AKTUALIZOVÁNO - ROZHOVOR: S finalistkou soutěže X Faktor Martinou Pártlovou

Ukázala, že je nejen majitelkou hlasu se zajímavým zabarvením, ale také ženou mnoha tváří. Na jevišti se v jejím podání střídaly: dravá rocková rebelka typu Avril Lavigne nebo Alanis Morissette, procítěná Peha nebo vážnější swingová diva inspirovaná Madonninou rolí zhýralé zpěvačky ve filmu Dick Tracy.

Sympatická a někdy trochu prostořeká Martina má zvláštní schopnost – být pokaždé trochu jiná . Snad to souvisí se znamením Blíženců, ve kterém je narozená. Takže, ke gratulaci zítřejších devětadvacetin se připojujeme!

Jako jediná ze soutěžících nemáte hudební vzdělání, přesto to nebylo na vašich vystoupeních vůbec znát?

Já jsem vyučená prodavačka ve zlatnictví. Jinak jsem chodila jen na základní škole asi jeden rok do školního sboru vedeném paní učitelkou Šťastnou. A teprve až když jsem se dostala do X-Factoru, měsíc jsem chodila zpívat hodinu týdně do českobudějovické Yamahy. Není to práce na měsíc, ale na roky.
Jinak si békám pořád doma a když je nad ránem méně lidí na baru, tak tam (smích).

A nějaké hudební kořeny v rodině jsou ?

Taťka hraje trochu na kytaru, ale jen tak u ohně.

Údajně jste se do X-Factoru nepřihlásila sama?

Nejen tam, už do soutěže SuperStar mě přihlásil kamarád. Přihlášku jsem ale hned uklidila do šuplíku, protože jsem si vůbec nevěřila. Když vyhlásili X-Factor, hučelo do mě hodně lidí, a taky já sama jsem si řekla: buď teď, nebo nikdy. Buď budu dělat do smrti barmanku, nebo se pokusím to trochu změnit. Do castingu X-Factoru mě přihlásil přítel Radek. Ten den jsem ale byla v práci do šesté ranní, a pak docela tvrdě usnula. A kdyby nebylo jeho, tak bych spala dál…

Čím vším projde soutěžící, než se dostane do nejužšího finálového výběru?

Tady v Budějovicích jsme před porotou zpívali až v neděli. Zpívala jsem Dear Mr President a Lásko má já stůňu. S klavírním doprovodem bylo až kolo na Dobříši, a pak byla už plovárna, kde se vybírali jen čtyři. Tam jsem to celé pokazila, protože jsem zpívala trochu falešně. Zkrátka jsem si blbě nastoupila, a už jsem to tak dotáhla do konce. Dodnes se divím, že Gábině nepraskly uši.

Zdálo se, že jste Gábině Osvaldové padla do noty asi hned od začátku…

Asi ano. Když jsem totiž potom písničku zkazila, nehrálo to takovou roli.

Jaká byla atmosféra příprav na jednotlivá nedělní vyřazovací kola?

Byla jsem tam skoro dva měsíce. Ze začátku to bylo lehké, protože písničky, co jsem zpívala, jsem dobře znala. Byly to Anastacia a Aliciu Keys, a pak už přestala dovolená a začalo učení, protože jsem měla zpívat písničky, které jsem znala méně. Navíc anglicky neumím, takže jsem se každou písničku učila jako básničku. Nejhorší pro mě byla španělština, samé perke a ferke, kde jsem se neměla od čeho odrazit. Ale nakonec byl song Hoy spolu se Zpomal a písní od Alicia Keys můj nejoblíbenější. Jinak jsme všichni byli společně na hotelu, takže jsme se dobře poznali. Byla tam fakt výborná parta, po které se mi bude stýskat.

Emoce a vypětí daly o sobě znát po vystoupení s písničkou od Pehy…

Asi hodinu předtím jsme se o tom bavili v zákulisí. Tvrdila jsem , že je to hra, že možná budu smutná, ale brečet to ne. Pak jsem se ale rozbrečela a nemohla se zastavit. Zkrátka mi ruply nervy. Pořád jsem totiž tajně doufala, že do druhého rozstřelu nepůjdu.

Byla porota podle vás hodně přísná?

Byla fajn. Jsou to odborníci. I když na place mě Soukup třeba ostřeji sundal, tak v zákulisí už bylo všechno v pohodě.

Myslíte, že jste měla dostatečnou podporu jihočeských fanoušků?

Tak v okruhu mých známých a lidí z mojí branže výbornou. Všichni byli přímo tam a fandili. U Rudy v hospodě mám dokonce nástěnku; jsem tam mezi fotbalisty a hokejisty (smích). U ostatních lidí nevím…No, i když… kdyby napsal každý Budějčák esemesku, tak jsem možná ve finále.

Koho tipujete na vítěze soutěže?

Chtěla bych, aby to vyhráli všichni tři, ale když si musím vybrat , tak bych to moc přála Jirkovi Zonygovi. Tím by se také potvrdil smysl soutěže: že i ve 43 letech může člověk něco dokázat.

Poslední drinky jste nalévala před dvěma měsíci. Co plánujete dál?

Když bych se vrátila za bar, není už cesta zpět. Uvidím, jestli se objeví nějaká nabídka ke spolupráci. Samozřejmě, že bych ráda natočila vlastní CD. Musím, ale přesně zjistit podmínky, které nastavila pořádající agentura. Myslím, že vydavatelství má přednostní právo s účinkujícími podepsat případné smlouvy. Na náměstí si asi stoupnout a zazpívat mohu – bez honoráře, ale jinak vystupovat nesmíme.