Kliknutím zvětšíteJak dlouho se úspěšný tým dával dohromady?
Tohle mužstvo k podobnému úspěchu spělo dva roky. Spousta hráčů v něm nastupovala už loni. S kolegou Milanem Dančišinem a kondičním trenérem Frantou Bombicem se nám povedlo kluky přesvědčit, že bez práce to nepůjde.
Bylo složité dotlačit takhle mladé hráče k náročné práci?
Uvedu příklad. Těžké tréninky v posilovně začínaly už v šest ráno. A při nich jsme kluky nemuseli nijak hlídat. Jenom jsme je opravovali v technice. To je nezvyklé i u dospělých. Pochopili, že bez tvrdé práce to nepůjde. Museli si na to samozřejmě zvyknout, protože to bolí. Na druhou stranu už to zase po pár týdnech měli zautomatizované. O to jsme to měli my i oni jednodušší. Kluci už se hlídali sami mezi sebou. Rostli před očima. Z dětí se stávali chlapi.
Parta v týmu fungovala?
Ať jsme hráli v jakékoliv sestavě, tak kluci tvořili partu. Byl to kolektiv bojovníků, který se dal mimořádně dohromady.
Byl pro vás problém, že jste museli zásobovat hráčským materiálem také juniorku a občas i první tým?
To by měl být cíl trenérů mládežnických celků, aby se jejich svěřenci posouvali výš. Navíc jsme jako starší dorost pomáhali kromě juniorky a áčka také mladšímu dorostu. Byli jsme na to ale připraveni už od loňska, kdy jsme měli kádr nějakých třiceti lidí. Doplňovali jsme ho i mladšími dorostenci. Konkurence byla obrovská a měli jsme kam sáhnout. Občas samozřejmě problémy přišly. V závěru sezony jsem trénoval mladší i starší dorost. Někdy bylo složité postavit oba týmy co nejlépe. Takový je úděl mládežnických trenérů, ale zároveň i cíl, aby se hráči posouvali nahoru.
V dlouhodobé části soutěže jste obsadili čtvrtou příčku. Odpovídalo to kvalitě týmu?
Pohybovat se do čtvrtého místa byl náš cíl od začátku sezony. I kvůli pozici pro play off. Kdybych mluvil o kompletním týmu, který pak hrál finále v Ostravě, tak by náš cíl bylo druhé místo.
Ve finále celé extraligy jste porazili Salcburk po penaltovém rozstřelu. Je podle vás dobře, že rakouský velkoklub nastupuje v české extralize?
Se Salcburkem jsme odehráli parádní zápasy a pokaždé jsme vyhráli. Myslím si, že z toho můžeme vytěžit i budoucí spolupráci pro více kategorií. Beru to i tak, že se tam naši kluci mohli podívat, bydleli v Salcburku v hotelu, navíc tam vyhráli a zažili zase něco jiného. Z mé strany jenom plusy. Pro zvýšení konkurence je to výborné.
Hokejová akademie v Salcburku je vyhlášená. O to více těší, že jste s tímto soupeřem v sezoně ani jednou neprohráli a udolali ho i ve finále?
Jsme rádi, že jsme finále i se štěstím zvládli. Nechtělo se nám jen poslouchat, jak to tam dělají parádně.
Co říkáte formátu play off, kde se hraje osmifinále na tři vítězné zápasy, ale čtvrtfinále už jenom na dva a následuje finálový turnaj?
Když budu mluvit za sebe, tak bych tenhle formát přenechal mladšímu dorostu. Starší dorost by za mě měl dohrát play off až do konce na tři vítězné zápasy. Stejně tak i juniorka. V play off nasbírají ti kluci spoustu zkušeností, které se jim budou hodit.
Finálový turnaj v Ostravě, kde hráli starší i mladší dorostenci a také žáci, měl být oslavou mládežnického hokeje. Bylo tomu skutečně tak?
Tohle bych skutečně navrhoval žákovským kategoriím. Třeba osmá třída byla v Ostravě od středy do neděle, což není ideální. Viděl jsem její zápasy. Hráči byli unaveni, trenéři zoufalí, protože odehrají jeden zápas a pak se musí starat v Ostravě o pětadvacet lidí. Klobouk dolů, že to zvládli. My jsme tam byli na tři dny. To se dalo v pohodě zvládnout. Pro organizátory je asi jednodušší, když mají všechno na jednom místě. Ale já bych navrhoval kompletní play off. Vždyť už jsou to skoro dospělí hráči.
V play off ani ve finálovém turnaji jste ani jednou neprohráli. Takže ideálně načasovaná forma?
Po bitvě je každý generál. S kolegy trenéry jsme se domluvili, že s nejtvrdším tréninkem skončíme koncem ledna. Pak jsme přešli spíše na rychlostní a dynamická cvičení. To skončilo až týden před play off. To mluvím o přípravě mimo led. Na ledě u těchto dětí jedete pořád a rozvíjíte je. Ti kluci nemají být dobří v pátek a v sobotu, ani třeba v březnu, ale mají být dobří ve dvaceti nebo pětadvaceti letech. Na tom je to založené. Ale když už jste takhle daleko, tak potom ten výsledek chce každý. V play off se stalo, že jsme nedohráli zápas na čtyři pětky, ale v sezoně jsme to dodržovali.
Finále vysílala v přímém přenosu Česká televize. Nebyli z toho hráči trochu nervózní?
Kluci o tom věděli dlouho dopředu a byl to pro ně takový motivační bonus. Trošku jsem se toho bál, protože na to nejsou zvyklí. V ostravské hale někteří také ještě nehráli. Ale chystali jsme se na to třeba i tím, že se před domácím zápasem play off hrála hymna. Zvládli jsme to. Postupem času mužstvo televizní kamery přestalo vnímat a finále si užívalo.
Co bude s tímto týmem dál?
Dochází k reorganizaci kategorií, takže tohle mužstvo se prakticky jenom přestěhuje do jiné šatny. Výhodou tohoto týmu je, že díky této změně zůstane pohromadě. Maximálně se do něj budou protlačovat mladší kluci ročníku 2002. Od nové sezony budou fungovat jen dvě kategorie: junioři a dorost. Mužstvo má svou sílu a možná bude dobře, že změní trenéra, aby slyšelo zase jiný hlas.
Vy se chystáte úspěšný tým opustit?
Moje touha je jít zkusit pomoci klubu s mladším dorostem. Rád bych do Motoru přitáhl kluky z jiných jihočeských měst. To, co dělám, bych rád vyzkoušel i o kategorii níž. Měl bych trénovat nově vytvořený dorostenecký tým.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
