Taková to byla v padesátých letech logika: statek mu vzít, ale dál na něm dřít…

Hokej hrál v divizní Felbabce, na vojně v Č.Budějovicích spoluzakládal tehdejší PDA, oblékl dres béčka Slavoje v krajském přeboru. Na jihu Čech se stačil oženit, ale boj o uvolnění v JZD, kam musel stále dojíždět za prací, nakonec navzdory úsilí budějovických bafuňářů vyhrál ligový pražský Motorlet, jenž v hlavním městě zřejmě měl delší prsty.

Pak se ale přece jen hokeje na českém jihu dočkal a hrál tam v sezonách 1954-56 a 1958-65. V nejvyšší domácí soutěži dosáhl úctyhodné bilance osmi sezon, 155 zápasů a 78 gólů. Působil i v Jitexu Písek a na Hluboké, řadu let trénoval i žáky a starší dorost Motoru, kam z Tábora přivedl i svého budoucího zetě Jaroslav Lišku, jenž v této době vede českobudějovickou mládež.

Dlouhá léta působil v Jihočeském krajském hokejovém svazu, v jehož čele stál dvanáct let. Při tom všem dokázal vystudovat v Praze dálkově Vysokou zemědělskou školu a prakticky až do důchodu pracoval na KNV jako odborník pro ochranu půdního fondu. „Někdo v tom krajském hokejovém svazu to dělat musel. Byli jsme tam pracovitá parta a dodnes mám pocit, že jsem hokeji alespoň trochu vrátil to dobré, co mi v životě dal…“ říká.

Celý život byl zvyklý fyzicky pracovat. Stejně jako na ledě dával přednost síle a účelnosti. Nebyl mistrem kličky ani oku lahodícímu elegantního skluzu, ale hráčem do nepohody, dříčem a hokejovým dělníkem v tom nejlepším slova smyslu.

V úterý 14. května ing. Zdeněk Kaucký slaví devadesátku a jeho četní přátelé jistě s obdivem fandí jeho setrvalé lásce k půdě, která mu navzdory různým životním peripetiím zůstala dodnes. "Já osobně si vážím toho, že jsem s ním mohl mnohé obdivovat jako spoluhráč na ledě i jako kamarád v životě," uvedl na závěr bývalý Kauckého spoluhráč Petr Turek, jenž tento medilonek napsal.