Když se ohlédnete za právě skončenou sezonou, považujete ji za úspěšnou?
Nějaké ty ambice se měnily v průběhu sezony, protože člověk vidí, na co má. Na konci je vám pak samozřejmě líto, že vypadnete. Každý sportovec nese porážku těžce. Na začátku sezony bychom to asi brali, v jejím průběhu ne, a teď na konci asi taky ne. Těžko říct, co se dá považovat za úspěch. Určitě by byla úspěchem účast v play off. Tohle je takový malý neúspěch.

Konečné deváté místo skutečně nevypadá jako něco světoborného.
Když mi přišla první pozvánka do tréninkového kempu, tak jsem měl ze sezony docela obavu. Potom začala výluka v NHL, která nás malinko nastartovala. To jsme šlapali dobře. Jak jsem řekl, na začátku sezony bych účast v předkole bral, v jejím průběhu to bylo buď, a nebo, a teď na konci se mi to moc nelíbí.

Vítkovice určitě nebyly soupeř, přes kterého se nedalo přejít. Souhlasíte?
Určitě to byl soupeř, který se dal porazit. Vyhráli ale oni.   Když bylo jasné, že v předkole budeme hrát s jedním z trojice Pardubice, Brno, Vítkovice, tak jsem věděl, že to bude v každém případě velice těžký soupeř. Padly na nás Vítkovice a byla to série vyrovnaná opravdu až do poslední minuty. Bylo to také hodně o štěstí.

Z pěti zápasů jste čtyřikrát měli navrch, ale vyhráli jste pouze dvakrát. Kde byla příčina?
Já jsem to viděl podobně, ale když jsem si přečetl vyjádření vítkovického trenéra, tak to vypadalo, že jsme byli úplně trapní. Je fakt, že první čtyři zápasy vypadaly vždy poměrně jasně pro jejich vítěze. V tom posledním si myslím, že jsme měli více šancí my. Podle mého názoru byl vítkovický trenér na jiném hokeji.

Rozhodující pátý duel se hrál více než sto třináct minut. Byl to opravdový hokejový maraton, ale zdálo se, že speciálně vám síly prakticky neubývají. Bylo tomu skutečně tak?
To bylo tím, že ostatní už nemohli. Já jsem proslulý tím, že strašně moc trénuji. A za těch dvacet let už to musí být vidět. Tohle už bylo přece jen hodně na vytrvalost, a ta se s přibývajícím věkem zvyšuje. Myslím, že na mě bylo i vidět, že jsem v klidu. Tohle pociťuji i při nejtěžší dřině v létě, kdy se jede ten nejnáročnější týden a jde se skutečně do únavy. To začínám ožívat.

Při pohledu z tribuny se zdálo, že má fyzicky navrch nad Vítkovicemi celý váš tým.
Nevím, jestli se dá říct, že jsme měli úplně fyzicky navrch, ale měli jsme větší chtění po vítězství, což vás žene dopředu. To si člověk ani neuvědomuje, že je unavený.

O to je větší škoda, že jste v prodloužení neproměnili alespoň jednu ze spousty šancí.
Je fakt, že jsme tlačili a dobývali jejich branku. Pak ale přišla hodně studená sprcha, když jsme dostali gól, a bylo po všem.

Vy jste byl na ledě, když jste  inkasovali ten gól, který vám ukončil sezonu. Vybaví se vám ještě občas ta situace?
Byl jsem na ledě. A úplně ve všech televizních záběrech je vidět, že jsem tam byl. Samozřejmě mě to mrzí. Špatně jsme střídali. Zpětně si člověk vždycky říká, co měl udělat jinak. Hokej je rychlá hra, a když je hráč čerstvý, tak reaguje jinak. Já si ale myslím, že bych reagoval stejně i v první třetině. Nejsem přesvědčen, že to bylo nějakou únavou. Prostě se to tak stalo. Soupeř to navíc sehrál dobře.

Vypadli jste v předkole play off. Nedalo se ale z této sezony, kdy jste měli dlouhou dobu k dispozici hráče z NHL, vytěžit víc? Třeba i přímý postup do čtvrtfinále?
To se vracíme na začátek rozhovoru. V úvodu sezony jsem myslel, že budeme bojovat o poslední dvě místa a budeme se topit dole. Potom přišli kluci z NHL a trochu nám pomohli. Nevím, jestli jsme měli udělat víc bodů. Bylo by to hezké, ale na druhou stranu si myslím, že pokud by kluci z NHL nepřišli, tak bychom hráli baráž.

V průběhu sezony se objevila naprosto reálná možnost vašeho návratu do Sparty, kde jste strávil největší část své kariéry. Mrzí vás, že to nevyšlo?
Už se o tom jednalo předtím, než jsem tady v Budějovicích podepisoval novou smlouvu. Na Spartě jsem vyrostl, dlouho jsem tam hrál a nevím, jestli tam také někdy neskončím. Už asi ne jako hráč, ale spíše jako trenér, nebo bych se tam vrátil v nějaké jiné funkci. To teď není tak důležité. To je taková moje vize. Jsem Pražák a vždycky jsem byl pražský Pepík. Bylo by to příjemné. V Budějovicích však už jsem nějaký čas a tahle varianta je nejen kvůli mě a hokeji, ale především kvůli dětem, fantastická. Srovnání menšího města a velkoměsta vyznívá pro civilní nehokejový život jasně pro Budějovice. Je to tady jednodušší.

Smlouvu na příští sezonu máte v Mountfieldu podepsanou?
Ano. Smlouvu mám. Počítám s tím, že tady budu, ale v dnešní době člověk nikdy neví.

Držíte extraligový rekord v počtu odehraných extraligových zápasů. Třinecký Jan Peterek má jen o dvanáct zápasů méně a stále je ve hře v play off. Cítíte, že je rekord ohrožen?
Fandím Spartě, aby vyřadila Třinec (smích). Spartě bych fandil stejně, ale nepřeháním to. Dívám se hlavně na hokej jako takový. Ocením kvalitní zápasy a je mi celkem jedno, kdo vyhraje. Honzu Peterka samozřejmě vnímám a ten počet zápasů je daný. On je proti mě starý dědek, takže bych ho snad potom ještě předehnal. Bavili jsme se o tom spolu a říkali si, že by nebylo špatné v průběhu sezony se několikrát předehnat. Jestli by to vždycky byla taková sláva, když bychom překonávali rekord. A jestli to vůbec budou řešit, když mě Honza překoná.