Co k filmu říci, jedná se o rodinnou hudební komedii režiséra F. A. Brabce – komedii plnou hravých písniček, tanečních vystoupení a výrazných pastelových barev. Všichni věří, že nová trojrozměrná podívaná diváky v kinech zaujme.

A co filmu říká jedna z hlavních postav Lucie Bílá, která ztvárňuje maminku dvou malých dětí?

Naposledy jsme spolu hovořili loni v Písku při natáčení filmu V peřině. Co se za uplynulý rok změnilo ve vašem životě?

Hlavně jsem se hodně natěšila, protože natočit film a vidět ho až po roce ve městě, kde se děj odehrával, je pro mě významná událost. Teď spolu hovoříme deset minut před tím, než film poprvé uvidím a těším se na něj.

Mám za sebou velkou tiskovou konferenci, na které jsem potkala svoje herecké kolegy a zavzpomínala jsem, že to loni bylo v Písku velmi báječně prožité léto. I když bylo horko, čtyřicet stupňů, a já měla na hlavě paruku, na sobě svetr a k tomu ještě punčocháče, tak mi to vůbec nevadilo, protože samotné natáčení pro mě bylo obrovskou odměnou. Dostat příležitost zahrát si v pohádce je hravé a je to pro potěšení.

Já jsem se při natáčení hodně vyřádila a nadšená jsem byla ze všech lidí, se kterými jsem pracovala. Například Karel Roden nás všechny strašně bavil, přestože sám se nemohl smát, protože měl na tváři nalepené vousy.

A máte nějakou příhodu z natáčení právě s Karlem Rodenem?

Určitě. Mě úplně poprvé strašně překvapilo, když jsem přišla do společného hereckého karavanu a povídám: „Prosím vás, není tady náhodou Karel Roden?“ A on mi povídá: „Co blbneš, to jsem přece já.“ Já ho prostě nepoznala.

Ale musím se zmínit i o krásném setkání s režisérem F. A. Brabcem, se kterým už jsem natočila film Král Ubu a rovněž jsme natočili spoustu hezkých videoklipů, například Troubu, kterou asi všichni znají. Ten považuji za svůj klipový klenot.

Takže, jak dneska vzpomínáte na Písek a lidi, kteří se podíleli na natáčení filmu V peřině?

Všichni se k nám chovali nádherně, takže se nedivím tomu, že se produkce rozhodla udělat předpremiéru právě v Písku. A my všichni moc děkujeme za vřelé přijetí a za velkou trpělivost, protože při natáčení je hrozně zmatků. To je jako když se staví dům, všichni sousedé jsou vzhůru nohama, ale konečný výsledek pak stojí za to.

Takže se na film těšíte?

Strašně. Hrozně moc se na film těším a jsem nervózní hlavně ze sebe. Doufám, že jsem byla pro film alespoň malinko přínosem.

Byl pro vás tento film novou zkušeností?

Bylo to spíš hraní a nemohu říct, že bych z toho měla nějak velké nervy, ba právě naopak. Přišla jsem a jenom jsem si hrála. To bylo to, co se ode mě chtělo, abych se bavila a tím pádem se budou bavit i lidi.

Co říkáte tomu, že jedna z vašich starších kolegyň před několika dny kritizovala rádia, že nehrají její písničky, které jsou českým klenotem?

Já bych tohle nekomentovala, je to její volba. Kdyby se mi něco nelíbilo, povím jí to a nebudu to říkat do novin.

V minulém roce jste natočila vánoční cédéčko, jak jste s ním byla spokojena?

Moc, aby také ne, prodalo se šedesát tisíc kusů, a to je v této době nevídané.

Jak prožijete letošní léto? Chystáte se někam na dovolenou?

Určitě, chci si co nejvíce odpočinout. Plánuji strávit měsíc na chalupě, ale trošku budu jezdit do studia, protože s mojí kapelou a Petrem Maláskem připravujeme nové album. Měly by na něm být písničky s krásnými texty Pavla Vrby. Po prázdninách se znovu rozjede muzikál Carmen a další ročník soutěže Česko–Slovensko má talent. A to je pro mě velká příležitost.

Řekněte v čem?

To není příležitost jenom pro talentované lidi, ale i pro mě. Je to nový druh setkání s lidmi. To, co jsem tam minule předvedla, to byla dvacetiletá zkušenost, kterou mám z této branže. To znamená chovat se s úctou, pokorou a ne láskou k sobě, ale s láskou k těm druhým.

Mně účast v této soutěži dala strašně moc, protože jsem nemusela dávat žádné rozhovory. Všechno to, co lidé o mě chtěli vědět, se dozvěděli, když si pustili přímý přenos a podívali se mi do očí. Lidé prostě vidí, jak si stojím a jak všechno běží.

Pro mě to bylo krásné, seděla jsem a byla jsem jenom tím, kdo drží palce a pomáhá těm, co mají strach. A moc se těším na Martina Dejdara, i když mi přijde nesmírně líto, že už tam nebude Jan Kraus. On je nenahraditelný. Ale nechci, aby ho někdo nahrazoval, Martin Dejdar je svůj a já se na něho strašně těším. Ale teď je před námi léto, které miluji a chci si ho užít.