Odešel slavný grafik František Doubek

Dříve než Františka Doubka jsem poznala jeho péefky. Bylo to krátce před Vánoci roku 1971. Přijela jsem do Písku za svým budoucím manželem a tehdy se mi poprvé dostal do ruky obrázek, na kterém byl muž s velikým kaprem před sebou.

O rok později, to už jsem pracovala jako zpravodajka českobudějovického rozhlasu, jsem měla možnost učitele a tehdy zatím jen příležitostného výtvarníka poznat osobně. Setkávali jsme se potom mnohokrát při různých příležitostech, ale z předvánočních návštěv se stal téměř rituál. I když většina jiných péefek po Novém roce končila mezi starými papíry, z těch Františkových mám slušnou sbírku. A určitě nejen já.

Když jsme se letos potkali na jeho výstavách nejprve v hotelu Bílá růže a potom na velké výstavě k jeho sedmdesátinám ve Sladovně, slíbili jsme si, že moji sbírku péefek zaokrouhlíme na čtyřicet.

Letos před Vánoci už ale František Doubek nepřijde. V neděli ráno ve věku 71 let podlehl těžké nemoci. Těžko uvěřitelná zpráva zasáhla celý Písek. Většina jeho obyvatel Františka znala a měla ráda nejen jako výtvarníka, ale především jako člověka.

Znají ho i v Egyptě

Fratišek Doubek se narodil 21. dubna 1940 v Milevsku. Většinu života ale spojil s Pískem, kde také tvořil. Připomenout jeho tvorbu je nesmírně složité. Byla rozsáhlá a mnohotvárná. Jeho oblíbeným námětem byla architektura, rád kreslil především jihočeská historická města, ale také erby a domovní znamení a navrhoval pamětní mince.

Jeho výstava zastupovala jižní Čechy v Bruselu při českém předsednictví EU. Ilustroval desítky knih, jeho obrazy znají lidé v Egyptě, Dánsku, Rakousku i Saudské Arábii. Měl ještě hodně plánů, ale už mu nebylo umožněno je uskutečnit.

K nejbližším přátelům Františka Doubka patřil písecký spisovatel Ladislav Beran, jehož knihy graficky upravil a ilustroval. „V neděli to byly mé nejsmutnější narozeniny v životě, a to se na mne tentokrát smály dvě šestky. Přišel jsem o dobrého kamaráda, báječného ilustrátora mých knížek, které si díky Františkovým obrázkům vždy nacházely své pravidelné čtenáře. U křtu poslední knížky Velký pitaval z malého města se vrací…, do níž naposledy udělal frontospis, pauzíroval, ale všichni jsme byli přesvedčeni, a on se na další písecké 'Četníky' těšil, že je bude ilustrovat, že za rok se v ELIMU zase ukáže… Budeš nám, Františku, všem moc chybět.”

Báječný vypravěč

Františkovým kolegou na píseckém gymnáziu byl místostarosta Písku Vojtěch Bubník. Služebně se s ním potkal dvakrát. „Poprvé já byl studentský elév gymnázia a on kantorský elév. Po letech jsme se potkali podruhé a tentokrát já dělal ředitele gymnázia a on zástupce. Obdivoval jsem neskutečně velký rozsah jeho umu. Většinou je znám jako grafik a ilustrátor. Já jej poznal také jako muzikanta, neutuchajícího vypravěče, ale také člověka s neobyčejným citem pro techniku a stroje. S obrovským zármutkem jsem sledoval jeho poslední boj. Ztratil jsem kolegu, dobrého kamaráda a i kus svého života. Kumštýři mají však jednu velkou výhodu. Zůstává po nich radost a krása, kterou nám mohou předávat, i když již mezi námi nejsou.”

Na svého přítele vzpomíná i bývalý šéf Sladovny Jiří Hladký: „Neustále někam spěchá. Srší z něho optimismus a dobrá nálada. Rád zajde do hospůdky mezi kamarády, ale určitě má pod rukou desky a v nich ty svoje kouzelné obrázky. Připravujeme jeho výstavu ve Sladovně a já se nestačím divit, jak obrovsky široký záběr má jeho tvorba. Vezme do rukou tužku nebo pero a bílá plocha papíru se začíná díky jeho jemným tahům měnit v dílo plné poezie, něhy a smyslu pro obrovský detail. Jeho dobrosrdečná povaha kolem sebe šíří pohodu a klid, je samý úsměv: Jo a znáte tenhle … To je a bude pro mě můj kamarád František Doubek.”