Zbytky starých hradeb a keltského osídlení mají v základech ateliéry krumlovského Egon Schiele Art Centra. V místě vpravdě duchovním, kde se svého času také vařilo pivo, pracovalo deset mladých umělců během sympozia Umění v každodennosti. Do 4. března představuje galerie jejich práce.

Jak připomněla Hana Jirmusová, ředitelka Schiele Centra, tradice akce sahá do roku 1994. „Skvělé výstavy můžete dělat kdekoli, když seženete dost peněz, ale tady můžeme vybrat ty talentované a každý rok objevíme nové. Kdo jiný může město, které připomíná kulisy, proměnit citlivěji než umělci,“ zdůraznila.

Mezi známá jména lze zařadit Artura Magrota a Alessandru Svatek. Loni vyzdobili fasádu galerie kolážemi lovců, jež vystříhali z reklamních letáků, za což Schiele Centru hrozila velká pokuta. Tentokrát si zvolili téma Český Krumlov jako chameleon. Pomocí fotokoláží vytvořili propagační letáky o městě, na nichž se proměňuje v New York nebo Šanghaj.

Krumlov ztrácí duši

„Máme pocit, že Krumlov se například rostoucím počtem obchodů a zlatnictví přizpůsobuje poptávce turistů a ztrácí svou identitu, místo toho, aby si držel genia loci renesančního města, za kterým lidé jezdí. Vždy asi bude někomu vadit, co děláme, ale my se nesnažíme provokovat, spíš poukazovat na věci, které považujeme za důležité,“ říká Magrot, jenž loni se svou kolegyní postoupil do finále ceny Národní galerie NG 333.

Další tvůrčí dvojici, která se potkala při studiích na bratislavské Vysoké škole výtvarných umení, představují Andrej Dúbravský s Katarínou Janáčkovou. Když čtyřiadvacetiletý umělec přijel do Krumlova, byl trochu v šoku. „Říkal jsem si: co budeme v tom skanzenu, který připomíná divadelní kulisy, tři týdny dělat,“ líčí Dúbravský.

Pak ale začal kreslit malé portréty, skicy tuší, až vznikla série, jež by mohla mít název Tváře z Krumlova. Když se procházel po městě, snažil si zapamatovat pocit z lidí, kteří ho oslovili a potom je kreslil. Všechny obličeje jsou mužské, na některých se dá snadno rozpoznat i on, a ve většině z nich se zračí, že prošli něčím zásadním.

„Zajímají mě tváře mladých lidí, kteří jsou třeba sociálními případy nebo se v nich odrazilo nějaké zranění. Jinak maluju hlavně zajíce, jsou pro mě symbolem mladosti, hravosti a sexuality. Podobně jako faun na Rubensových obrazech – hybridní bytost mezi člověkem a zvířetem,“ vysvětlil Dúbravský.

Medvěd šmírák

Jeho o rok mladší kamarádka Katarína Janečková se při malování obrazů plných exotických scenérií inspirovala zážitky z léta a sportem, jejž sama provozuje: wake boardingem, což je jízda na prkně, které táhne loď. V jedné z maleb je patrný vliv filmu Modrá laguna, Krumlov se zase zrcadlí ve skicách, vztahujících se k rybníku nad zámkem. Na mnoha obrazech pak zaujmou černé siluety medvědů. Někde třeba pozorují milenecké páry. „Medvěd je postava, pomocí níž vyprávím příběh,“ podotkla Janečková.

Expozice nabízí také díla zahraničních umělců. Z Polska přijela Aleksandra Ska, jež natočila video, v němž Janečková škrábe po skle v ateliéru. Jde o metaforu okna jako bariéry v hlavě umělkyně, kterou chce překonat.

Díky hlavní výstavě v Egon Schiele Art Centru, kolekci bot z torontského Bata Shoe Musea, dostala pozvání Zita Attalai z Maďarska. Původní profesí designérka totiž dělá z bot plastiky. „Bota vyjadřuje osobnost člověka mnohem víc než šaty. Dívám se na boty jako na obraz,“ popsala Attalai, která se této specifické tvorbě věnuje již 24 let.

Krumlov se jako fenomén v mnoha pracích odrazil a hlavně ženy město nadchlo. Janáčková si na Slovensko odvezla následující zážitek. S Aleksandou Ska se ve čtyři ráno vracely z diskotéky kolem svého oblíbeného baru. V něm hráli hudebníci, kteří je zlákali dovniř, nalili jim a jeden z nich, když je vyprovázel domů, je pozval na operu do barokního divadla. Krumlov okouzlil rovněž Zitu Attalai. „Je to pohádkové místo, cítím zde spojení s minulostí.“