Kliknutím zvětšítePo minulém ročníku vám v klubu končila smlouva. Jaké jste měl dojmy z první sezony Motoru v extralize?
Všichni jsme se tady na extraligu těšili, ale celý ročník byl ovlivněné covidem. Sezonu jsem začínal až jako trojka a na jejím začátku jsem si musel odskočit do prvoligového Vsetína. Byl jsem rád, že jsem alespoň někde mohl chytat, ale kvůli covidu se to tam také moc nepovedlo. Z naší strany to byl hodně nevydařený ročník a nejlepší by bylo na něj zapomenout. Na druhou stranu mi ukázal, že extraligu chytat mohu. Konec sezony se mi celkem povedl. I vzhledem k tomu, že jsem ji začínal jako třetí gólman a dochytával jako jednička.
Řešil jste po sezoně i jiné varianty než prodloužení kontraktu v Českých Budějovicích?
Prioritou pro mě byla extraliga a chtěl jsem se v ní držet, co to půjde. Udělat pro to maximum. Po takové sezoně ale bylo strašně těžké počítat s tím, že bych mohl zůstat v Budějovicích. Už jsem to spíše tak nějak směřoval, že se budu vracet domů na Moravu. I kvůli rodině. Ale jak jsem v průběhu sezony začal chytat víc a víc a dařilo se mi, tak přišla nabídka z Motoru, za kterou jsem strašně moc vděčný.
Jako váš kolega do brankoviště přišel Dominik Hrachovina. Znali jste se už předtím?
Známe se už hodně dlouho a trávíme tady spolu v Budějovicích veškerý volný čas. Zjistili jsme, že se vídáme už skoro dvacet let. Dominik je sice mladší, ale vždycky chytával o kategorii výš, takže jsme se potkávali na turnajích, když jsem ještě chytal za Havířov v žácích a on nastupoval za Brno. Potom jsme se setkali také v Havířově, když jsem byl v juniorce a on přišel do dorostu. Víme o sobě už hodně dlouho.
Trávíte spolu hodně času, přitom povahově jste každý úplně jiný.
Je fakt, že já jsem klidnější a Hrášek je v některých věcech aktivnější, takže se doplňujeme. Díky němu trošku víc žiju a já ho zase na druhou stranu někdy krotím. Navzájem nám to funguje a opravdu spolu trávíme skoro veškerý čas. Kluci z týmu se nám smějí, že jsme fakt gólmani a jsme jiní. Ale tím, že se dlouho známe, věříme si a všechno spolu řešíme, tak si vzájemně důvěřujeme a sedli jsme si.
Jste o hlavu vyšší než váš gólmanský parťák. Nesmějí se vám také spoluhráči, že jste velký a malý?
Smějí, to je pravda. V kabině probíhají hlášky, které bych radši ani nechtěl ventilovat ven. To by se Hráškovi nelíbilo, jak nám říkají (smích). Narážky probíhají, to je jasné. Máme sice nově poskládaný tým, jsme však mile překvapeni, jak v něm funguje chemie, a pomalými krůčky se zlepšujeme. V kabině je dobrá parta a pomáháme si. To je strašně důležité.
S vaším kolegou Dominikem Hrachovinou vycházíte výborně, ale nepředstavoval jste si to jinak, že budete dostávat také více příležitostí v brance?
Každý gólman chce samozřejmě chytat co nejvíc. Když jsem podepisoval novou smlouvu v Motoru, tak jsem znal svoji roli. Tu jsem ale znal i před rokem, když sem přicházel Marek Čiliak, a nakonec jsem ho přechytal. Ani Hráškovi nechci a nebudu dávat nic zadarmo, protože tím se posouváme oba a pomůžeme tak týmu. Ať jde do branky kdokoliv z nás, tak nám spoluhráči mohou věřit. Přidáváme si v tréninku. Ale čekal jsem, že zápasů budu mít víc. To určitě. Taková je však situace a Hrášek chytá velmi dobře. Jsem rád, že mohou alespoň jezdit na střídavé starty do první ligy do Kolína, kde nějaké zápasy odchytám. Ale bych rád, kdybych dostal větší šanci i tady v Budějovicích.
Doba, kdy měla většina týmů jasně danou jedničku, která odchytala v sezoně skoro všechny zápasy, už je ale pryč. Souhlasíte?
Je pravda, že většina týmů se snaží mít vyrovnané brankářské dvojice. Záleží to však na trenérech. Někde také pořád máte gólmana, který odchytá víceméně celou sezonu. Třeba Konrád v Olomouci, jenž je tam jako stálice a jednička už několik let. Nebo loni Dominik Frodl v Plzni chytal také skoro všechno, i když jeho kolega Dominik Pavlát měl velmi dobrá čísla a je to výborný mladý gólman, kterého znám ještě z Chomutova. Opravdu to hodně záleží na trenérovi. Pan Modrý přišel z NHL, kde to funguje úplně jinak. Tam jednička chytá, dokud může. Uvidíme. Není to pro mě lehká situace. Musím být pořád připravený a udržovat se v kondici. Je to moje práce a jsem tady od toho, abych byl nachystaný, až přijde šance, a pomohl týmu.
Je těžké být celý zápas na střídačce a pak třeba najednou naskočit do rozjetého zápasu? Je to o hodně složitější, než když víte den dopředu, že půjdete od začátku do utkání?
Když už se má nedejbože něco stát, tak je lepší jít hned v první třetině, kdy je člověk ještě rozchytaný z rozbruslení. Nic příjemného to ale není. Na střídačce se snažím hrát s týmem, povzbuzuji, křičím na obránce různé signály. Takhle se v zápase udržuji alespoň hlavou. Ta je nejdůležitější. Tělo už se do toho potom nějak dostane. Být hlavou v zápase celých šedesát minut, to je to klíčové a udělá to strašně moc. Snažím se být pořád v pozoru.
Udržujete se na střídačce přece jen i fyzicky v nějakém pohybu?
Udělám si tam třeba pár dřepů, nebo potom o přestávce v kabině. Také si přidávám po tréninku, protože zápas je něco úplně jiného než trénink. Tam musíte být soustředěný šedesát minut v kuse.
V Kolíně máte možnost nastupovat alespoň v první lize. Je i pro gólmana patrný rozdíl mezi oběma soutěžemi?
Z hlediska gólmana rozdíl tak velký není. Střely a šance tam jsou stejně jako v extralize. Nejsou tam ale tak kvalitní hráči, takže razance střel a myšlení hráčů je v extralize úplně někde jinde než v první lize. Ta je o něco pomalejší. Na druhou stranu je tam letos skutečně o co hrát. Sestupuje pět týmů a všichni se pochopitelně chtějí zachránit. Jak už jsem řekl, z pohledu gólmana to není takový rozdíl a je fajn, že nevypadnu úplně ze zápasového tempa a nějaká utkání odchytám.
Je ale velký rozdíl mezi oběma soutěžemi v podmínkách na stadionu, diváckých návštěvách i třeba sledovanosti ze strany médií?
Zatím jsem toho v Kolíně moc neodchytal, ale byl jsem překvapený třeba z utkání v Třebíči, které se letos extrémně daří, pohybuje se na čele tabulky, ale přišlo tam jen nějakých sedm set lidí, což je hrozně málo. V Kolíně chodí více lidí, ale je to tým, který asi nemá v plánu útočit na postup. Je to farma Hradce a chce se především zachránit, aby tam první liga byla i příští rok. Kulisa i zázemí v první lize je trošku někde jinde než v extralize. Ale to neřeším. Já tam vlastně přijedu jenom na zápas, vybalím si věci, udělám svoji práci a zase jedu zpátky. Jsem rád, že mám šanci alespoň někde hrát.
Je to zvláštní, když přijedete na zápas a vejdete do kabiny plné úplně cizích hráčů, se kterými navléknete stejný dres?
Když jsem tam byl podruhé, tak už to bylo v pohodě. Ale poprvé, jak jsem hrál za Kolín v Třebíči, tak kluci přijeli o něco později a já už jsem seděl půl hodiny v kabině. Začínal jsem rozcvičku a najednou přijde úplně cizí tým. Hráči, které vůbec neznám a netrénoval jsem s nimi. Byli tam kluci, kteří prošli Budějovicemi. Zdeněk Čáp, Honza Veselý nebo Ondra Kachyňa. V tom to bylo přece jen o něco snazší. Znal jsem i trenéra pana Šťastného, který mě vedl v Chomutově, kde dělal asistenta panu Růžičkovi. To byla malinké ulehčení, že jsem tam nebyl úplně sám. Ale zvláštní to je, když jdete hrát s dvaceti úplně cizími kluky. Lehké to nebylo ani proto, že jsem neznal jejich systém hry, ani kdo jak reaguje. Nevěděl jsem ani jména, takže jsem mohl volat jenom záda nebo pozor. Napodruhé už to bylo lepší, přece jen už jsme se trochu znali. Ale první zápas to moc příjemné nebylo.
Vyvíjí se i styl chytání. Nezačíná se trochu upouštět od slejdování, které bylo poslední dobou hodně populární?
Ani ne. Hokej se pořád zrychluje. Hodně záleží na proporcích jednotlivých gólmanů. Třeba Dominik Hrachovina je menšího vzrůstu, takže musí být rychlejší a dynamičtější. Musí pořádně lítat, aby vykryl všechna místa v brance. On navíc umí výborně číst hru. Já mám naopak skoro dva metry a nemusím se tolik pohybovat jako on. V tom mám výhodu. Možná to vypadá, že se v brance nehýbu, ale to je také jen zdání.
Považujete za přednost vaši vysokou postavu, kterou prostě zaberete v brance více místa než vaši menší kolegové?
I Hrášek mi říkal, že mě na tréninku strašně rád sleduje a závidí mi moje centimetry. Výhoda to je hlavně při skrumážích, kdy máte větší šanci, že vás střela trefí.
Co říkáte novému pravidlu, podle kterého mohou gólmani zastavovat puky jenom v lichoběžníku za brankou?
Pravidla hokeje se posouvají pořád blíž NHL a o tomhle se mluvilo už hodně dlouho. Ze začátku bylo těžké si zvyknout, že nemůžete vyjet do rohu a zastavit klukům puk, nebo ho rozehrát. Teď tam jet nemůžete a do puku nelze ani píchnout, abyste nedostal dvě minuty. Na jednu stranu je to pro některé gólmany jednodušší, že do rohu nemusí jezdit. Ale třeba takový Hrášek rád vyjíždí a hraje s hokejkou klidně i mezi kruhy. Tomu tohle pravidlo neuškodilo, ten lítá všude (smích). Je to zase něco nového a zvykáme si na to. Mně osobně tahle novinka docela vyhovuje.
Zhruba před rokem a půl jste na tréninku utrpěl zlomeninu ukazováku pravé ruky, kterou držíte hokejku. Je všechno v pořádku a hybnost prstu je dostatečná?
Jsem rád, že je všechno v pořádku. Ohebnost prstu je přiměřená a důležité je, že mě to nijak neomezuje. Držení hokejky mám pořád stejné, jenom si prst tejpuji. To je spíše kvůli hlavě, abych ji trochu zmátl (úsměv). Operace se povedla, je to dobře srostlé a prst drží.
Hlavně při tréninku na vás létá obrovské množství střel. Dáváte si třeba trochu pozor, aby se něco podobného nezopakovalo?
Ze začátku, když jsem se po operaci vrátil na led, tak jsem na to hodně myslel. Teď už to ale vůbec nevnímám. Jak už jsem říkal, prst si tejpuji, ale spíše jen proto, abych hlavu trochu zmátl. Myslet se na to ani nedá. To bych nemohl chodit do branky.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
