Dříve kromě Milevska působil také v dresu Karlových Varů. Oblékl i dres mládežnické reprezentace. Momentálně David chytá v dresu kanadských Victoriaville Tigres. Jak sám říká, rád by se příští rok podíval na mistrovství světa dvacetiletých. O tom, jak se mu dříve vedlo a jak se do Kanady vůbec dostal, se můžete dočíst v našem rozhovoru.

Davide, vzpomínáte si na své první hokejové krůčky?

S hokejem jsem začal v Milevsku ne jako brankář, ale jako hráč a asi po roce jsem se dostal do branky.

Co to, že se z hráče stal brankář? Vedlo vás k tomu něco nebo to byla spíše náhoda?

Asi jsem byl nejhorší bruslař a jeden z největších kluků v týmu. V té době nás trénoval pan Polata a ten pořád tlačil na tátu, ať jdu do brány. To je asi jediné, co si pamatuji.

Do kdy jste v Milevsku působil a na který moment si vzpomínáte nejvíce?

Do třinácti let. Poté jsem odešel do Karlových Varů. Nejraději vzpomínám na turnaje v Přerově, kdy nás vedl trenér Švec, a pak na sezony pod trenérem Krupkou.

Je známo, že vám také hodně pomáhal Dalimil Svoboda. Vzal jste si toho od něho hodně?

Určitě. „Dali“ mě vlastně dostal tam, kde dneska jsem! Hrozně mi pomáhá. Každý den se mnou makal jak na suchu, tak na ledě. Určitě mi pomohl. Hrozně moc. Vážím si toho.

Poté jste odešel do Karlových Varů. Co vás vedlo k tomuto přesunu?

Ve Varech se hraje extraliga. To byl jeden z hlavních důvodů. A hlavně kluci, kteří v té době náš tým v Milevsku táhli, byli na odchodu jak do Českých Budějovic, tak do Karlových Varů. Takže i to byl důvod.

Dařilo se vám tam hned od začátku?

Myslím, že ano. Do Varů jsem šel vlastně na zkoušku, kde mně sdělili, že mi po měsíci řeknou, jestli mě berou nebo ne. Už po týdnu trenér volal tátovi, že mě berou. Tak se mi asi dařilo.

V té době jste okusil i mládežnické reprezentace. Můžete nám o tom něco říci?

No jo, reprezentace. To pro mě bylo něco neskutečného. Nejraději asi vzpomínám na svůj první zápas v Rusku, kdy na nás přišlo 6000 lidí. To bylo něco úžasného. A pak určitě na memoriál Ivana Hlinky, kde jsme měli obrovskou podporu od diváků, to bylo super.

A váš největší úspěch v Karlových Varech?

Asi to bylo třetí místo na olympiádě krajů, kde jsem nastoupil za Karlovarsky kraj. A pak asi play off staršího dorostu ve Zlíně, které jsme sice prohráli, ale hráli jsme výborný hokej. Bohužel v rozhodujícím zápase jsme prohráli na nájezdy.

Vaše další kroky vedly do Kanady, kam konkrétně? Jak se tam brankář jako vy dostane?

Odešel jsem do týmu Victoriaville Tigres v QMJHL a dostal jsem se tam přes draft do CHL.

Jak se vám tam daří? Jste v týmu spokojen?

Tahle sezona je pro mě určitě těžší než byla ta první. Jsou na mě větší tlaky, víc se ode mne očekává, ale jsem určitě spokojený, že tady můžu být a hrát jednu z nejlepších juniorských soutěží na světě.

Jistě jste sledoval výkony brankáře Mrázka, který zářil na mistrovství světa dvacetiletých. Myslíte si, že existuje šance, že se na příští šampionát dvacetiletých podíváte?

Určitě. S Petrem jsme kamarádi. Občas si voláme. Já doufám, že se na šampionát podívám a budu součástí českého týmu. Věřím, že na příští mistrovství už pozvánku dostanu. Tenhle rok se mi to bohužel nepovedlo.

Sledujete i nadále milevský hokej? Co jste říkal na to, že klub, ve kterém jste dříve působil, zkrachoval?

No, abych pravdu řekl, milevský hokej už moc nesleduji. Občas se táty zeptám, jestli chodí na hokej a jak to vypadá, ale nějak podrobněji to nesleduji. Jinak bližší informace o tom, proč milevský tým zkrachoval, nemám.

Byla to určitě velká škoda. Ale jsem rád, že hokej v Milevsku stále je. Mám na něj jen ty nejlepší vzpomínky.

Co by jste na závěr řekl čtenářům Píseckého deníku?

Snad jenom to, aby lidi na hokej chodili a našli si k němu cestu. Protože bez lidí na tribunách to není ono (úsměv).

MARTIN PETŘÍK