Na přelomu starého a nového roku se váš tým zvedl, ze šesti zápasů vytěžil jedenáct bodů. Ale teď zase přišly tři porážky. Čím si to vysvětlujete? Vracejí se výkony týmu zase do starých kolejí?
Do každého zápasu jdeme s tím, že chceme vyhrát. Ale v Olomouci nastoupíme tak, že během pěti minut prohráváme 0:2 proti týmu, který je známý svou urputnou defenzivou. To se nám prostě nesmí stát. Jsou tam náznaky zlepšení, ale pořád jsou tam také situace, kdy si sami zarážíme velkou třísku do zadku našimi individuálními chybami a nepřipraveností. Dá se polemizovat o nějaké nezkušenosti, ale dnes jsme na čtyřiatřiceti odehraných zápasech v extralize a měl by být vidět nějaký posun. A ne, že uděláme jeden krok dopředu, ale další dva nazpátek. Pokud se bavíme o posledních třech zápasech.

V Olomouci jste prohráli 2:3, ale bodovat se tam určitě dalo. Souhlasíte?
To v každém případě. Byli jsme nedostatečně produktivní a měli jsme katastrofální vstup do utkání. Srazily nás individuální chyby. Prohráli jsme speciální formace a totálně jsme promarnili přesilovku pět na tři. Soupeř naopak rozhodl zápas v početní výhodě.

V neděli jste doma s Pardubicemi soupeře výrazně přestříleli, ale znovu jste o gól prohráli.
Sehráli jsme vynikající první třetinu, ale prohráli jsme ji. Ve druhé třetině vyrovnáme z přesilovky, znovu však dostaneme gól po další hloupé chybě. Máme jednačtyřicet střel na branku a dáme z nich jeden gól. To je straně málo. Přitom hrajeme proti gólmanovi, kterého známe. Rok tady s námi byl. Milan Klouček je charakterově bezvadný kluk, jsem rád, že jsem ho jako trenér poznal, ale dáme mu jen jeden gól. On má motivaci a my to nedokážeme překonat.

V posledním utkání jste na ledě lídra soutěže Sparty Praha dokázali dvě třetiny držet vyrovnaný stav.
Čtyřicet pět minut jsme podávali slušný výkon. Prvních patnáct minut jsme byli lepší, ale úvodní třetina by neměla skončit 1:0 pro nás, jak dopadla, ale alespoň 3:0. Od druhé třetiny soupeř zvedne obrátky, otočí skóre, ale pořád jsme schopni vyrovnat při hře čtyři na čtyři, když náš absolutně nejlepší hráč Čenda Pýcha dá překrásný gól po akci, kterou jsme sehráli tak, jak bychom ji sehrát měli. Přeji si, aby mi to takhle trefil nějaký útočník. Našim útočníkům ale bohužel absolutně zvlhl prach.

Co se stalo, že ze stavu 2:2 po dvou třetinách utkání skončí 6:2 pro Spartu?
Nastoupíme do třetí třetiny a po dvou střídáních se rozsypeme. Dostaneme dva góly po individuálních hrubkách. Nevyhodíme kotouč, pak se ho zbavíme, prohrajeme souboj u modré čáry. Je z toho situace dva na nikoho, když jde kotouč do prázdné branky. Najednou je to 4:2, vezmeš si time out, ale už zápas naší produktivitou nezvrátíme. V posledních třech zápasech dal z útočníků gól jenom Martin Beránek. To je hrozně málo. Kde jsou hráči, kteří góly mají dávat? Prostě tady nejsou.

Úspěšnost přesilovek ale máte přes patnáct procent, což není nijak katastrofální číslo. Máte tedy hráče, kteří góly dávat umí.
Ale nedáváme je. Na můj vkus nechodíme do prostorů, kde to bolí. Neustále se o tom bavíme s kolegou Alešem Totterem, co dělat, abychom zvýšili naši produktivitu. Není to o tom, že na tréninku střílíš na prázdnou branku. Musíme zjednodušit naši hru a chodit do předbrankového prostoru. Neděláš pět protizvratných kliček v útočném pásmu. Vezmeš to klidně z rohu a švihneš na branku. Z toho pak může dát z dorážky gól můj spoluhráč. Velmi dobře nám podporují ofenzivu naši obránci. Třeba junior Kubíček je tady s námi dva týdny a už má na kontě gól. Když budu hodně kritický, tak útočník Roman Přikryl ještě nemá žádný.

Vašim hráčům v žádném případě nelze upřít bojovnost a nasazení. Není ale většina z nich výkonnostně na svém stropě?
Ano, je. Bohužel to tak je. Ti kluci mají svůj strop. Je to smutné říct, ale už ho nepřekonají. Proto volám po změnách, aby se začalo pracovat na vybudování kádru pro příští rok. Jsou tady Beránek, Toman, Pavel Novák. To všechno jsou mladí kluci, na kterých se dá stavět do budoucna. Ale oni nejsou odpovědí na to, že nedáváme góly. Na to je třeba přivést extraligové útočníky. Před sezonou jsme si jasně řekli, že tomu dáme deset až dvanáct zápasů, pak případně začneme mužstvo obměňovat. Ale především v útoku tady máme pořád stejné hráče.

V průběhu ledna přišel obránce Jan Štencel, ale zatím hrál jen jednou. Není lepší než šest beků, kteří aktuálně nastupují?
Honza Štencel sem přišel s tím, že ho přivedlo vedení klubu. Věděl jsem o něm, ale nebylo to tak, že jsem ho chtěl v tuto chvíli já. Respektuji, že to bylo zřejmě po dohodě s novým trenérem s výhledem na příští rok. To respektuji. Určitě to ale není tak, že jsem ho nehrál proto, že mi ho přivedli a já ho nechtěl. Honza šel do zápasu v Olomouci a zcela upřímně, neodehrál dobré utkání. Stálo nás to gól v oslabení. Mluvili jsme o tom spolu. Teď půjde do zápasu s Litvínovem a je na něm, aby ukázal svoji výkonnost. Jestli tady bude příští rok, to je otázka na vedení nebo dalšího trenéra. Ale určitě nebudu dělat problémy, abych nehrál hráče, který na to má. Problémy v žádném případě dělat nebudu. Honza Štencel velmi dobře pracuje, charakterově je to dobrý kluk. Nemám důvod ho nechávat sedět, pakliže šest hráčů v obraně nebude hrát dobře.

Na dvanáctou příčku, která jako poslední znamená postup do play off, ztrácíte čtrnáct bodů. Je podle vás pořád reálné postoupit do vyřazovacích bojů?
Nikdy neřeknu, že nevěřím. Jdeme zápas od zápasu. Předtím jsme se svým způsobem nadechli, ale poslední tři utkání nám nepomohla. Pokud bychom z nich uhráli šest bodů, tak by ta šance byla reálná. Třeba proti Pardubicím jsme rozhodně nebyli horší, ale nemáš z toho nic. Že poslouchám, jak výborně bruslíme a hrajeme, to je mi houby platné. To je kopání do mrtvého koně a na to svým způsobem kašleme. Sport je o výsledcích. A my je nemáme, proto jsme v tabulce tam, kde jsme. Tabulka vypadá hrůzostrašně. To vím. Ale jsme tady od toho, že do každého zápasu jdeme s tím, abychom uhráli tři body a vyhráli. Vítězství je návyk. Dva a půl roku jsme neznali nic jiného než vyhrávat. Teď to poznáváme z druhé strany a jsem první, kdo řekne, že mě to neskutečně štve.

Měl jste v průběhu sezony někdy nutkání složit trenérskou funkci a vrátit se za rodinou na Floridu?
Upřímně se musím přiznat, že měl. Na druhou stranu nechci dělat nějaká rozhodnutí v afektu. Ale měl jsem chuť skončit a možná i vedení klubu přemýšlelo o tom, že mě vyndá. Nemyslím si, že jsem neodvolatelný. Ta myšlenka mě napadla, a když se podívám na svůj zdravotní stav (trenér ukáže na své operované koleno – pozn. red.), tak by to bylo nejjednodušší. Ale nechal bych v tom organizaci i kluky. Neprokázali bychom já ani celý trenérský tým vůbec žádný charakter. Bylo by to slabošské řešení. Kluci od nás musí vidět, že bojujeme a není nám to jedno. Nevzdáváme to. Uvědomujeme si situaci, jdeme zápas od zápasu. Jsou tady kluci, na kterých mi záleží. I když se může zdát, že na některé jsem tvrdší a na některé hodnější. Ale každý trenér má své oblíbence. Nemusí se mnou všichni souhlasit, ale do zápasu dávám vždycky to nejlepší, co mám k dispozici. Alespoň si to tak myslím. A nikdy z toho nevystoupím, dokud nedohrajeme poslední utkání. Pokud tedy nebudu odvolán.