Pátrání po kořenech rodu  je v posledních letech stále rozšířenější a populárnější. Zájemci  o rodopisné pátrání se mohou seznámit s více podrobnostmi na besedě  s genealožkou Helenou Voldánovou s názvem Rodopis – koníček na celý život. Pořádá ji Prácheňské muzeum ve čtvrtek 18. února a začíná v 16 hodin v přednáškovém sále.

Helena Voldánová sestavuje rodokmeny už více než deset let a mimo jiné  je spolupracovnicí televizních pořadu Tajemství rodu. Žije sice          v Praze, ale kořeny jejích rodu jsou ve východních a jižních Čechách.

Zájemci se od genealožky mohou mimo jiné dovědět, co předchází často až detektivnímu pátrání po kořenech rodu. „Pro začátek pátrání po předcích by si měl každý vyhledat  rodné, křestní, oddací  a úmrtní listy členů  rodiny  a vyzpovídat žijící členy rodiny a další pamětníky. Svých předků se zeptejte na náboženské vyznání, přesná data  a hlavně místa narození, oddání a úmrtí," uvádí Helena Voldánová.

Pokud chce zájemce nahlédnout do archivů, je to bezplatné. Platí se pouze služba archivů jako odborná rešerše, vyhotovení fotografie nebo kopie.  Na otázku, zda má laik bez pomoci odborníků sám možnost pátrání po předcích, Helena Voldánová na jedné  z besed odpověděla:  „Rodopis je krásný koníček, ke kterému se však musíte naučit například čtení starého písma, vývoj matričního zápisu, hledání  v archivních materiálech. Díky velkému projektu digitalizace matrik uložených v archivech se nám otevírají nové možnosti prohlížení matrik přes internet z pohodlí domova. Archivy připravují digitalizaci i dalších archivních materiálů."Protože většina z nás pochází ze selských rodů je možné se při pátrání dostat do let 1650 až 1680, kdy končí archivní  podklady. Ale některé známé šlechtické rody mají své předky zmapovány až do dvanáctého století.

Při pátrání po kořenech  rodů se Helena Voldánová  dostává k některým zajímavostem. „Zaujala mě četnost porodů a až neuvěřitelná úmrtnost dětí.  Ženy dříve rodily deset i více dětí, ale polovina   z nich se nedožila dospělosti. Ženy byly vlastně celý život těhotné," konstatovala genealožka.

Helena Voldánové zpracovala i rodokmen své rodiny, to ještě  předtím, než  se stala genealožkou z povolání. „Tehdy jsem se na svých předcích vlastně učila. Nejtěžší bylo naučit se číst staré písmo. Psané je německý kurent a tištěné švabach. To písmo se u nás používalo v letech 1760 až 1870, pak už se psalo latinkou. V období našich dědečků byl ve škole předmět krasopis, takže se zápisy v matrikách nebo       v gruntovních knihách čtou bez problémů. Za cíl mám zpracovat rodokmeny všech spřízněných rodin a hlavně rodovou kroniku," uvedla Helena Voldánová.