Od konce minulé sezony uplynulo už pět měsíců. Zhodnotil jste si za tu dobu sám pro sebe, proč se nepodařilo postoupit alespoň do baráže o extraligu?
Kdyby to šlo, tak bych se k tomu ani nechtěl moc vracet. Dodnes mě mrzí, jak to dopadlo. Ale stalo se. Přemýšlel jsem o tom dlouho, ale jakmile začala nová sezona, tak jsem to přestal řešit. Teď už jedeme zase znovu a vracet se k tomu, co bylo, nemá smysl.

Postoupit se vám nepodařilo, ale pohled na celou minulou sezonu by se zase přece jen nemusel být jenom negativní.
Je fakt, že jsme skoro po celou sezonu byli na prvním místě tabulky. Přišli jsme o něj jenom několik kol před koncem. Zvládli jsme i čtvrtfinále play off s Havířovem. Kladno nás ale v semifinále přehrálo. Právě to byla klíčová fáze sezony, na kterou jsme se měli připravit, a nezvládli jsme ji. Vyvrcholením sezony pro nás měla být baráž, ale do ní jsme se vůbec nedostali. Z tohoto pohledu to byla neúspěšná sezona.

Vracel jste se hrát hokej domů po dlouhých deseti letech. Splnil alespoň z vašeho soukromého pohledu návrat to, co jste od něj očekával?
Hrál jsem doma a musím říct, že to bylo jiné než v zahraničí. V cizině je na hokej větší klid. Tam dělám svou práci a neovlivňuje mě nic okolo. Ale ve Švýcarsku, když jsem byl v týmu Ambri-Piotta šest let, tak už mě také lidé znali. Potkávají vás, ptají se a chtějí se bavit o hokeji. Tady v Budějovicích je to ale ještě úplně jiné. V osobním životě, myslím ten hokejový, má hráč v zahraničí větší klid. Z pohledu soukromého života to bylo samozřejmě fajn. Byli jsme zase doma, děti tady mají své kamarády. To je pochopitelně obrovská výhoda.

Zaznamenal jste přerod českobudějovického publika od doby, kdy jste hrál doma naposledy?
Diváci jsou úplně jiní. Ten kontrast je opravdu velký. Dříve jsme hrávali extraligu, ale diváci byli hrozně málo spokojení. Přitom si myslím, že v době, kdy jsem odcházel, jsme hráli pěkný hokej. A lidem to přesto nebylo dost dobré. Teď hrajeme první ligu a chodí nám plný dům. Je to něco jiného. Od znovuzrození klubu si lidi hokej víc užívají. Jde se tady za jedním cílem, který je však hrozně těžké dosáhnout. Doufám, že s námi fanoušci trpělivost neztratí.

Po sezoně vám v Motoru skončila smlouva. Co následovalo? Kolovaly tutové zvěsti, že byste měl zamířit do extraligové Mladé Boleslavi. Slyšel jste to také?
Slyšel. A slyšel jsem i spoustu jiných věcí. Hned po sezoně jsem cítil obrovské zklamání z toho, jak to dopadlo, a nechtěl jsem řešit vůbec nic. Hlavně jsme si chtěl od hokeje trochu odpočinout.

Přece jen už máte své roky. Nepřišel vám na mysl také úplný konec kariéry?
Přiznávám, že takové myšlenky jsem jednu chvilku také měl. Ve svém věku to beru tak, že každý trénink i zápas může být mým posledním. Nekoukám na nějaký dlouhodobý horizont. To v žádném případě. Jdu si užít každý trénink i zápas s tím, že to opravdu může být můj poslední. Nikdo neví, co se stane. Věk nezastavím, to je jasné. Myšlenky na konec kariéry už jsem také měl, ale když jsem se dostal do spojení s Vencou Prospalem, tak jsme se domluvili, že ještě budu hrát.

Padlo jméno Mladé Boleslavi. Oslovily vás skutečně některé extraligové kluby?
Nabídky nějaké byly. To je pravda. Konkrétně bych je ale jmenovat nechtěl.

Ozval se také nějaký zahraniční celek?
Ano. Dokonce jsem to zvažoval. Zajímala by mě EBEL, kde jsem působil. Její výhodou také je, že to není daleko od Budějovic. Nakonec jsem se ale rozhodl zůstat v Motoru.

Hrál při vašem rozhodování velkou roli příchod nového trenéra Václava Prospala?
Tu největší. Venca mě nejvíce přesvědčil, abych tady pokračoval.

Letošní letní přípravu na suchu jste absolvoval v individuálním režimu?
Ano. Tak to mám každý rok. K týmu jsem se připojil devátého července, když se začalo trénovat na ledě.

Co jste říkal náročným tréninkům kouče Prospala hned od začátku přípravy?
Musím říct, že pro mě to nebylo nic nového. Byl jsem na to zvyklý. Takhle se trénovalo, ať jsem byl kdekoliv. V cizině to bývá normální. Oceňoval jsem, že jsme měli jenom jeden trénink za den. Sice jedna fáze, ale delší a tak nabitá, že si tělo potřebovalo do druhého dne odpočinout. Jinde se minimálně třikrát v týdnu chodilo ve dvou fázích, ale ta druhá fáze už trochu ztrácela smysl, protože tělo si během dvou nebo tří hodin nestačilo odpočinout.

Jak se vám jeví současný kádr Motoru před startem sezony?
Mužstvo je jinak poskládané než loni. Ale hodnotit teď jeho kvalitu je hrozně těžké. Jsou tady šikovní mladí kluci. V některých zápasech v přípravě jsme nehráli špatný hokej. Podle přípravy se to ale hodnotit nedá. Kdybychom hráli celou loňskou sezonu tak, jak jsme odehráli přátelský zápas proti Plzni ve Strakonicích, tak už jsme v extralize.

Sledujete soupeře, kteří by mohli mít ambice prát se o špičku tabulky?
Vsetín posiluje, Frýdek-Místek má nějaké nové hráče. Prostějov bude určitě dobrý. K tomu samozřejmě Jihlava a Kladno. Kvalitních soupeřů přibývá. Řada klubů posiluje a nechce hrát v soutěži druhé housle. Bude to zase o něco složitější. Ale čím víc těžších zápasů v lize bude, tím to pro nás bude lepší.