Velkých ovací a slov uznání si užíval po skončení úterního zápasu Písku s Litoměřicemi, po kterém vypukly obrovské emoce radosti z postupu do vyšší soutěže. Teprve osmnáctiletý brankář Šimon Hrubec si pochvalu plně zasloužil.

Řekněte, jak jste vnímal svoji roli brankářské jedničky v týmu IHC v jeho nejdůležitějších zápasech této sezony?

Já jsem se do této pozice dostal zcela náhodou, když Michal Pinkas skvěle odchytal základní část soutěže i první dvě kola play off. Vůbec jsem nepočítal s tím, že bych dostal v brance šanci. Prostě jsem přišel do Písku s tím, že tady budu druhým brankářem. Jenomže po druhém kole s Kutnou Horou se Michal na tréninku zranil a rázem jsem byl postaven před hotovou věc. Jdu do play off a musím se s tím nějak poprat.

A jak vás přijal tým po vašem příchodu?

Některé kluky jsem už znal, což bylo dobré, s dalšími jsem se rychle seznámil. To nebyl žádný problém.

Mužstvo Písku úspěšně zvládlo i finále druhé ligy a poté vstoupilo do kvalifikačních bojů o postup do vyšší soutěže. Cítil jste velký tlak na svoji osobu?

Všichni v týmu jsme věděli, že se od nás čeká postup. Co se týká tlaku, jsem velký flegmatik, takže jsem si důležitost zápasů moc nepřipouštěl. Říkal jsem si, ono to nějak dopadne. Samozřejmě jsem ale chtěl odvést co nejlepší výkony a pomoci mužstvu k vytouženému postupu.

Je hrozně malá hranice, člověk v takových zápasech buďto vyhoří, nebo se stane hrdinou. To je specifické pro práci brankáře. A také tam hraje velkou roli štěstí.

Co říkáte těmto velkolepým oslavám postupu, do kterých se zapojili i fanoušci týmu?

Je to super. Ještě nikdy jsem nic takového nezažil. Naposledy jsem v osmé třídě vyhrál s Budějovicemi „republiku“, ale to se nedá srovnávat. To byl jen zlomek toho, co se teď děje tady v Písku. Je tu fantastická atmosféra. Lidi vběhli na led a slavili společně s námi. Jsem nadšený!

Proslýchá se, že byste měl v příští sezoně působit v zámoří. Je to pravda nebo zůstanete v Písku?

Já bych v tomto směru nepředbíhal. Moje jméno by sice mělo figurovat na blížícím se draftu do juniorských soutěží v zámoří, ale nikde není psáno, že si mě nějaký klub vybere. Pokud by se to povedlo, tak budu velice rád, protože bych si chtěl vyzkoušet zahraniční soutěž. Když to nevyjde, zůstanu doma a možná budu chytat první ligu právě v Písku. Kdo ví…

Dokážete odhadnout, jak si Písek v první lize povede?

Těžko říct. To já nedokáži posoudit. Všechno je to o kolektivu. Jsou tady starší zkušení hráči a také mladíci. Ale tak je to všude. U nás rozhodl faktor, že jsme byli skvělá parta. Takovou neměl v play off žádný tým. V kabině byla velká pohoda a na ledě všichni dřeli až do úmoru.

S čím jste vlastně šli do posledního zápasu kvalifikace?

Hlavně, abychom neudělali ostudu a dokázali jsme, že hokej hrát umíme. A také, aby tady nepřevládaly spekulace o tom, že jsme utkání soupeři pustili. To v žádném případě. Je pravda, že už jsme byli hodně unavení a neměli jsme před zápasem takovou motivaci jako Litoměřice.

Ty byly nakonec šťastnější a vyhrály. Já myslím, že porážka našim příznivcům ani nevadila. Všichni se těšili z našeho postupu do první ligy a užívali si následné oslavy.