„Festival duchovní dramatické tvorby Tres Artes znamená tři umění. Během tří dnů zazní tři umělecká díla v duchovně dramatické tvorbě, kdy se spojuje trojí žánr dramatický, hudební a výtvarný,“ sdělil pořadatel a průvodce festivalu Jakub Karel Berka, děkan milevského kláštera.

Podle jeho slov se toto propojení dá nejlépe poznat v semináři „Umění jako jedna z cest k Bohu a člověku“, který se konal v sobotu odpoledne v prostorách milevského kláštera.

Festival byl zahájen ovšem již v pátek Římským triptychem od bývalého papeže Jana Pavla II. v podání profesorky Hany Resslové, po němž následovalo představení Panna Maria v Poezii od Rapsodického divadla z Olomouce.

O kameni

Během sobotního programu se mohli prezentující se umělců i návštěvníci podívat na výstavu „O kameni“ Terezy Vlčkové – Burdové, o níž sama autorka řekla: „Pro mě je vnímaní kamene důležité z hlediska života. My jsme si zařadili kámen do takzvané neživé přírody, ale on se přitom vyjadřuje jako příroda živá s podobnými jevy, jen o trochu pomalejšími. Mám na mysli například jeho vznik, růst či pohyb. To pro mě bylo důležité při tvorbě těchto šperků.“

Na výstavě byly zastoupeny dva soubory její tvorby. První – Dvanáct kamenů byly z drátků vytvořené šperky v podobě jejich krystalických struktur. Druhým byly fotografie nazvané Paměť kamene v krajině Broumovska. „Úryvky z textů vysypané na fotografiích jsou z barevných pigmentů, z hlinky nebo tuhy, což je vlastně rozdrcený kámen. Tím, že kámen ztratí svou hmotnou podstatu, získá možnost kreslit nebo psát a zaznamenat nějaké svědectví. V tomto případě je kámen svědkem paměti Broumovska,“ říká autorka. Na snímku s manželem Františkem Burdou a synem Matoušem.

Zajímavá byla prezentace výtvarníků, převážně z Milevska a okolí, v krásně opravené původní klášterní škole neboli latinské. Zde své obrazy představil třeba milevský galerista Luděk Honzík nebo Martin Ševčík z Milevska. S vkusně pojatými malovanými šátky přijel Pavel Pich.

„Nejhorší je, když malujete obraz a přitom si říkáte něco ve smyslu – dneska nemám inspiraci, nedaří se mi, nebo hlavně ať se líbí těm lidem,“ říká výtvarnice Zdeňka Stachová z Českých Budějovic, která má ale své kořeny v Milevsku.

„Každý umělec je nejen svědkem, ale má v sobě kus trpitele. Žádná nádherná věc nemůže vzejít z lacina. Musí být někým a něčím vykoupena,“ promlouval k přítomným děkan Jakub Karel Berka.

Síla vůle

Pavel Hejhal přijel na setkání za doprovodu rodičů na invalidním vozíku, který si řídí pouze ústy. Po těžké autonehodě, kdy měl poraněnu míchu a ochrnul na končetiny, se mu jeho ústa stala nástrojem k tvorbě. Na akci přivezl na ukázku složku svých obrázků.

„Vím, že nemalují ruce, ale náš mozek, a je jedno, zda malujeme rukou či ústy,“ uvedl  věřící Pavel, který si sám vytváří i své webové stránky.  Na snímku s děkanem milevského kláštera Jakubem Karlem Berkou a tatínkem. Pavel tvrdí, že když maluje ústy, tak poznává svůj původní rukopis, kdy psal nebo maloval rukou. Účastníci festivalu obdivovali přesnost a zpracování detailů na obrázcích, kde byly nejčastějším motivem květiny a historické objekty. „Vím, že nemalují ruce, ale náš mozek, a je jedno, zda malujeme rukou či ústy,“ uvedl věřící Pavel, který si sám vytváří i své webové stránky. Na snímku s děkanem milevského kláštera Jakubem Karlem Berkou a tatínkem.

Všechny návštěvníky zaujala také prohlídka kláštera, včetně klášterní románské baziliky Navštívení Panny Marie, která je největší v jižních Čechách.
V přízemí latinské školy se pak odehrálo představení o vině a pokoře, které sehrála dramatická skupina Neodiv, kde excelovala herečka Růžena Havlová, která tvrdí: „Zdraví, sílu, ruce k dílu, humoru pak plnou nůši a klid a slunce v duši.“