Je zde klidné a příjemné prostředí, jistě i zásluhou velice ochotných a fundovaných knihovnic Ivany Paterové a Markéty Kotmelové. Setkávám se i s ostatními knihovnicemi, rád pohovořím s Jaroslavou Cirmaciovou, ženou mého bývalého spolužáka Jaroslava z milevské ZDŠ.

V návštěvních hodinách se v prostorách studovny pohybuje poměrně dost zájemců, čtou si časopisy, serfují po internetu, půjčují si knihy, někteří je mají již připravené ochotnou knihovnicí Ivanou Paterovou. Je to prostředí úžasného setkávání lidí, lidí, kteří se navzájem znají, ctí se, a váží si jeden druhého.

Většina z nich je v pokročilém věku, o to je příjemnější poslouchat jejich hlas, zážitky či prožitky z jejich života.

Je páteční dopoledne, 3.března, jsem ve studovně a jako příznivec atletiky si prohlížím web. stránky Českého atletického svazu. Najednou slyším známý hlas. Otáčím se, a koho nevidím. V rozhovoru s knihovnicí stojí můj bývalý učitel tělesné výchovy a biologie na milevské ZDŠ, později i můj profesně nadřízený okresní školní inspektor či zástupce ředitele píseckého Školského úřadu, Václav Škola. Stále usměvavý, plný elánu, sportovec jedním dechem, i když už má také šediny a nějaký ten křížek na krku. Za milevské fotbalové áčko rovněž hrál fotbal. Jako střední útočník měl poměrně vysoký výskok, i když byl střední postavy, vyhrával hlavičkové souboje, byl rychlý a důrazný. Jeho láskou však byl i volejbal a především lyžování a vodní turistika. Se svými svěřenci sjížděl kdejakou řeku a v zimě kdejakou sjezdovku. V posledním období si také prožil smutnou rodinnou událost, kdy odešla jeho manželka Lada, rovněž moje bývalá výborná učitelka na ZDŠ.

Vstávám ze židle a jdu ke svému bývalému oblíbenému kantorovi, abych ho pozdravil. V následujících chvílích se odvíjí náš vzpomínkový rozhovor, jedna vzpomínka následuje druhou. Mluví se o škole, sportu i o rodině. Je plný elánu a nadšení, že má výbornou vnučku, která sjíždí i alpské sjezdovky či vyhrává lyžařské závody.

Pak říká: "Už si na takové sjezdovky moc netroufnu. Raději jezdím lážo, plážo."

Následuje jeho vyprávění životních historek, smích a příjemná pohoda. To vše provázelo naše nenadálé setkání ve studovně Městské knihovny v Milevsku. Na závěr jsme si popřáli mnoho dalších úspěchů a hlavně zdraví. Snad se také setkáme na školním srazu, měl by být po padesáti letech.

Josef Fuka