí do důchodu a hledají další smysl života a další jeho naplnění. Dnešní šedesátnice jsou ještě štramandy a nejen ty, i sedmdesátnice.

A co díl natáčený v Písku?

Majitelce cukrárny, kterou hraje Veronika Žilková, uteče osmnáctiletá dcera s mladíkem a oni se dozvědí, že žijí pravděpodobně někde v Písku a vydají se ji hledat. Bude to část jednoho dílu, natáčet bychom tady měli tak dva až tři dny někdy na začátku března.

Kdo bude hrát v hlavních rolích?

Iva Janžurová, Jana Štěpánková, Naďa Konvalinková a Veronika Žilková, která patří do té střední generace. Ale zastoupeny tam budou pochopitelně všechny generace. Měl by to být seriál pro celou rodinu. Celý seriál je původní nápad Jana Míky.

Kdy diváci seriál uvidí?

Na obrazovky by měl přijít v lednu roku 2011.

Co zajímavého připravujete mimo seriál?

Právě jsem dokončil film o Karlu Havlíčku Borovském. Už doděláváme jenom hudbu. Film půjde v televizi 1. listopadu.

Musím se ještě zeptat na Básníky, i když jste na to odpovídal už určitě mnohokrát. Nechystáte další díl?

Bojím se říct nikdy, ale pokud bychom se k tomu ještě jednou vrátili, tak bylo by zajímavé natočit příběh básníků, kteří se dostali do důchodu. Ale to já už budu někde v nebíčku, takže by to musel natočit některý z mých studentů.

Učíte ještě studenty?

Učil jsem na FAMU, učím na Univerzitě J.A.Komenského v Praze, tady v Písku mi to taky nabízeli, ale je to pro mě daleko. Učí tady mnozí mí studenti.

Jak vidíte dnešní mladou generaci herců? Kdo z nich by se mohl stát velkou hereckou osobností?

Ono se to těžko odhaduje, někteří mají raketový nástup a pak uvadne jako květinka, někdo nenápadně vyzraje a stane se z něj velký herec. Věřím tomu, že i Vojta Kotek nebo Jirka Mádl mají velký talent pro film.

Jsou ale herci, kteří jsou určeni pro film. Taková Jana Brejchová hrála celý život jen ve filmech, až teprve v pozdějším věku se dostala k divadlu.

A co mladí režiséři?

Měl jsem štěstí na FAMU, že jsem měl skvělé studenty a všichni točili filmy, ať to byl Ondřej Kepka nebo Jirka Strach. Všichni to byli i herci a je to pro ně výhoda, že znají obě strany.

Jak si pro své fílmy vybíráte herce?

U nás se teď točí množství filmů a seriálů, takže každý, kdo umí číst scénář, hraje. Za léta, co dělám u televize a filmu jsem si vytvořil okruh herců, které pokud mám možnost, tak roli píšeme přímo pro ně.

Mám je rád, člověk s nimi stráví u filmu kus života a nechci ho trávit s někým, kdo je protivný, domýšlivý a ještě neumí hrát. Herci se pak stávají i přáteli. Dlouho jsem točil s Pavlem Křížem, kdykoliv pro něj budu mít roli, rád ho obsadím. Můj miláček je třeba Pepík Somr, je to výborný člověk.

Nehrozí filmu zánik? Kina jsou mnohdy prázdná…

Konkurence je v množství televizí, počítačích a interaktivních hrách. Jestliže měly filmy v minulosti milionovou návštěvnost bez problémů, tak dnes je úspěch sto tisíc a prostředky se nevrátí. Udivuje mě, že jsou schopni sehnat peníze na filmy, protože kina se ztrácejí a z umělecké kultury se stává konzumní kultura.

Když se podíváte do kina, sedí tam osm diváků, kteří jedí popcorn a pijí u toho coca colu. Mě vůbec nevadí, když dělám film jenom pro televizi, protože za jeden večer jej vidí třeba milion diváků, to bych v kině nikdy neměl. Jestliže Básníci měli dva miliony diváků, to dnes už nebude.

Máte ještě nějaký nesplněný sen?

Kdysi jsem natočil film podle knížky Viktora Fischla Píseň o lítosti, a tomu se ten film velmi líbil. Dal mi autorská práva na knihu Maškary v Benátkách. Byl by to krásný film, na který ale nejsou peníze, by to byl projekt tak za čtvrt miliardy korun.

A to už není v mých silách. Třeba to přenechám některému ze svých studentů, kdyby měl sílu najít prostředky. Už o to projevil zájem Jirka Strach, ale uvidíme, co bude. Ten by byl schopný to udělat, teď připravuje dvoudílný film o Janu Husovi.

Co bylo pro vás v životě u filmu důležité?

Učím to i své studenty. Je to umění vybrat si lidi. Ne aby to udělali za mě, ale abych je naladil na stejnou atmosféru, v jaké chci ten film vytvořit a tím jsem se celý život řídil. A vyplatilo se mi to.