Mohl byste přiblížit svoje předchozí trenérské štace?

Naposledy jsem trénoval v Českých Budějovicích mladší a starší dorost, před tím jsem vedl prvoligové celky mužů v Jindřichově Hradci a v Táboře. U Vajgaru to nebyla úspěšná sezona, v Táboře jsme se zachránili a v sezoně 2009 – 2010 jsme dokonce postoupili do play off.

A jakou cestou jste se dostal do Písku?

Vedení píseckého klubu mě oslovilo začátkem června, tedy v době, kdy se ještě rozhodovalo, zda vůbec mužstvo IHC bude hrát první ligu či ne. Nakonec to dopadlo tak, že Písek bude i nadále hrát druhou nejvyšší soutěž u nás a já jsem se stal trenérem mužstva. A jsem za to rád.

Byl zájem Písku o vaše trenérské služby pro vás překvapením?

To ani ne. Já už trénuji hokej dvacet let a co si budeme povídat, naše povolání je jako houpačka. Především práce s mládeží je velice zodpovědná a měla by tam být následná návaznost. Při trenérské práci s mladými hráči je člověk spokojený, protože vidí, jak jdou kluci výkonnostně nahoru.

No a pak jsou náročnější místa, jako v první lize mužů, kde jsou čtyři mužstva, která si mohou dovolit mít v kádru kvalitní hráče za nemalé peníze, a pak ostatní týmy, jež bojují o postup do play off a o záchranu v soutěži. Takže oslovením píseckého klubu jsem nebyl překvapený, každá taková nabídka potěší a já ji prostě přijal.

Zvažoval jste tuto nabídku dlouho?

Ne! Pro mě je tato práce velice zajímavá, takže jsem ji přijal prakticky okamžitě. Bavil jsem se o tom s Romanem Heindlem, se kterým jsem nějaký rok trénoval dorost v Českých Budějovicích a který je nyní mým asistentemv Písku. Dobře jsem věděl, do čeho jdu.

Teprve druhý týden absolvujete s mužstvem přípravu na ledě. Ptát se, jak ji hodnotíte, je v tuto chvíli asi předčasné, že?

V pondělí 18. července jsme zahájili přípravu dobrovolným tréninkem a ve čtvrtek 21. července se začalo připravovat celé mužstvo. Nutno říci, že náš tým se neustále mění za pochodu a ještě dozná velkých změn. To je zcela normální jev. Některé hráče znám více, jiné méně, další vidím zcela poprvé, nikdy jsem s nimi ještě nepracoval.

Příprava, kterou jsme dosud absolvovali, ještě není na nějaké hodnocení. V příštích dnech a týdnech nás ještě čeká spousta práce, sehrajeme několik přátelských zápasů s kvalitními soupeři a teprve pak se ukáže, jak na tom jsme výkonnostně.

S jakými hráči trénujete?

Převážně jsou to písečtí junioři, ale jsou zde i zkušení hokejisté, kteří již odehráli řadu sezon mezi dospělými v extralize či v první lize. Všechno záleží na možnostech klubu, ale já věřím, že ještě několik hráčů do mužstva přijde. Hodně bude záležet na tom, jaké hráči mají nároky. Ne všichni budou moci za peníze, které požadují, v Písku působit.

Od příštího ročníku bude mít první liga pouze čtrnáct účastníků. Je snížení mužstev pro kvalitu soutěže dobře nebo špatně?

Na to mám jednoznačný názor. V Česku nejsou podmínky pro to, aby zde byly dvě profesionální hokejové soutěže. Možná pár týmů na to má, ale zbytek ne. Myslím si, že stávající systém není dobře postavený. Podívejte se na naše reprezentační týmy.

Šestnáctka je schopna sehrát s nejlepšími týmy vyrovnané zápasy, ale spíše je bude porážet, u sedmnáctky přichází útlum a osmnáctka a dvacítka už je problém. To je můj subjektivní pocit. Tito hráči nedostávají žádnou příležitost a ani ji dostat nemohou, protože soutěže nejsou uzavřené. Trenéři mužstev dávají šanci především hráčům, kterým hodně věří.

Věří i v jejich zkušenosti, zatímco mladí hráči stále čekají na svou šanci. Nyní je v první lize čtrnáct týmů a zatím se neví, jestli Most nezačne hrát německou soutěž. A nikdo z jiných klubů nezvedá ruku, že by se chtěl do první ligy přihlásit. Tak proč tuto soutěž neuzavřít? Všichni dobře víme, že peněz na sport je stále méně a lepší to ani nebude, spíše naopak.

Myslím si, že u nás není až tolik kvalitních hráčů na počet týmů, které jsou v první lize. Můj názor je takový, že snížením počtu mužstev v první lize na čtrnáct je pro tuto soutěž jenom dobře.

Navíc v průběhu sezony se může některý z týmů ze soutěže odhlásit z důvodu špatných ekonomických podmínek…

Jistě, to je další problém. Já jsem něco podobného zažil v Táboře, ještě dnes čekám na to, až klub nejen mně, ale i mnohým hráčům splatí dlužné peníze. Rok před tím postihla finanční krize Havířov, takže situace ve sportu, potažmo v hokeji, není v tomto směru nijak dobrá.

Zvedne se úroveň soutěže snížením počtu jejích účastníků?

Myslím si, že tato soutěž má velice dobrou úroveň. Řekl bych, že mezi extraligou a první ligou není až tak extrémní skok. Rozdíly tam jsou, to určitě, viditelný výkonnostní rozdíl je například mezi první a druhou ligou.

V pátek vás čeká první přípravné utkání s druholigovým ruským týmem Ariada–Akpars. Jaký to bude duel? Co vám může ukázat?

V pátečním zápase (hrál se včera) s ruským soupeřem bude hodně důležité, aby se v něm nikdo nepopral a nezranil. Podobní soupeři z Ruska, co v Česku hráli přípravné zápasy, se skoro pokaždé poprali a zápasy se ani nedohrály, a to my samozřejmě nechceme.

Uvidíme, co nám toto utkání ukáže. Pak už nás čekají klasické zápasy se známými soupeři jako jsou Litoměřic a Kadaň. To už bude docela něco jiného. Naše mužstvo se stále tvoří a ještě nějakou dobu potrvá, než bude mít svoje definitivní složení.

Současný tým je, oproti minulé sezoně, složen převážné z nových hráčů. Jak ti si zvykají na nové prostředí?

Jsou to všichni profesionálové, takže to pro ně není žádný problém, stejně jako jejich současná příprava na ledě. Mnozí se, až na malé výjimky, navzájem znají, důležité bude, aby v týmu vládla dobrá pohoda a utvořila se v něm dobrá parta.

Až po několika přátelských zápasech, které ještě sehrajeme, se ukáže, kteří hráči v mužstvu zůstanou a kolik dalších budeme shánět na různé posty.

První liga startuje v polovině září, je přípravné období pro vás dostatečné dlouhé?

Je. Naopak si myslím, že současným trendem je přípravné období zkracovat, aby přestávka nebyla tak dlouhá. Ovšem kluby chtějí, aby si hráči po minulé sezoně co nejvíce odpočinuli, takže se začíná trénovat až o několik týdnů později.

Někteří starší hráči vědí, že ve svém věku již nového nic nenatrénují, ale chtějí si udržet svůj výkonnostní strop. Každý z nich ví, že jim tělo vydělává peníze, a tak se o něj musí starat.

Starší hráč nepřijde na trénink deset minut před jeho začátkem, ale alespoň hodinu, aby se dobře připravil. A to mladí hokejisté ještě neumí. Je to otázka toho, kde hráli a jak si dokáží v hlavě srovnat a uvědomit si, že se musí dobře připravit nejen na zápas, ale i na trénink.

Proto si nemyslím, že by bylo potřeba trénovat před sezonou delší dobu. Hodně je to také o psychice. Když se mezi tím hraje, je to v pohodě, ale když nejsou zápasy a jsou důležité bloky, které se neustále opakují, tak to hráče nebaví. Jenomže trénink je pro hokej hodně důležitý, bez něho to prostě nejde.

A jak to nyní funguje v týmu?

Vedení klubu i my trenéři chceme, aby hráči, kteří do týmu přijdou třeba z Českých Budějovic, Prahy či z Brna, si nepřišli jenom zahrát hokej, ale musí usilovat o to, aby Písek vyhrál. V kabině se musí udělat parta, která potáhne za jeden provaz.

Tak to prostě musí fungovat. Bez toho se taková soutěž nedá hrát. A já věřím, že se zde vytvoří dobrý kolektiv, který bude hrát v lize důstojnou roli.