Sledoval jste i ze zámoří nedobrou situaci kolem hokeje v Českých Budějovicích, která vyústila až v odchod extraligy do Hradce Králové?
Samozřejmě. Všechno to začalo ještě v době, kdy jsem byl v Columbusu, protože tam děti chodily do školy. Neměl jsem úplně bezprostřední informace, ale od prvních chvil jsem byl na telefonu s Jaroslavem Davidem, který mě zasvěcoval do situace. Později mě informoval i tom, že byl požádán o pomoc českobudějovickému hokeji, aby se tady seniorský hokej na nějaké úrovni hrál. I když mi zpočátku neřekl kým. Mě to hrozně nadchlo a Jarda David je pro mě záruka toho, že se to všechno bude dělat poctivě a tak, jak se má. S nějakou vizí do budoucna.

S Jaroslavem Davidem vás pojí přátelství od té doby, kdy v sezoně 2004  – 2005 stál v čele klubu při návratu do extraligy a vy jste byl lídrem týmu?
Jardy si strašně vážím za to, co tady před osmi lety udělal. Kdyby nebylo jeho a několika dalších lidí, tak by českobudějovický hokej už tenkrát zanikl, nebo by se hrál na úplně jiné úrovni. K Jardovi cítím nesmírnou úctu a respekt. Je pro mě zárukou, že všechno se bude dělat poctivě a čistě.

Rozhodl jste se, že do toho půjdete po boku Jaroslava Davida?
Ano. Chtěl jsem pomoci. Ať už to bude pomoc jakákoliv. Finanční nebo i hráčská, i když o té nemohu teď moc mluvit, protože mě to pořád strašně moc táhne do NHL. Ale v prvním momentu jsem Jardovi řekl, že když tam bude on, tak já s ním do toho půjdu. I finančně.

A s vámi i dalších pět vašich kamarádů z NHL?
To jsem ani nevěděl. Hned po svém návratu jsme s Jardou Davidem byli na obědě, začali jsme se o tom bavit a poté mě kontaktovali Milan Michálek a Martin Hanzal. V té době už s Jardou Davidem na nějaké úrovni spolupracovali Aleš Kotalík s Romanem Turkem. Zainteresovaní ve všem byli i Radek Bělohlav s Petrem Sailerem, kteří byli členy realizačního týmu a nechtěli jít do Hradce Králové. Na dalších jednáních se objevili i Jirka Novotný, Luboš Rob nebo Filip Novák. Kluků, kteří chtěli pomoci, se tady vyrojilo hodně. A bylo z nich cítit až neskutečné nadšení. Cítil jsem ho i z Jardy Davida a prvních šest sedm dní, kdy jsem tady byl, jsem byl nadšen, že se na něčem takovém mohu podílet. Bylo to něco neskutečného.

Cítil jste sounáležitost s českobudějovickým hokejem v těžké době?
Jednoznačně. Jsou tady skvělí fanoušci a hokej má ve městě obrovskou tradici i základnu. Zaslouží si, aby se pokračovalo dál a byl vedený těmi správnými lidmi. Cítil jsem neskutečnou pýchu a nadšení, že bych mohl být součástí tohoto procesu. Do budoucna bych  do tohoto dění rád naskočil. Asi už ne hráčsky, ale snad by se pro mě našla nějaká práce ve vedení klubu. Doletět sem ze Spojených států, kde jednou budeme v Tampě bydlet, není žádný problém. Podílet se na budování týmu a každodenním chodu klubu, to mě hrozně nadchlo. Bohužel jsme v situaci, kdy tohle všechno je pryč.

Proč?
Důvod je jediný. Občanské sdružení HC České Budějovice a jeho předseda pan Blažek si za zády Jardy Davida, který spolupracoval s námi a měl už něco rozjednáno ohledně licence a vůbec všeho, jak by to tady mohlo vypadat, připravilo svůj vlastní projekt. Když jsme se o tomhle dozvěděli, tak to pro nás skončilo, protože není důvod s někým bojovat. Druhá strana jsou lidé, kterým nemůžeme důvěřovat. Pokud vás obejdou hned na začátku, tak jak by to asi bylo potom dál.

Jaroslav David jako první oznámil, že se na projektu občanského sdružení podílet nebude?
Jarda David byl součástí nějakých jednání na radnici a potom nás o všem informoval. Dozrál k rozhodnutí z jednání odstoupit. Veškeré nadšení z něj i z nás ostatních vyprchalo, protože jsme nechtěli bojovat s nějakou jinou skupinou, která si brousí zuby na něco, co předtím, když to řeknu hloupě, poslala do kytek.

Vy jste jednali o prvoligové licenci v Mostu, občanské sdružení ji chce získat z Hradce Králové. S tím vy nesouhlasíte?
S tím absolutně nemůžeme souhlasit. Firma Mountfield sebrala hokej v Budějovicích fanouškům, sponzorům i celé veřejnosti. Domlouvat se teď s nimi podáním ruky o tom, že nám k nějakému datu na začátku srpna nebo koncem července pošlou licenci a možná k tomu přidají i nějaké hráče, tak to je nemyslitelné. Mountfield odtud odcházel s velkou pompou, že jim tady všichni ubližují a nikdo tady v regionu pro hokej nic nedělá. Najednou by jim tato naše skupina měla vytrhávat trn z paty, když oni teď nemají licenci na první ligu kam upíchnout a s tím i určitý počet hráčů, který tam mají nasmlouvaný. Musel by se mi zvedat žaludek, pokud bych měl s takovými lidmi jednat. Bohužel věřím tomu, že pan Blažek, občanské sdružení i někdo z radnice tuto variantu prosazuje.

Toto vás odrazuje od další snahy pomoci českobudějovickému hokeji?
Proč proti něčemu takovému bojovat. Mám i své starosti. V NHL se otevřel hráčský trh a zajímá mě, jestli ještě podepíši hráčskou smlouvu. Jsem v očekávání, jak to dopadne. A nemám zapotřebí se dohadovat o podobných věcech. Navíc, když kromě všeho špatného, o čem jsem mluvil, nás výrazně tlačí čas. Nejde jenom o to pořídit si nějakou licenci. Je třeba mít také plnou podporu občanského sdružení, aby mládež měla návaznost v seniorském hokeji. Ta když není, tak se potom nemáme o čem bavit. To bychom museli být všichni miliardáři a platit za mládež obrovské peníze. To prostě nejde.

Sezona se kvapem blíží. Je už podle vás pozdě na nějaká jednání?
Je třeba mít čas na nakoupení výstroje a výzbroje, hokejek, sestavení realizačního týmu, plán tréninků a přípravných zápasů, zajistit ledy. To není otázka dvou dnů. To se musí všechno dopředu naplánovat. Nedá se to udělat na základě podání ruky s firmou Mountfield. To prostě nejde. Už nám tady s hokejem nakopali zadnici jednou a teď by nám ji nakopali podruhé. Peníze od rodičů a sponzorů, které by měly jít na mládežnický hokej, by šly na koupi licence a seniorský hokej. To si myslím, že je zásadní problém. Pokud tady tito lidé u hokeje zůstanou, tak se to nikam nehne. V tom případě je lepší, až se to pošle definitivně do kytek a začne se tady potom dělat hokej úplně od plenek.

Občanské sdružení argumentuje tím, že žádný soukromý subjekt už nebude zárukou, že licence na soutěž nemůže zase odejít jinam. Co vy na to?
Pokud nejsme my, kteří jsme se v Budějovicích narodili nebo už nějaký čas žijeme, dostatečnou garancí, že hokej tady zůstane napořád, tak to už pak nevím, co by to muselo být. Přece si někdo nemůže myslet, že si postavím na Hluboké plechovou halu pro tři sta diváků a převedu si tam klub. To je přece naprostý nesmysl. Je to pro mě něco nepochopitelného. Někdo o mě může říct, že jsem jenom hloupý hokejista, ale k hokeji v Budějovicích mám vztah. Jinak bych se sem nevracel. Nešel jsem hrát za Mountfield. Šel jsem hrát do města, kde jsem vyrostl a mám rodinu i kamarády. Kde na zimáku potkávám trenéry, kteří mě vedli před dvaceti i třiceti lety. Na které nikdy nemohu zapomenout.

Pro vedení občanského sdružení to nebyla dostatečná záruka?
Měli jsme jednání s panem Blažkem a nemohu s ním souhlasit. Nemluvil dobře ani o Jardovi Davidovi, že po něm tehdy zůstaly v klubu dluhy. Jarda tady už jednou přišel a zachránil hokej. Veřejnost by za ním šla a šla by i za námi hráči. Věděla by, že se na tom nechce nikdo nabalíkovat. Dělali bychom to s láskou, protože jsme všichni odtud nějak vzešli a naučili jsme se tady hrát hokej. Teď přišel ten pravý čas tomu nějak pomoci a vrátit městu, fanouškům i sponzorům, že jsme se tady ten hokej mohli naučit.

Z vaší strany se jedná o konečné rozhodnutí už se neangažovat při záchraně českobudějovického hokeje?
Pokud zůstane toto vedení občanského sdružení, tak z mé strany ano.

Podobně smýšlejí i vaši kamarádi z NHL?
Mohu mluvit jen za sebe. Ale především Jarda David je člověk, který má můj respekt a je důvěryhodný i v očích veřejnosti. Už klub jednou vedl. Samozřejmě udělal chyby, ale on o nich ví. Nemohu tady do hokeje vložit nějaký kapitál, abych pak za dva měsíce odletěl pryč a nebyl tady nikdo, komu bych mohl plnohodnotně důvěřovat. V takové situaci do toho bohužel nepůjdu. A je pro mě hrozně smutné, že to musím říct. Je to obrovská škoda. Lákalo mě pomoci hokeji ve městě, kde jsem se ho naučil hrát. Byla by tady podpora ze strany fanoušků, sponzorů i radnice.

Radnice má ale také svůj podíl na tom, že extraliga ve městě skončila.
Podle mého názoru město hokej podporuje. Sice do něj nepumpuje miliony, ale stará se o stadion, který je zrekonstruovaný a je jedním z nejhezčích v republice. Pokud by se to vedlo tím správným směrem, tak by byl plný. Byla by šance zopakovat ty krásné chvíle, kdy jsme tady před osmi lety postupovali do extraligy. Vždyť to bylo nádherné. Na tehdejší plné náměstí nikdy nezapomenu, i když jsem to zažil i s národním týmem. Podobná euforie by tady mohla být zase, ale musí se hokej dělat čistě a poctivě.

Ještě k vašemu aktivnímu hraní. Věříte, že vám pro příští sezonu nabídnou smlouvu znovu v Columbusu nebo některém jiném klubu z NHL?
Otevřel se trh s volnými hráči a od Columbusu jsem bohužel zatím žádnou nabídku nedostal. U mě už to může být také otázka věku. Produktivita, nadšení pro hokej, to tam z mé strany pořád ještě je, ale v Columbusu je nové vedení a může se snažit kádr omladit. Je mi osmatřicet let a věk bohužel nejde zastavit. Uvidím, jestli se mi vůbec ozvou. Bez ohledu na to mohu být pyšný, jaké jsem tam odehrál dvě sezony. Buď se tam vrátím, nebo ne. Pevně však věřím, že nějakou smlouvu tam ještě dostanu. Už bych s hokejem mohl skončit, ale na druhou stranu, proč končit po takové sezoně.

Uplynulá sezona se vám skutečně povedla. Dá se to tak říct?
Myslím, že s ní mohu být spokojen. Za prvé jsem hrál tady v Budějovicích a znovu mě to nabudilo. Byly to pěkné tři měsíce, na které budu vzpomínat. Po příchodu do NHL jsem byl rozehraný, připravený a nakonec jsem v Columbusu v osmatřiceti letech vyhrál týmovou produktivitu. V to bych před sezonou ani nedoufal. Navíc nám skutečně jen o vlásek unikl postup do play off. Byla tam obrovská divácká euforie. Fanoušci dokázali ocenit, když se hraje s vášní, srdcem a na ledě se nechá duše. I kvůli tomu bych se tam chtěl vrátit. Ale na trhu je spousta skvělých hráčů volných a uvidíme, koho vedení klubu přivede. Určitě však ten mančaft bude lepší a lepší. Rád bych se tam zase vrátil.

Máte připravený nějaký záložní plán, pokud by NHL nakonec nevyšla?
O záložní variantě jsem ještě nepřemýšlel. Podle dohody s Columbusem jsem až do pátku nemohl vyjednávat s žádným jiným týmem. Teď už mohu jednat s kýmkoliv. NHL je pro mě priorita, a pokud by to vyšlo, tak by to bylo skvělé. Myslím si, že na to pořád mám. Před dvaceti lety mi tady předvídali, že nebudu hrát ani extraligu, a já přitom pořád hraji nejlepší soutěž světa. To mě těší.