Poté ovšem jeho kroky směřovaly na rok do Hvězdy Brno, kde však stihl odchytat opět jenom jednu sezonu a odešel do druhé ligy. Zde si zachytal za Uničov a Žďár nad Sázavou.

V milevském dresu se poprvé objevil v průběhu ročníku 2004/2005, kdy jako hráč Uničova přišel na hostování ze Žďáru před nadstavbovou částí. Od minulé sezony se stal kmenovým hráčem HC ZVVZ Milevsko, kde je základní oporou týmu a velkým oblíbencem fanoušků.

Na úvod se vás zeptám na vaše hokejové začátky.V kolika letech jste s hokejem začal? A v jakém klubu?

Začínal jsem v Kometě v pěti letech. A jelikož jsem byl líný bruslit, tak jsem se „zašil“ do branky v domnění, že tam se nemusí tolik bruslit. No, trošku jsem se spletl (úsměv).

Byl jste tam spokojený?

Byl jsem tam až do dorostu a nakoukl jsem i do áčka. Pak jsem šel na vojnu a ve čtyřiadvaceti se tam vrátil. Právě v té sezoně jsem tam toho odchytal nejvíc, a to jsem začínal jako trojka za hostujícími brankáři ze Znojma, Kudrnou a Kuběnou. Můžu ale říct, že jsem byl velice spokojený.

Proč jste tedy odtud odešel?

Vyměnili mě do Hvězdy Brno, kde sezona nebyla pro mě i pro klub dobrá. I proto jsem odešel do Žďáru.

Zachytal jste si i v Uničově, jaké to tam bylo?

Byl to malý klub, ale dalo by se říct, že to nebylo špatné. Do poslední chvíle jsme bojovali o play off.

Jaké to vlastně na Moravě bylo? Mnoho lidí tvrdí, že hokej tam zajímá více lidí a má i větší tradici.

Na Moravě je to trošku jiné, dravější. Jihočeši jsou, jak my u nás říkáme, rybí krev. A je to pravda. Třeba v Brně nebo v Hodoníně je při zápasech doslova parádní atmosféra.

Proč jste si před několika lety vybral právě Milevsko?

Já si ho nevybral.O Vánocích za mnou přišel vedoucí týmu ze Žďáru, že jim došly peníze, a také, že mě chce Milevsko. Musel jsem se podívat do mapy, kde to vůbec je. Šel jsem původně do Milevska na tři měsíce, teď už zde budu šestou sezonu. Nějak se to protáhlo.

Vraťme se k letošní vydařené sezoně. Jak jste s ní byl spokojený?

Sezona byla výborná, škoda jen, že jsme nepostoupili.V kvalifikaci o první ligu nám chyběl jen kousek a mohli jsme jít výš. Vše se rozhodlo až v posledním utkání.

Myslíte, že jste měli velkou šanci na postup?

Určitě jsme měli velkou šanci, chybělo nám trošku z toho sportovního štěstí.

Blízko k vítězství jste měli hned v prvním utkání, kdy jste na domácím ledě v Táboře hostili Šumperk. V čem byla hlavní chyba?

Chyba byla v tom, že jsme vstřelili jen dvě branky. Měli jsme spoustu šancí,bohužel jsme je neproměnili a toho jsme pak hodně litovali.

Před několika dny jste podepsal novou smlouvu na tři roky. Proč jste nezměnil tým, jako řada ostatních hráčů?

Dlouho jsem o tom přemýšlel, nakonec jsem se rozhodl zůstat tu do konce své kariéry.V mém věku už nechci být finančně závislý na hokeji. Mám tady práci a i celkově jsem zde spokojený.

Měl jste ještě některé nabídky?

Ano, byla tam nabídka od Chrudimi, která už se o mě zajímala několikrát.

Poté zápase se Šumperkem přišlo velice dobré utkání s Táborem. Co jste říkal na jeho atmosféru?

Jedním slovem nádhera, v takové atmosféře je paráda hrát. Když hučí celá hala, dokáže to hráče vyhecovat k parádním výkonům. Něco takového se už ve druhé lize zřejmě konat nebude.

Jak jste reagoval na zprávu o rozpuštění ledu v Milevsku?

To, co se stalo, mě velice mrzí, hlavně kvůli divákům. Mohlo být opět v Milevsku po letech na hokeji vyprodáno. Na druhou stranu je dobře, že se píchlo do „vosího hnízda “. Alespoň se vše definitivně vyřeší. Všude ve světě funguje, že město hradí provoz haly a klub shání finance na svoji činnost od sponzorů. V Milevsku to tak není, což je jádro problému.

Doufám, že se to vyřeší ke spokojenosti všech a hokej, stejně jako ostatní sporty, se zde budou těšit větší podpory od radnice. A také budou dobře reprezentovat město Milevsko. Tak, jako tomu bylo doposud.

Jaké jste měli „domácí“ prostředí v Táboře?

Výborné. Mně osobně tamní zimní stadion sedí. Je tam opravdu hokejové prostředí. Trošku mne mrzí, že Milevsko jako město vzduchotechniky má takovou „kůlnu“. Je to ostuda. Ani se nedivím, že v zimě nechodí na zápasy moc lidí. Ono není dobré, vzít třeba děti na hokej, když je na tribuně mínus patnáct.

Na konci vítězného utkání většinou předvedete nějakou radovánku. Ty poslední směřovaly ke skoku na lyžích, kde jste měl dokonce originální skokanský dres. Kdo vám to poradil? Nebo jak jste na to přišel sám?

Poradil mi to náš věrný fanoušek. Jmenuje se Martin Petřík. Děkuji mu za to.

Na poslední zápas s Táborem vás navštívil syn Matyáš. Určitě jste byl moc rád.

Ano, byl jsem spokojený. Nejdříve dělal různé blbiny, ale pak se přidal k ostatním lidem a fandil v kotli. Po očku jsem ho sledoval, jak mu to jde.

Co byste na závěr vzkázalčtenářům Deníku?

Popřál bych jim hlavně hodně zdraví a pohodu v osobním životě. Od toho se odvíjí mnoho dalších věcí.

MARTIN PETŘÍK