Pražský kvartet s výmluvným názvem Wohnout se točí především okolo autorského dua bratří Homolů. Od prvopočátku se jejich tvorbou vine jako červená nit záliba kloubit bigbít s osobitým vtipem a neotřelou invencí. A to nejen textové, ale i hudební, které někdy říkali též „skate-punk“.

Za zhruba deset let svojí existence vydali pětici dlouhohrajících desek, na nichž se objevily hitovky jako Banány, Sejko-no-pí, U nás na Nouzově nebo z poslední doby zklipovaný šlágr Vrátnej. I díky nim postupně získali ocenění Objev, resp. Skupina roku a pak už se dokázali asi na dobro vrýt pod kůži hlavně mladší generaci zastánců nezávazné rockové estrády, ačkoliv jim dle vlastních slov vždy šlo i o „další rozměr“. Své postavení a popularitu na hudební scéně potvrdili i na sobotním vyprodaném koncertě v Divadle Pod čarou v Písku. Před koncertem jsme členy kapely požádali o krátký rozhovor.

Na webu máte rubriku Z nowin a písku, ovšem pamatujete si na svůj první živák v Písku?

Už jsme tu v historii párkrát hráli a k tomu i něco zapěli, ale kdy a kde konkrétně a ještě k tomu prvně, už si nevybavím. Řekl bych, že šlo o letní kino v rámci jistého festiválku.

Prorazili jste, i mediálně, s písní Banány, která vyšla na debutním a pro některé kontroverzním CD Cundalla. Je tahle skladba na koncertech stále žádaným zbožím?

Tak jest! I nějakých osm devět let po jejím složení a představení našim tehdy lačným posluchačům tahle věc stále funguje. A to nemusí být vždycky úplnou samozřejmostí.

Přichází úspěch další desky, vzrůstající zájem médií, ocenění. Upřímně, čekali jste ho?

Upřímně? Čekali. Ovšem nečekali jsme, že budeme ve výsledku čekat tak dlouho.

Svého času kdosi z „Wohnoutů“ nazval styl muziky, kterou produkujete, punkem na skateboardech. Stále si za tím výrokem stojíte?

To s určitostí říct neumím. Tenkrát jsme s tím ale nepřišli my z kapely, nýbrž náš dramaturg řečený Moucha, s nímž se nějaký čas spolupracovalo. No a ten když cokoliv řekne, tak to někdy myslí i vážně.

V poslední době je však vidět patrný ústup od původního směru ke komerčně stravitelnějšímu na straně jedné a na straně druhé k postupné nesrozumitelnosti, tedy aspoň pro méně zasvěcené.

Tak to je kritický názor se vším všudy. Asi použiji klišé, ale i u Wohnoutu se jedná o přirozený vývoj. Určitě nás nikdo nikam netlačí. Je samozřejmě důležité, aby nás muzicírování a všechno kolem něj prostě bavilo, což platí. Nicméně u výroby chystané desky bude silně asistovat pan Jíša, čili ve finále uvidíte. Pardon, vlastně uslyšíte.

Sledujete kritiky a jejich recenze na vaše muzikantské hlavy a mají nějaký vliv na další tvorbu?

Ano, sledujeme a s radostí čteme nebo posloucháme. A vliv? Jednoduše: některé mají, některé nemají.

Vaše videoklipy bývají spjaté s originalitou a vtipem. Kde na ně berete nápady?

Různě, třeba hned támhle pod lesem. A už si do těch míst běžím právě pro tu další várku nápadů.