Jeho jméno může být povědomé hokejovým fanouškům. Jakub Oudes je totiž rozhodčím. Píská zápasy první a druhé hokejové ligy.
Když chce svoji oblíbenou disciplínu více přiblížit, říká: „Je to úplně stejné, jako když Eva Samková jezdí snowboardcross. Akorát že Crashed Ice se jezdí na bruslích ledovým korytem,“ vysvětluje.
Pokud chcete nahlédnout pod pokličku tohoto netradičního sportu, následující řádky vám mohou posloužit.
Snowboardcross a Crashed Ice se skutečně liší pouze v tom, že první disciplína se jezdí na snowboardu, zatímco ta druhá na bruslích?
V podstatě ano. I pravidla jsou téměř stejná. V našem sportu je ale povolený fyzický kontakt. Nesmíte však ohrozit soupeře. To znamená, že může být rameno na rameno, ale nesmíte do soupeře strkat, tahat ho a tak podobně.
Jak jste se k tomuto sportu dostal?
Někdy před deseti lety jsem se byl podívat na ukázce tohoto sportu a hned jsem se do něj zamiloval. V minulosti jsem hrál hokej a v současné době ho pískám. Rád tedy bruslím. Taky jsem závodně lyžoval a právě Crashed Ice je spojením obou těchto činností.
Zvolil jste si dost netradiční disciplínu…
Je to tak. U nás je to stále poměrně nedostupný sport a o to víc musíme bojovat, abychom ho mohli dělat.
Není Crashed Ice nebezpečný?
Nevím proč, ale mě pád v ledovém korytě bolí víc než pád na betonu s kolečkovými bruslemi na nohou. Na nich běžně trénujeme. Asi je to dáno dlouhými skoky, které mohou při závodě v ledovém korytě dosahovat až tří metrů. Jsme ale docela dobře chráněni, používáme totiž stejné chrániče jako hokejisté. Navíc máme ještě chrániče páteře.
Předpokládám, že přesto ke zraněním dochází…
Bohužel ano. Třeba já jsem si vloni poranil meniskus a vazy v koleni. Letos jsem zase viděl, jak jeden jezdec přeřízl bruslí soupeřovi koleno. To byl asi nejvážnější úraz. Jinak nevím o tom, že by někdo například ochrnul.
close
info
Zdroj: Archiv sportovce
zoom_in
Dá se Crashed Ice provozovat v České republice?
U nás podobná dráha není. Nejlepší podmínky k tréninku mají ve Spojených státech, kde jsou tréninková střediska a kde se trénuje ve specializovaných halách. Dobré podmínky mají i sportovci ze severských zemí, protože si podobnou dráhu mohou díky vhodným klimatickým podmínkám postavit třeba na zahradě.
Jak tedy trénujete vy?
My to doháníme na kolečkových bruslích. Objíždíme skateparky, kde je hodně překážek a dá se skákat.
Jaký je zhruba rozpočet na sezonu?
První závod se konal začátkem prosince v japonské Jokohamě a poslední třetího března v Kanadě. Samotný závod trvá čtyři až pět dní. Po návratu z Japonska jsme byli zhruba tři týdny doma, ale pak jsme odjeli do zahraničí a strávili tam zbytek sezony. Celá sezona vyjde jednoho jezdce přibližně na dvě stě padesát tisíc korun. My se ji snažíme odjet co nejlevněji.
Jak těžké je sehnat finance?
Jsem zaměstnán v kreativní agentuře v Praze. Část nákladů si hradím sám, ale hodně mi pomáhají také sponzoři a česká asociace. Za podporu bych chtěl poděkovat také rodině, kamarádům a všem lidem, kteří mi pomáhají. Sezona je fyzicky i psychicky velmi náročná a bez lidí, kteří mě tlačí vpřed, bych to nezvládl.
Zmínil jste, že zimní měsíce trávíte převážně na závodech v zahraničí. Jak to jde skloubit s vaším zaměstnáním a pískáním hokejových utkání?
Když seženete peníze, tak zase bojujete s časem, protože je to časově skutečně hodně náročné. Zaměstnavatel mi ale vychází vstříc. S pískáním však musím skončit dřív než ostatní rozhodčí, kteří pískají až do konce sezony.
Jak vám vyšla právě skončená sezona?
Sezona mi vyšla skvěle, vyhrál jsem rakouský šampionát a v závodech na světové úrovni se mi dařilo. Ve světovém žebříčku jsem pak chtěl být do šedesátého čtvrtého místa, protože se tak zařadíte do společnosti elitních jezdců a máte pozvánku na všechny závody. Když jsem vstupoval do sezony, byl jsem na osmdesáté druhé příčce a musel jsem bojovat o divokou kartu od České asociace. Letos jsem opravdu velice spokojený, protože jsem se nezranil, což je pro mě hodně důležité, a posunul jsem se i v žebříčku. Nyní jsem čtyřicátý třetí.
