Václav Majer maluje od svých čtrnácti let. Jeho obrázky však zná jen rodina a další příbuzní a přátelé. Ale brzy bude mít příležitost i veřejnost. V úterý 3. dubna v 17 hodin začíná v Galerii Portyč výstava z jeho tvorby, která potrvá do 5. května.

„Známí výtvarníci dostávají příležitost vystavovat ve větších galeriích a v muzeích, samozřejmě vystavují i u nás v Portyči. Ale  společně s vedením centra kultury se zde snažím dát příležitost i těm amatérských výtvarníkům, o kterých veřejnost příliš neví, a oni sami se ze skromnosti nikam neprosazují. Už mnohokrát jsem se přesvědčila, že všude okolo žijí lidé, kteří mají čím oslovit ostatní,“ řekla vedoucí Galerie Portyč Ivana Hejlová.
K takovým patří jedenasedmdesátiletý  Václav Majer, který postupně žil v Záhoří a Písku a nyní, když je v důchodu, přestěhoval se s manželkou na chalupu do Vrcovic.

„Nemohl jsem se stěhovat někam daleko, vždycky je to jen kolem písecké věže, abych na ni viděl. Tady ve Vrcovicích je krásně, mohu  chodit do přírody, rybařit a v klidu malovat. Naštěstí manželka má pro moje záliby pochopení, někdy si myslím, že už by si zasloužila svatozář,“ směje se Václav Majer.

I když  se Václav Majer  věnoval a ještě věnuje mnohému, například hrál na piáno a dodnes si zahraje na kytaru, nejvíc ho chytlo malování. Jak přiznává, zřejmě vztah ke kumštu  zdědil po svém dědovi, který byl takový všeuměl.  Nyní má Václav  Majer radost z toho, že malování „chytlo“ také jeho  čtyřletou vnučku Nikolku. Ta bude mít  rovněž  svůj obrázek  na dědečkově výstavě v Galerii Portyč.

Václav Majer začal s malováním  po  válce. „Tenkrát to nebylo  jednoduché. Jako děti jsme neměly tužky, pastelky a často ani čtvrtky, takže jsem kreslil po okrajích novin. První barvy jsem si koupil ve čtrnácti letech.  Neměl jsem možnost navštěvovat výtvarné kroužky, ani nevím, jestli tenkrát nějaké byly, a tak jsem hledal  moudra v knihách.  Všechno, co o malířství  a malování vím, jsem vyčetl v knihách,“ zavzpomínal Václav Majer.
Maluje hlavně v přírodě a různá zátiší nebo portréty doma.   Občas se k obrázku vrátí, třeba i po dvaceti letech, a přemaluje ho nebo domaluje. Některé obrázky má rozvěšené doma, a když už jich bylo hodně, ukládal je na půdě.

„Zatím jsem nikdy nevystavoval, pro mě bylo nejdůležitější, když jsem z dokončeného díla měl radost. Ale  pak jsem si řekl, že  moje obrázky by rád viděl někdo jiný než rodina a  známí, a tak jsem se rozhodl pro výstavu  v Galerii Portyč,“ dodal Václav Majer.