Zachytal sice výborně, ale na pozápasové rozhovory se mu mezi novináře zrovna moc nechtělo. „Chystá se a za chvilku je tady," ujistil marketingový ředitel klubu Tomáš Kučera. A záhy mladý gólman, malý postavou, ale velký výkonem, mezi zástupce tisku skutečně dorazil.

Už máte za sebou nějaké rozhovory do médií?
Něco málo ano, ale moc jich ještě nebylo.

Nedá se tedy říct, že by to byla vaše oblíbená disciplína?
To se teprve uvidí, až těch rozhovorů bude víc (smích).

Kdy jste se dozvěděl, že proti Litoměřicím půjdete do branky?
Den před zápasem mi to na tréninku řekl trenér Rosol. Zeptal se mě, jak se cítím, tak jsem řekl, že jsem v pohodě.

Přece jen to byl váš úplně první zápas v první lize. Necítil jste nervozitu?
Když mi to trenér řekl, tak jsem byl nervózní docela dost. Zatím jsem chytal jenom druhou ligu v Jindřichově Hradci. Ale když se začalo hrát, tak to ze mě rychle spadlo. Osahal jsem si puk a začal si věřit. Určitě mi pomohlo, že jezdím chytat za Vajgar.

V utkání jste předvedl řadu jistých zákroků lapačkou. Může pro vás být výhodou, že chytáte v obráceném gardu a řada střel vám tak míří právě na lapačku?
To si nemyslím. V první lize už jsou střelci na takové úrovni, že jim opačný gard nemůže vadit. Navíc to nebyly úplně vyložené šance, že by přede mnou někdo zůstal sám. Kluci mi navíc hodně pomohli, protože padali do střel a hodně toho zblokovali.

Hodně suverénně jste si počínal při práci s holí. Kde jste se naučil této důležité disciplíně?
Začínal jsem v útoku a v létě při hokejbalu hraji také v poli. S hokejkou mi to vždycky docela šlo. Práci s holí trénuji a snažím se to přenášet i do zápasů.

Hned při vašem premiérovém prvoligovém duelu to dlouho vypadalo i na první nulu. Začal jste o ní už také přemýšlet?
Moc ne, protože přece jen do konce zápasu chybělo ještě nějakých pět minut. Při tom prvním gólu soupeře toho nešlo moc dělat. Bylo to v přesilovce a hosté to sehráli velmi dobře. Vykombinovali to, a i když jsem tu střelu čekal, Procházka to dal dobře k tyči. Samozřejmě je to škoda, ale zase nějak přehnaně moc mě to nemrzí. Hlavní  je, že jsme vyhráli.

Do sezony jste vstupoval až jako trojka. Věřil jste, že se ještě v první polovině soutěže, která skončila právě zápasem s Litoměřicemi, objevíte v brance prvního týmu?
Abych se přiznal, tak jsem v tom moc nedoufal. Blažena (Ondřej Bláha – pozn. red.) také loni celo sezonu odchytal v Jindřichově Hradci. Ale snažil jsem se pracovat tak, abych byl připraven, pokud by ta šance přišla. Jsem rád, že k tomu nakonec došlo. Snažil jsem se tomu na trénink jít naproti.

Při zranění Ondřeje Bláhy jste kryl záda Hynku Kůdelovi už v předcházejících zápasech, ve kterých váš tým inkasoval dost gólů. Nečekal jste, že vás trenéři pošlou do některého z rozehraných utkání?
Je pravda, že k tomu většinou dochází, ale jaká je strategie trenérů, do toho já nemohu mluvit. Když řeknou, abych si stoupl do branky, tak jdu. Nic jiného neřeším.

V sobotu byste měl chytat i doma proti Jihlavě. Těšíte se?
Já ale ještě nevím, jestli budu chytat.

Trenér Rosol na pozápasové tiskovce informoval novináře, že pokud budete zdravý, půjdete do branky vy.
Tak to mě těší. Pokud skutečně budu chytat, tak se budu snažit podat co nejlepší výkon. Minimálně takový, jako s Litoměřicemi. A hlavní je, abychom doma zase vyhráli.