Literární besedy jsou tradiční součástí kulturního života obce. Zájem občanů o ně potvrdila i velká účast občanů na večeru věnovaném dvěma významným výročím Josefa Kostrohryze.

Přišli sem nejen místní, ale také obyvatelé Křenovic, kde se básník narodil, a Bojenic, kde prožil dětství a mládí, kam se celý život vracel a kde dodnes žijí jeho blízcí příbuzní.

I když je nyní možné většinu informací najít rychle na internetu, lidé z Bernartic a okolí dávají přednost vzpomínkám pamětníků nebo vyprávění historiků a kronikářů.

„Vzpomínky lidí jsou velkým pokladem a je dobře, že jim lidé naslouchají. Je důležité navázat na kořeny, ze kterých jsme vzešli. Tady jsou lidé víc než kde jinde vázáni ke svým domovům a půdě, a to je velký dar a štěstí,“ zdůraznil senátor Pavel Eybert.

Složité a těžké životní osudy Josefa Kostohryze účastníkům večera připomněla jeho manželka Marie, kterou doplňovala úryvky z básníkovy tvorby učitelka Milada Jiroušková.

Josef Kostohryz po studiích působil v letech 1934 – 1936 jako lektor češtiny v Římě a Neapoli. Pobyt v Itálii byl později záminkou k obvinění, že byl přiznivcem fašisty Mussoliniho.

„Byl to samozřejmě nesmysl, stejně jako pozdější nařčení, že byl antisemita,“ zdůraznila Marie Kostrohryzová.

Za války byl Josef Kostohryz pronásledován gestapem, po jejím skončení pracoval krátce na ministerstvu informací a v Národní galerii. Zlomem v jeho životě byl rok 1949, kdy připravil Memorandum českých spisovatelů. V něm upozornil na situaci v Československu po převzetí moci komunisty.
Byl zatčen a odsouzen na doživotí. Z vězení byl podmíněně propuštěn v roce 1963. Od srpna 1968 znovu nesměl publikovat. Rehabilitován byl posmrtně v roce 1990.

K výročím básníka, překladatele a esejisty vydaly obce Bernartice a Křenovice Kostohryzovy vzpomínky nazvané Smutný žebrák a Sudička.