Narodil se v Olomouci, mládí prožíval v Brně, kde také po válečné maturitě v roce 1945 studoval slavistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, odkud byl o čtyři roky později při „poúnorových prověrkách“ vyloučen.
Protože ale paralelně s univerzitou navštěvoval hodiny zpěvu a hudební nauky na Městské hudební škole, byl 4.dubna 1949 přijat do operního sboru Státního divadla v Brně. Společně s manželkou, koloraturní sopranistkou, odešel pak do Slezského divadla v Opavě, ale již v roce 1953 nastoupil jako operní sólista do Divadla F.X. Šaldy v Liberci. Po dvou letech se vrací zpět do Opavy, kterou však v roce 1963 opouští kvůli angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.
Během zdejšího působení vytvořil řadu významných rolí, na něž s láskou vzpomíná. Připomeňme si třeba Přemysla v Libuši, Pózu v Donu Carlosovi, Valentina ve Faustovi, Rossiniho Figara či Voka v Zuzaně Vojířové a další. Zažil i vystupování před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, které ho okouzlilo jednou provždy.
Ačkoliv v té době již užívá důchodu, jeho láska k opeře mu nedá odpočívat a svůj hlas uplatňuje ve zdejším sboru opery včetně letních vystoupení v českokrumlovském zámeckém parku.
Ani tím však jeho aktivity nekončí. S komponovanými programy se společně s dalším externím členem operního sboru Viktorem Tomsou a zpěvačkou Irenou Lenzovou prezentují v komorním prostředí Galerie Ave a následně pak v kostele na Palackého náměstí. Podle slov pravidelných návštěvníků těchto koncertních vystoupení romantický baryton Miroslava Smyčky, třebaže v září oslaví již 83. narozeniny, neztratil nic ze své působivosti a pevnosti.
„Původně jsem se sice chtěl stát středoškolským pedagogem, ale osud mě nasměroval jinam a musím říci, že jsem tomu vděčný. Miluji hudbu, operu a jen těžko si dovedu bez toho život představit. Mám ale i jiné koníčky. Například jsem překládal z italštiny operní libreta, aby kolegové při zpěvu italských textů věděli přesně, co která věta, které slovo znamená… Zabývám se také esperantem, mnohokrát jsem i zpíval v tomto jazyce při různých kongresech u nás i v zahraničí,“ dokresluje ve stručnosti paletu svých zájmů Miroslav Smyčka, který je velkým zastáncem využívání neutrálního umělého jazyka, což vidí v době necitlivé globalizace jako jeden z účinných prostředků k záchraně etnických kultur.
Neformální oslavy svého divadelního výročí si ale neumí představit bez hudby – ať už v roli posluchače, či aktivně ve sboru na jevišti anebo v komponovaných pořadech. Na sólové vystoupení v Galerii Ave si však bude muset on i jeho příznivci (a zůstala mu řada obdivovatelek už z doby jeho prvního českobudějovického působení) počkat ještě až do 25.května.